Recenze: NAVŽDY A VĚČNĚ (Jennifer L. Armentrout)

Hrdinové, kteří se pro vás stanou skutečnými...


"Možná jsem tě před všemi těmi lety zachránil já, ale teď jsi zachránila ty mě." 



Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet


Nakladateleství Baronet na Fb


Chci zakoupit knihu Navždy a věčně



Román Navždy a věčně je podle mého nejpovedenější dílo této autorky. Poukazuje na problémy ohledně týrání a zanedbávání dětí, které z toho mají doživotní trauma a posttraumatický stres. Autorka téma úžasně zpracovala. Celou knihu jsem vnímala tu atmosféru, která mi svírala krk a nutila mě ztěžka polykat. Naděje, láska a touha skutečně žít se mi vryla hluboko pod kůži... 


Styl psaní je velmi obsažný. Jennifer Armentrout vyniká především tím, jak do svého textu dokázala vdechnout duši. Nejde o žádné bezúčelné čtivo, vše má svůj důvod a řád. Mezi řádky jsou silně cítit emoce, které si čtenáře získají. Několikrát se autorce povedlo mě dojmout a to opravdu velmi silně. Párkrát přišly i slzy - tak drtivý význam některé věty měly. 

"Ale... ale domov by měl přece znamenat víc," namítla jsem. "Život... by měl být víc než to." Otřel se mi rty o tvář. "Měl by, ale ne pro každýho. To přece víš." 

Ne každý má v životě sílu jít dál. A na to se snažila autorka poukázat. Dva hrdinové, které pojí společná děsuplná minulost, jež je navždy poznamenala. Každého jinak nutí prožívat si jeho noční můry, které se v té době staly. To, co my bereme jako běžnou věc, oni neznají. Zaujalo mě, jak se Jennifer Armentrout pustila do těžkého tématu a ztvárnila ho se všemi bolístkami a hrůzami. Snaží se čtenářům otevřít oči a ukázat, jaké vlastně mají štěstí, protože ne vždy pracuje systém tak, jak by měl. Ne vždy jsou děti šťastné... Z dětí však vyrostou dospělí lidé, pro které je naděje bezvýznamné slovo podobně jako domov a rodina. 

Rider je muž, kterého si díky Mallory i jemu samotnému každý zamiluje. Je to člověk, který se dovede obětovat pro druhé a z počátku se zdá, že on z jejich pekla vyvázl bez zranění... Nikdo však netuší, jakým bahnem se brodí a co všechno ho to stojí. 
Rider se potýká se svým životem, jak může. Vidí, jak lidé prochází kolem něj bez respektu, bez pouhého pocitu, že je člověkem, když pochází z pěstounské rodiny.

Mallory se i přes hrůzné neštěstí dostala do rodiny lékařů, kteří pro ni chtějí to nejlepší. Je poznamenaná a v tichosti trpí. A to doslova. Myška, jak jí říká Rider, má totiž problém hovořit s lidmi na veřejnosti, ale dokonce mluvit i o samotě. Může za to minulost, ve které si zažila něco, co by nemělo potkat nikoho. 

Tito dva u pana Henryho a slečny Becky žili tak, že to čtenářům vžene slzy do očí, a přesto mi to nepřišlo přehnané ani dojemné tím protivným ždímavým stylem, kdy se autor snaží ze svých čtenářů vymačkat slzy za každou cenu.
V současnosti, ve které se s Riderem a Mallory setkáváme, už je všechno za nimi a přesto.... se potýkají se svou minulostí. Když se poprvé uvidí, vše se vynoří jako černá noční můra a stejně tak se jim do žil vlije přátelství a něco navíc... něco, co tam kdysi nebylo. Vzájemná přitažlivost a láska. Vztah tak pevný jako ocelové lano a křehký jako porcelán. 

Charaktery byly výstižné a dokonalé. Díky myšlenkovým pochodům, které autorka líčila, jsem měla možnost je poznat. Vím, že autorka toužila po tom, aby pro čtenáře skutečně ožily - povedlo se jí to. Vytvořila jim svět, ve kterém mohou žít navždy a věčně, a já věřím, že čtenáři to ocení. 
A nejde jen o hlavní hrdiny. I vedlejší postavy byly povedené a dokázaly oslovit. Nenašla jsem nikoho, kdo by mi přišel bezvýrazný nebo zbytečný. Každý měl svým způsobem důvod v jejich příběhu být.

Rider pomalu sklonil ruku, ale ještě několik vteřin v té druhé držel tu mou. Ani když mou ruku pustil, neuhnul očima. "Jsi teď jiná, Mallory." Napřímila jsem se. "Jsem." 

Mimo silných okamžiků a zvratů, které se v knize odehrávají, se čtenář dostává k běžnému životu, který Mallory prožívá a pomáhá jí procházet nelehkým obdobím. Co může čtenáře zarazit jsou hluboké myšlenky, které autorka vylíčila. Někomu to může připadat zdlouhavé, ovšem díky tomu psychologie samotných postav i celé knihy vyznívá velmi opravdově. 

Nemám, co bych této četbě vytkla. Snad jeden okamžik pro mě byl trochu kýčovitý a přeslazený, ale to bylo tak všechno. Nečekejte erotický román, ale romantické náznaky, polibky a tužby vás rozhodně potěší. 

"Tys..." Jak se ve mně vzpomínky probouzely jako odporná, zamořená vlna, hrdlo se mi stáhlo. "Tys schytával rány místo mě. Tys..." "Myško," přerušil mě jemně. "Věděl jsem už tehdy, co dělám a vím to i teď." 

V knize se vyskytují také cizí slova, která nejsou přeložena. Tedy ne v textu. Na konci knihy jsou ve slovníčku vysvětlená. Neopomeňte to, protože já se na konec nedívala a přišla jsem na to až později. Škoda. Až si budu prožívat příběh podruhé, rozhodně se nezapomenu mrknout na poslední stranu knihy, a užít si ji i s překladem oněch pár vět. ,o) 

Učitelé ve škole museli vědět, čím si doma procházíme, ale nijak nezasáhli. Pořád jsem byla zahořklá kvůli tomu, že sme byli tak dlouho přehlíženi a pošlapáváni přetíženýmm a nefungujícím systémem, a ta hořkost na mně ulpívala jako druhá kůže. 

Já bych vám nejraději vylíčila celý děj, natolik silné to pro mě bylo. Četla jsem to několik dní. Ne, že by kniha nebyla čtivá, ale není možné ji hltat. Toužila jsem si užít každý okamžik, který jsem v tomto knižním světě strávila. Pečlivě jsem četla, vnímala slova a emoce. Plula na stejně vlně s hlavními hrdiny a toužila je obejmout. Někdy mě autorka týrala, když nám (mně a Mallory, stala jsem se jejím stínem) nedávala to, po čem jsme tolik toužili nebo nám házela klacky pod nohy. Ale Myška byla úžasná. I ve svém tichu a beze slov dokázala vybojovat bitvy, které znamenaly celý svět.

Tento příběh bych vám chtěla doporučit, protože poukazuje na lidskou duši. Na naději, lásku, přátelství a bezmoc, když člověk nemá sílu, aby šel dál. Nevěřím, že by se našel někdo, kdo by knihu neocenil. Jak píše autorka v poděkování, kousek Myšky je v každém z nás... Přečtěte si knihu a dopřejte Mallory a Riderovi pocit, že jsou skuteční. Navždy a věčně. 

"Jsem skutečný." 

Knižní obálka: 
Přiznám se, že jsem nejdřív nechápala, co vlastně představuje. Ale teď už to vím a má to na mě hrozně silný vliv. Nyní, když knihu držím v dlaních a přejíždím po jednotlivých barvách, mi fantazie jede naplno a já vidím, jak vznikly... Ne v této skutečnosti, ale v tom knižním světě, ze kterého jsem před chvíli příšla. :o) Rozhodně silně emotivní a krásná obálka! 




Anotace: 
Pro někoho může být mlčenlivost zbraní. Pro Mallory „Myšku“ Dodgeovou představuje štít. Naučila se, že nejlepším způsobem, jak přežít, je neříkat nic. Přestože od její noční můry uplynuly už čtyři roky, dělá si starosti, že svůj strach nikdy nepřekoná.

Po letech domácího vyučování adoptivními rodiči se musí Mallory postavit čelem k tomu, že maturitní ročník stráví na veřejné střední škole. V hlavě se jí odehrávaly všelijaké děsivé scénáře, nikdy se jí však ani nesnilo o tom, že hned první den ve škole narazí na Ridera Starka, svého kamaráda a ochránce, kterého neviděla už od dětství.

Netrvá dlouho a Mallory si uvědomí, že pouto, jež kdysi s Riderem sdílela, nezesláblo. Naopak, čím víc se jejich vztah prohlubuje, tím víc vychází najevo, že dívka není jediná, kdo zápasí s minulostí. Když se Riderův život vymkne kontrole, Mallory se musí rozhodnout, jestli zůstane mlčet, nebo promluví. Kvůli lidem, které miluje, a kvůli vlastní budoucnosti musí pravda vyjít najevo.

Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2016
Žánr: Literatura světová, New Adult
Orig. Název: The Problem with Forever
Počet stran: 472