Úryvky z knihy Temná trilogie

Temná trilogie 


Miroslav Žamboch




V knize Temná trilogie jsou k přečtení tři povídky - Zpověď válečníka, Ocel krev a smrt, Hangeron před zrcadlem. Tyto úryvky jsou z poslední povídky. Nechci dávat nic krvelačného, ale něco, co mě zaujalo. Většina obsahu povídek je o bojích a brutalitě, ne každému to musí sednout, ale mě to zaujalo a hlavně se mi líbí styl, kterým je kniha napsána. Více už v recenzi. :o) 

Recenze: Temná trilogie (Miroslav Žamboch)



Jednotlivé úryvky z různých částí povídky Hangeron před zrcadlem: 

Hangeron zapřáhl koníka a čekal, až Karin naloží stánek na vozík.
Vesele si přitom prozpěvovala. Měla dnes úspěšný den, prodala všechnu vodu a za víc než dobrou cenu. Přistoupila k Hangeronovi a natáhla k němu dlaň.
„Tvůj podíl.“
Vážně si prohlížel tři ošoupané stříbrňáky. Znovu a znovu je obracel a lehce se usmíval.
„Nelíbí se ti? Jsou pravé a je to přesně polovina dnešního zisku,“ zeptala se opatrně.
„Ne, ne,“ uklidňoval ji a pak se náhle rozesmál.
Znovu si s překvapením uvědomila, že je velmi mladý.
„Ještě nikdy jsem si nevydělával prací. Schovám si je pro štěs-tí. Určitě mi ho přinesou.“
Ukryl mince do opasku a zvážněl.
„Ale přesto – nestačila by mi jedna na nocleh u tebe doma?“
Karin se na něho zkoumavě podívala a nadzdvihla obočí.
„Když obstaráš jídlo na večeří, máš ho za dobré slovo.“

Z tržiště se vraceli za šera. Vozík byl opět plný, tentokrát však masa, vajec, chleba, ovoce a vína. Karin odhadovala, že by jídlo vystačilo pro pět gardistů na celý den, ale neprotestovala.
Nechtěla mu kazit radost. Lehký stín smutku, který ho téměř nepřetržitě doprovázel, zmizel a vystřídala ho nakažlivá klukovsky veselá nálada. Nemohla si pomoci, i ona sama se musela usmívat.
Zabočili do úzké uličky, když Hangeron bez výstrahy rázným trhnutím opratí zastavil koně a současně Karin drsně přitiskl ke stěně.
„Sss,“ zasyčel varovně.
Na střeše cosi zašramotilo, šerem se mihly stíny. Hangeron se skokem přenesl do středu uličky, v ruce náhle držel meč. Za zády se mu zhmotnil stín, kolem hrdla se ovinula škrtící smyčka.

*** *** *** 

„Co se děje?“ zeptala se.
Podíval se na ni a po chvíli se v jeho očích objevilo poznání.
„A-nic,“ podařilo se mu říct na druhý pokus.
Rich za vikýřem se zapotácel a v bezvědomí se svalil na střechu.
Rozhostilo se ticho. Tma milosrdně schovala podrobnosti, chladný noční vzduch vyvolal dojem čistoty.
„Ten nocleh stále platí?“ zeptal se Hangeron svým normálním hlasem.
Karin chtěla v prvním okamžiku vyděšeně odmítnout – stál před ní člověk, který strašlivým způsobem zabil několik lidí. Ale současně jí zachránil život. Znovu vnímala jeho smutek a prázdnotu.
„Samozřejmě,“ odpověděla s větší jistotou, než cítila.

Hangeron seděl na lavici a netečně se díval na bohatě pro-střený stůl.
„Nebývá obvyklé, aby mladá žena bydlela sama ve velkém do-mě.“
Karin na poznámku hned neodpověděla, místo toho si Han-gerona zkoumavě prohlížela. Oči měl prázdné a unavené, hluboké vrásky ho změnily v starce.

*** *** *** 

Nekonečné roky u vesla je zbavily citlivosti, zhrublá pokožka byla jeden velký tvrdý mozol. Mohl uchopit žhavý uhel a uhasit ho v dlani, aniž by cítil bolest, stisknout ostrou čepel a přece ho nepořezala. Podvědomě se dotkl jílce meče. Jeho zornice se na okamžik zúžily. Pouto zde bylo stále. Nezničitelné a pevnější než ocelové okovy. Už nedoufal, že se svého prokletí zbaví. Smrt by však naplnění kletby jen uspíšila. Najednou si uvědomil, že zoufale potřebuje lidskou blízkost, že nesmí být sám. Až příliš se přiblížil hranici a i pouhá noční můra by ho mohla postrčit na druhou stranu. Stačila by mu přítomnost jakéhokoliv člověka, i kdyby to měl být opilý kumpán v hospodě nebo žena spící za tenkou stěnou. Odstrojil se a opatrně vykročil do schodů. Bez uvažování se vyhnul pátému a dvanáctému, když na ně Karin vstoupila, vrzaly. U dveří, za kterými spala, se zastavil. 

Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.