Recenze: KOHO MILUJEŠ (Jennifer Weiner)

První láska...

Bolí to tak moc, až si myslíš, že se to nedá vydržet, řekla bych tehdejší holčičce a chlapečkovi, dětem ztraceným v lese, a nikdo tomu neunikne... ale bude to hezčí, než si dovedeš představit. 

Anotace: 

Někdy se bojíme uskutečnit svůj sen ze strachu, že bychom přišli i o to málo, co máme nyní.

Bylo jim osm let, když se setkali v čekárně na pohotovosti. Rachel Blumová je v nemocnici jako doma, má totiž vrozenou srdeční vadu. Andy Landis potřebuje jen zasádrovat zlomenou ruku. On se jí představí. Ona mu povypráví svůj příběh. A pak se rozejdou v domnění, že se vidí naposledy. Mýlí se.

Rachel vyrůstá v honosném domě, rodiče ji zbožňují a udělali by pro ni první poslední. Není divu, že Rachel postupem času zjistí, že vlastně ani neví, co by od života měla chtít. Naproti tomu Andy žije na chudém předměstí se svou osamělou mámou. Jedinou šancí na vymanění z mizérie takového života je jeho neobyčejný sportovní talent. Ano, Andy se má stát jedním z nejlepších běžců své generace.

Rachel a Andy se náhodně setkávají po celá tři desetiletí. Oba v tom čase vystudují střední i vysokou školu, projdou si manželstvím i peklem rozvodu, zažijí chvíle sladkých vítězství i rozčarování z porážek. Celou dobu jeden o druhém vědí, ale přesto se pokaždé rozcházejí s pocitem, že tentokrát se už opravdu vidí naposledy. A pokaždé se znovu mýlí.

Jejich příběh je totiž jedním z nejsilnějších milostných příběhů, jaké jste kdy četli. 

Nakladatelství: Domino

Žánr: Literatura světová, Romány pro ženy, Inteligentní romány pro inteligentní ženy

Rok vydání: 2016

Vydání originálu: 2015

Orig. Název: Who Do You Love

Počet stran: 408

Za poskytnutí recenzního výtisku děkujeme nakladatelství Domino

Nakladatelství Domino na fb

KOHO MILUJEŠ k zakoupení zde!

Ilustrace k recenzi poskytl ilustrátor Tomáš David. Děkujeme. 

V KOHO MILUJEŠ se slučují dva rozdílné světy. Reálné příběhy dvou zcela odlišných lidí se proplétají, hledají pochopení a lásku. Tato působivá kniha s romantickými prvky nabízí víc než tušíte..

Styl psaní je lehký, neuvěřitelně čtivý a jiskrný. Kapitoly z pohledu Rachel jsou vyprávěny v ich-formě, zatímco kapitoly Andyho v er-formě. Děj je zajímavý především tím, že je plný dojemných drobností. Není to emočně vypjaté, ale sevře to srdíčko tím správným způsobem. Občas se hlavní hrdinka (či hrdina) jakoby zamyslí a odběhne od aktuálního dění a pak se k němu zas vrací, to by mohl být kámen úrazu, ale autorka to sepsala tak vhodně, že jsem se neztratila ani jednou a vždy jsem věděla, o čem je řeč a díky tomu si četbu doslova užívala. :o)

Nejvíc mě zaujaly rozhovory. Byly neobyčejné, rozhodně nenudily. Spíš proudily neotřelým způsobem. Autorka je dokázala pojmout tak, že působily zvláštně krásně (někdy doslova pohladily) a téměř vždy mě nadchly. Zkrátka postavy nemluvily do větru, neplkaly o ničem, ale když něco řekly, dokázalo to zapůsobit. Některé mě zaujaly tak moc, že jsem si jistá, že jsem podobné nikdy nečetla. Dotkly se mě a dokázaly mi, že povrchnost se této knihy netýká. 

"Vím, jaký je to pocit, když přijde poslední kolo a každá částečka tvého těla je v jednom ohni, bolí tě i dech a myslíš, že už nedokážeš zvednout ani nohu, ale pak zjistíš, že to přeci jenom jde." 

Kniha je dělená na:

Pohled Andyho a Rachel

Musím uznat, že Andyho pohled jsem si oblíbila více. Byl neotřelý a nostalgický, dokonale sepsaný, ale Racheliny části zas byly jiskrnější a hřejivější. Já jsem povětšinou přes hrdiny, ale Rachel mi byla moc sympatická (tedy, až na jedno období, ze kterého naštěstí vyrostla). Líbilo se mi, že autorka nemařila čas vypravováním, které by čtenáře nudilo, ale šla k jádru věci.

Na kapitoly podle let 

V tom jsem se trochu pletla, protože jsem vždycky zapomněla, v jakém roce jsem se objevila, když jsem četla předchozí kapitolu, takže jsem se musela vracet, nahlížet a nechávat se zlákat dalším děním. Ale to je spíše moje chyba, ohledně čísel jsem sklerotik. :o)) Díky tomu dělení podle let mě to opravdu vtahovalo do sebe a líbilo se mi, jak autorka dokázala vylíčit růst samotných hrdinů - nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Změnu, která je pochopitelná, pojala skvěle a čtenář měl skutečně pocit, že hrdinové dospívají před jeho očima. 

Na tři úžasné části:

"Myslíš si, že jsme povrchní, frivolní, záleží nám jenom na vlasech a líčení, a možná máš z časti i pravdu. Možná máš pravdu z velké části. Ježíši, i kdyby to tak bylo, nedává ti to právo rvát se na plese, ztrapňovat mě ani ohrožovat moje postavení."  

1. Poloviční srdce

aneb dětství, které si mě získalo a přišlo mi jako nejdojemnější a nejkrásnější část knihy. Snad z toho důvodu, že autorka dokázala mistrně vystihnout dětské charaktery, dojímat tím nejkrásnějším způsobem a vylíčit rozdíly obou postav natolik, že s nimi čtenář dokázal soucítit. 

Hlavní hrdinkou je židovská dívenka Rachel se srdeční vadou, která spousty času tráví po nemocnicích, kde si našla svou nejlepší kamarádku Alici. Je zvídavá a veselá. A když potkává osmiletého chlapce, netuší, jak moc se jejich životy v budoucnu budou střetávat. Rachel má milující rodiče, maminka by za ni dala život a skutečně se jí věnuje. Rachel má podporu a i přes špatný start do života, možnost žít podle svého...

"Jsem Rachel Blumová," představila jsem se. "Píše se to B-L-U-M-O-V-Á, ale nemá to nic společného s tím ovocem." 

Hlavní hrdina Andy, syn černocha a bělošky, bojuje s chudobou a náznaky rasismu. Jelikož má všechno z druhé ruky, není pro něj život vůbec snadný jako pro Rachel, která má prakticky všechno. Stará se o domácnost, zatímco matka pracuje. Ona není zrovna mateřský typ, ale snaží se. Andy by rád zjistil více o svém otci. Často se cítí osamělý a život ho zrovna nenaplňuje nadějí, že dokáže být někdy šťastný... Tento malý chlapec si získá každého. 

Najednou pochopil, co lidé myslí tím, když mluvi o spřízněných duších...

Pan Sills je velmi sympatický člověk se zlatým srdcem, který je schopný rozdat se pro ostatní, i když neměl zrovna veselý osud, dokáže ze sebe dát to nejlepší a spousta lidem pomoci tím nejlepším způsobem. Obdivovala jsem ho, zbožňovala a mrzelo mě, jak to měl složité. Autorka vystihla jeho charakter i s jeho vášní pro sběratelství, i s jeho bolístkami a hlavně neutuchající touhou pomáhat lidem. 

O Lori se nedá říct, že by byla přímo kladný charakter. Spíše je tam něco mezi tím. Je zkrátka lidská, reálná. Autorka jí dokázala sepsat tak, že jsem si ji (nejen) jako matku dokázala představit. Lori je matkou Andyho, ale není to přesně ten mateřský typ. Občas myslí více na sebe, než na syna. Dělá špatná rozhodnutí, ale snaží se jít správnou cestou a Andyho vychovat správně. 

Tak tohle jsou pro mě nejvýraznější charaktery z knihy, na které si rozhodně ráda vzpomenu. Myslím, že patří mezi nejvydařenější postavy, kterým byl vdechnut na stránkách knih život... 

"Rodiče nejsou dokonalí," prohlásila. "Nebyla jsem taková já, není ani tvoje matka a pokud někdy budeš mít děti, nejspíš nebudeš ani ty." 

2. Zlatíčka, 

aneb dospívání. V této druhé části se prostřídávání stalo ještě lepším a zajímavějším. Autorka ukazovala to nejzajímavější a nenudila ničím, co by čtenáře nutilo knihu odložit. Já sama jsem byla trochu zdrcená Rachel, která se moc zabívala svým vzhledem a ze všech sil jsem fandila Andymu, který už se nezdál být tak nejistý a zakřiknutý. Držela jsem mu pěsti, jak nejvíc se dalo. :o)

"Nemuselo mě to překvapit. Tys chtěl vždycky všechno nové, že? Žádné bundy z druhé ruky."

Rachel je na vysoké škole, kde se z ní stává povrchní dívka. Naštěstí si to brzy uvědomuje a věnuje svůj život pomoci druhým. Odzbrojujícím způsobem líčí, jak pomáhá rodinám, a vnímá ty nebohé děti, které nemají možnost mít takové dětství, jako ona... 

Andrew je dospělý muž, který si jde tvrdě za svými sny. Nezná nic jiného, než běh, který je pro něj nejdůležitější v životě. Konečně rozplétá otázku, která ho trápila, a získává na ni odpověď... 

Nikdy nebudu hledat zkratky, ani bych neudělal nic nelegálního. Všechno, co mám, jsem si zasloužil. 

V této části se dočítáme také o 11. září 2001. Je to poprvé, co o této tragédii čtu v knize, a je to velmi dobře podané. Naštěstí pro mě je to spíše okrajově, takže ten hutný stres na čtenáře dopadá jen okrajově. Za to jsem autorce moc vděčná, protože díky tomu byl příběh ještě reálnější a uvěřitelnější.  

"Do Dvojčat narazila dvě letadla. Říká se, že by to mohli být teroristi." 

3. Ztracený čas

aneb dospělost, která si vybírá svou daň. Každé špatné rozhodnutí nebo šlápnutí vedle se ukazuje v nejméně vhodnou dobu a oba moji oblíbení hrdinové to neměli lehké. Potýkají se s životními situacemi, za které si povětšinou mohli sami.

Rachel tedy podle mého je v tom více nevinně a já s ní příběh prožívala, zoufala jsem si a nadávala, protože si to podle mého nezasloužila. Andy udělal špatné rozhodnutí a to se mu s očekáváním vrátilo jako bumerang... Ale ani tak ho čtenář neodepíše, zůstane na jeho straně (stejně jako já) a bude netrpělivě sledovat, jak se rozhodne se s tím vším poprat. 

Bylo mu jasné, že pokud s tím bude souhlasit, pokud se rozhodne dělat to, co Mitch a zřejmě i většina ostatních běžců, jeho život bude rozdělený ostrou čárou - předtím a potom. 

Autorka se nebála dát do knihy také tajemství (a kouzelně proplést životy pár postav). Pohybuje se jako tenká linka celým příběhem a teprve později čtenář zjistí, oč vlastně jde. Mě to překvapilo. Velké plus u mě autorka má, že na něj přímo neukazovala a tak čtenář nesnadno odhadne, o čem je řeč a je pak velmi příjemně překvapený.

Myslím, že to bylo vhodně vložené a rozhodně to příběh víc rozdmýchá. Mám z toho dobrý pocit, i když vlastně se nedá říct, že by to, co se stalo, bylo ryze dobré. Za takové tajemství a propletenost tleskám. Autorka pro mě zas pokročila o stupínek víc a ukázala mi, že psát opravdu umí a ví, jak si získat čtenáře. 

Dlouho jsem při čtení přemýšlela, co bych takové knize mohla vytknout a nemohla jsem na nic přijít. Až na konci, když jsem přečetla poslední větu příběhu, mi došlo, že se trochu cítím ochuzená o poslední dojemné a něžné rozloučení v podobě epilogu. Ale to je spíše můj osobní názor, protože si mě příběh Andyho a Rachel natolik získal, že se mi prostě nechtělo loučit. Byla jsem smutná, že už je konec... Že nebude žádné další slovo, které by se jich týkalo. 

Ale vážně teď povedou takový život? Na co se má těšit? Na bahenní masky a nečekané pšoukaní? 

A tak se loučím alespoň prostřednictvím této recenze a slibuji, že jim v tom našem Světě mezi řádky nepřestanu držet pěsti, myslet na jejich příběh a přát jim, aby mohli v očích čtenářů a čtenářek žít tisícekrát, milionkrát tak, jak si přejí... :o)

Knižní obálka: 

V jednoduchosti se skrývá krása. Nejsem zastánce toho, že knihy se zapeklitým a vypracovaným dějem by měly mít také složitě vypadající kresby na obálce. Ba naopak je potřeba je nějak odlehčit a já jsem ráda, že tento silný příběh plný lásky je ukotven v obálce, která je něžná a plná emocí. A já měla možnost se té lásky dotknout. :o)