Recenze: NEVIDITELNÁ DÍVKA (Mariel Hemingway)

Četba, která se čtenáři rozdá...


Dítě, jímž jsem tehdy byla, nejspíš ani nemohla chápat všechno tak, jak to chápu teď, ale právě to je na vzpomínkách krásné: uvědomujete si vzdálenost mezi tím, čím jste byli a tím, čím jste se stali.




Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Portál 


NakladatelstvíPortál na Fb 


Chci zakoupit knihu Neviditelná dívka



Na první pohled mě na knize zaujala její obálka, která je podle mého velmi nápaditá a přímo vybízí k tomu, aby se o ni čtenář začínal zajímat více. Šedá a růžová je prostě kombinace, která přitahuje oči. Z anotace jsem nevyčetla varování, jak silná emoční četba mě čeká, a byla jsem překvapená, když na mě emoce začaly působit již při prvních stranách, během nichž jsem byla poprvé, ale nikoliv naposledy, šokována.

Mám svou rodinu, která není dokonalá, a Idaho, které dokonalé je, a je mi dobře.


Neviditelná dívka je psaná formou vyprávění, které leckdy vyznívá prostě, ale přitom velmi obsažně. Jako by jednou větou dokázala autorka povědět víc, než se na první pohled může zdát. Na mě to opravdu zapůsobilo, protože když jsem se začetla, vnímala jsem, co všechno mi toužila povědět, dokázala jsem číst mezi řádky a cítila jsem pocity, které z knihy plynou opravdu intenzivně.

Za každou kapitolou je seznam věcí k přemýšlení, který postupně, jak Mariel roste, nabývá dospělejších rozměrů. Ty myšlenky jsem zbožňovala, protože dokázaly vystihnout, co mi daná kapitola dala a poukázat, že se nad ní dá zamyslet ještě víc. Občas však obsahovaly otázky nebo reakce na podněty, které v kapitole nebyly. Text pak na někoho může působit jako ustřižený – jako by čtenáře někdo o něco připravil.

Postupem času se sice z příběhu lehce vytrácí dětská naivita, přesto na konci knihy navzdory mému očekávání nepůsobila hlavní hrdinka   zase o tolik dospěleji. 

Když je nějaký živý tvor tak dobrý, a nikdy nikomu nic neudělal, proč musí odejít? Proč se musíme cítit tak mizerně?

Vnučka slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye své čtenáře doslova přijme do své zvláštní rodiny. Poukazuje na rodinné zvláštnosti, zvyky, bolístky a věci, jež jsou pro čtenáře někdy trochu záhadou, protože se Mariel k více informacím nedostala. Působivým rodinným zvykem bylo také to, že každý člen měl přezdívku. Natolik jsem se vžila do vyprávění, že jsem si připadala jako součást rodiny a začala o autorce smýšlet jako o Marielzy.

Z vypravování jsem měla pocit, že členy rodiny důvěrně znám. Že samotná hrdinka sedí vedle mě a svěřuje se mi, roste a mění se během četby, stejně jako se mění její názory. Myslím, že autorka dokázala své postavy sepsat velmi živě a především je ukázat čtenáři tak, jak je sama vnímala.

Jak vystvětlit, jak moc mámu v tuhle chvíli miluju? Teď je to moje laskavá maminka, kterou je tak snadné milovat.

Prakticky se mě po celé čtení držela nostalgie, protože mi chování rodičů přišlo v některých případech neosobní a chladné. Měli potíže sami se sebou a nedokázali se tak plně věnovat dětem nebo jim poskytovat tolik lásky, kolik by si zasloužily. Bylo vidět, že Mariel tím trpí. A zejména ji svazoval pocit méněcennosti - důvod se čtenář dozvídá hned z počátku čtení, a když se nad ním zamyslí a nahlédne na něj z pozice dítěte, pocítí z textu veškerou bolest, kterou si Marielzy v dětském věku nechtěla připustit, ale přesto ji vnímala.

Autorka líčí vztahy, problémy v rodině, ale sama je přijímá jako holý fakt. Z textu je cítit, že se sice zamýšlí nad tím, co se kdysi událo a snaží se čtenáři předložit skutečnost tak, jak si ji pamatuje a jak na ni působila, ovšem bez sebelitování.

Tento autobiografický román, který je nabitý emocemi, se mi líbil. Přišel mi hodně zajímavý, autentický a spousty mi toho dal. Zaujal mě natolik, že jsem si vyhledala fotografie rodiny, které jsou na internetu volně k prohlédnutí a zjišťovala si, kdo se čemu nyní věnuje. Nečekala bych, že mě čtivo zaujme natolik, že po zavření knihy budu mít pocit, jako bych na chvíli měla možnost mít novou rodinu a prožívat s ní téměř vše.

Je to naprostý cvok. Lidi mu říkají "Daredevil", jako by to bylo skutečné zaměstnání nebo co. A Margot má za úkol pomáhat přesvědčovat lidi, aby se na něj přišli podívat, i když si nemyslím, že by zrovna Evel Knievel musel lidi nějak zvlášť přemlouvat.

Jak jste měli možnost si všimnout, kniha Neviditelná dívka je útlá, ale to jí v žádném případě neubírá na cennosti. Ba naopak si vážím toho, že neobsahuje žádné zbytečné texty, ale skutečně čtenáři dá to, co slíbí.

Na konci knihy jsou informace o chorobách a potížích, které rodinu provázely. A také se dočtete informace, kde vám mohou pomoci, pokud jste se do takové situace sami dostali. Redakce nakladatelství Portál připsala na předposlední stránku i české organizace, které poskytují podpůrné služby. Já to beru jako velký klad – pomoc prostřednictvím knižního světa.

Když máte slavnou sestru, může se to nějak dotknout i  vás?

Není jen pro fanoušky Heminghwaye, který je v textu zmíněný. Myslím, že kniha, kterou jeho vnučka sepsala, je pro každého, kdo chce na chvíli vidět, že i slavní mají rodiny, kde to ne vždy klape a že jsou i horší problémy, než se kterými se zrovna potýkají naši nejbližší. Mně kniha dala hrozně moc. Na to, že je má pouze okolo sto stran, jsem po dočtení měla pocit, jako bych četla obsáhlou bichli, která mi rozšířila obzory. Ačkoliv je trochu náročnější, protože nutí zamýšlet se nad různými tématy, četla se krásně. Bylo mi ctí si Marielin příběh přečíst a pokud vás byť jen trochu zaujme anotace a máte rádi knihy o mezilidských vztazích a lidské duši, bude pro vás Neviditelná dívka to pravé.

Knižní obálka: 
Nemám, co bych vytkla. Mě opravdu dostala na první pohled a samozřejmě ve skutečnosti vypadá mnohem lépe, když si ji čtenář má možnost osahat. Díky útlosti je paperback možné nosit všude s sebou a číst si, kdekoliv si čtenáře zamane, protože lze postranní části knižní obálky použít jako záložky. ,o)



Anotace:
Vnučka slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye napsala působivou knihu o tom, jaké to je vyrůstat s vědomím, že vaši rodiče trpí depresemi a jsou závislí na lécích, sestra je duševně nemocná a dědeček několik měsíců před vaším narozením spáchal sebevraždu. Mariel Hemingwayová popisuje dětství a mládí prožité v rodině, jejíž členové byli sice obdařeni nadáním a slávou, avšak poznamenaly je deprese, alkoholismus, schizofrenie, rakovina a sebevraždy. Sama Mariel jako dívka trpěla obsesivně-kompulzivní poruchou a měla problémy s příjmem potravy. Autorka v knize mluví přímo k mladým čtenářům, teenagerům, a snaží se je přesvědčit, že navzdory bolesti má život smysl, že rodinné prokletí lze překonat a že na konci tunelu může každému zasvítit světlo.

Nakladatelství: Portál
Rok vydání: 2016
Žánr: Literatura světová, Autobiografie a memoáry
Orig. Název: Invisible Girl
Počet stran: 104