Recenze: INFICO (Petr Heteša)

Neuvěřitelné dobrodružství s originálním průšvihem! 


„V tuhle chvíli a na tomhle kontinentě pro nás žádné bezpečné místo neexistuje.“



Za recenzní e-výtisk děkuji nakladatelství Brokilon


Brokilon na Fb


Chci zakoupit knihu Infico!



Poprvé jsem měla možnost zažít sci-fi dobrodružství českého autora, od něhož jsem knihu ještě nečetla, ačkoliv již napsal řádku velmi dobře hodnocených děl. Nevěděla jsem, co očekávat, ale byla jsem hodně natěšená, až jsem se obávala, že mé nároky budou moc vysoké a nebudou uspokojeny. 

S klidem mohu říct, že jsem si tu jízdu užila víc, než jsem čekala. Nasmála jsem se tak moc, že jsem to ani nepovažovala za možné (a to jsem čtenářka, která humor v knihách moc neoceňuje) a vážně jsem si díky autorovi připadala chvíli jako bizarní agentka ještě bizarnějšího světa...

Styl psaní je ryze chlapský. Je to čtivé, čpí z toho mužské feromony a adrenalin. Typický pánský nadhled s náznaky šovinismu, které mě neurazily, ale naopak pobavily - a to jsem na poměřování mužů a žen hodně háklivá. Jenže autor se opravdu nesnaží své čtenářky naštvat, ale všechny bez rozdílu pohlaví zkrátka strhnout skvělou akcí, pobavit trochu bručounským charismatickým hrdinou a rozproudit vášnivou představivost. 

„Podívej, Chrissi, pořád to celé zvažuju a dávám na misku vah sílu a pozice, proti kterým stojíme, plus možná rizika, a na druhou naše pozice, možnosti, technické vybavení. A vychází mi z toho, že jsme v hajzlu.“

Při otevření díla se setkáváme s hlavním hrdinou a poznáváme ho, jak jinak, než s vnadnou ženou, která mu dělá společnost a neví zhola nic o tom, že tento muž je agentem Národní bezpečnostní agentury, zkráceně NSA.
Larry spolupracuje v tajném vládním programu Infico, aby odkryl čínskou rozvědku, která mu akci i život zavaří mnohem víc, než by vůbec čekal. Nejhorší pro něj (nejlepší pro čtenáře) na tom všem je, že vlastně skončí v ženském těle, ačkoliv na tohle vůbec testovaný nebyl. Musí se potýkat se všemi šílenostmi, které by jako chlap nikdy, vážně nikdy, řešit nemusel... 

Stejně jako já nejspíš přemítáte, jakým způsobem hlavní hrdina pronikne do ženského těla. Nelekejte se, nejde o nic zbytečně nadneseného. Mě to příjemně upokojilo a přišlo mi to originální i zajímavé. Byla jsem doslova nadšená, když hrdina trpěl v těle, které mu rozhodně nebylo šité na míru, a děsil se všech maličkostí, které nás odlišují. Neskutečně jsem se bavila a vím, že tohle nenechá chladného žádného čtenáře. :o))

Ale autor na nás ženy tak docela nevyzrál! Všimla jsem si několika maličkostí, které něžnému pohlaví padnou do oka, zabodnou tam prst a řeknou si: Ha, nedoběhl nás! Tady mu to nevyšlo! Protože ano, skutečně tam bylo pár detailů, které z pohledu ženy autor nevychytal. Zbytek osazenstva naší planety si toho vůbec nevšimne... No, možná pokud by patřil mezi ta bystřejší "čtyři" procenta. :o)) Na ženy zkrátka není snadné vyzrát a autor to při psaní poznal sám. Věřím, že se bavil, protože já si to užívala přímo skvěle a ty drobné chybičky, které ani chybami vlastně nejsou, mu odpouštím s radostí, protože se nic zásadního nezkazilo a navíc mě potěšilo. ,o))

Podíval jsem se na Chrisse. „Myslíš, že to vyjde?“„Jak říkám, jestli máš lepší nápad, rád si ho poslechnu.“Neměl jsem. 

Hlavní hrdina Larry Connelly je tedy pořádný mužský v něžném ženském těle a nic nevychází tak, jak by mělo. Kupí se na něj jeden problém za druhým a to ani nepočítá fakt, že z toho nízkokalorického jídla nejspíš pojde hlady. :o))
Larry je velmi charismatická osobnost, která si mě získala svým hrubým humorem, jež neuráží, ale spíše bručounsky upozorňuje na to, že on je muž, pán tvorstva a najednou... musí řešit, jak se vyčůrat vsedě. Naštěstí to není žádná fňukna! Je to vážně chlap. Byla radost si s ním procházet jeho malým peklem, zvídavě přicházet věcem na kloub a nechat se vést, když v dlaních svíral zbraň. Larryho jsem si zamilovala. Drsňák s hroší kůží, kterého není snadné doběhnout a za každé situace dokáže z pusy vypustit nějakou absurditu, která čtenáře dostane.

Brena Shepardová je prostě holčina k pohledání, která si sice dokáže poplakat, když už je vážně s nervy v kýblu a absolutně netuší, co se to vlastně děje, ale na druhou stranu se umí pochlapit a jít dál, aniž by se depresivně válela v posteli a vzlykala nad svým osudem. Mně tahle hrdinka sedla. Žádné zbytečné výbuchy a hysterčení se nekonalo (díky bohu!), takže věřím, že si ji oblíbí i muži. Je trochu od rány, příjemně paličatá a chytrá, někdo si na ni jen tak nepřijde. ,o)

V postavách nevidím nejmenší problém. Některé jsou výraznější, jiné méně, jak už to v knihách bývá. Autor si s nimi vyhrál, sepsal je velmi živě a uvěřitelně, žádné nadsazené nadlidské výkony se podle mého nekonaly a vše dávalo krásně smysl. Myslím, že vše autor skloubil tak, aby to čtenářům víc než vyhovovalo. Jelikož šlo o hrdiny různorodé, každý si najde svého oblíbence, černou ovci či lotra, kterého by nejraději nakopal kamsi. :o))

„Můžeš mi vysvětlit, jak se ti to stalo?“„Jednoduše. Položila jsem ruku na stůl, do druhý vzala vidličku a pak ji zabodla.“Joel na ni vyvalil oči. „Co čumíš? Tys nikdy nic neposral?“

Infico nás zavádí do světa budoucnosti, kde mi dělalo trochu problém vyznat se a pochopit levely (jsem blond). Jinak mi ale prostředí autorova světa sedlo. Není to přehnané, což pro mě bylo nejdůležitější. Autor vše hodně přizpůsobil i pro ty, kteří k tomuto žánru až tak fanaticky netíhnou. Myslím, že tak uspokojí každého, protože je to v rámci možností, které si pro svou knihu vymyslel, to nejlepší, co mohl čtenáři dát. Uvěřitelné, novodobé a lákavé. 

Velkým plusem této knihy je široká škála humoru - od sarkasmu, ironie, lehkých urážek až po těžší kalibry se autor vlastně nevyhýbá ničemu a vždycky dokáže čtenáře pobavit nějakou krutopřísnou nebo naopak hodící se suchou prupovídkou.
Humor je velmi osobitý, je vidět, že si na něm autor zakládá a umí to se slovy. Dokáže vylíčit celou situaci tak komicky a přitom uvěřitelně a vážně, aniž by přestřelil. Nejde pouze o slovní hlášky, ale i situace, jež autor popsal velmi efektivně a vtipně. Když si vzpomenu na své nejoblíbenější, usmívám se ještě teď. Někdy to zavánělo trochu tím zameričtělým humorem, který já moc nemusím, ale autor mu dokázal dát český nádech a díky tomu vyznívá velmi originálně. 

„Takže jste co? Hypnotizér? Úchyl?“„Agent NSA.“„To je nějaká sekta?“„To je Národní bezpečnostní úřad.“„Zažaluju vás.“

Infico není jen kniha, která je prošpikovaná střílečkami, hektolitry krve a ustřelenými končetinami. Petr Heteša není zbytečně brutální, nevyžívá se v tom (ani by se to do knihy nehodilo), ale naopak dokáže vhodně střídat mezi klidnějším a akčnějším dějem, takže v závěru čtenář není vyčerpaný, ale naopak se na odpočinkovější části, kde se pobaví, těší. Kniha je dynamická a napínavá od začátku až do konce, nemusíte mít obavu, že byste se snad někde uzívali nudou.
I když z mého pohledu je těch čtyři sta šedesát stran docela hodně, a i když upřímně netuším, co bych vynechala, protože mě to bavilo celé, trochu mě ta délka ke konci dobíhala. Ale na to, že to nebyl ani můj obvyklý žánr, jsem neměla žádné problémy knihu dočíst.

Erotické situace jsou velmi vhodně popsány. Ne, žádné porno nebo erotický román, ale čtenáři určitě budou slintat i nad polibky dvou žen a spolu s Larrym posuzovat pozadí a prsa. Erotické chvilky a průpovídky pro muže (i ženy) knize dodávají tu správnou jiskru a hravost. Nejde o nic vulgárního, co by mohlo čtenáře vyděsit. :o))

„Upozorňovali mě, že jste nevymáchaná držka, která má alergii na ženské, pokud teda zrovna neleží v posteli na zádech."

Co může čtenáře odradit? Někoho možná vulgární slova, pokud je nemá rád, nebo na ně není zvyklý. Nicméně bez nich by to bylo méně autentické. Já osobně jsem je uvítala, protože u tohoto promyšleného příběhu je potřeba si někdy šťavnatě zaklít. ,o)

Závěr Infica si mě získal. Velké finále rozhodně každého nadchne a pro mě byl třešničkou na dortu úplný konec knihy, u nějž jsem se celá dojatá usmívala. No jo, i když to není román pro holky, stejně jsem si tam našla to své. :o))

Mohla by se ocitnout třeba v pekle před samotným Satanem, nohy by jí olizovaly plameny a na ramena sahaly kostlivcovy ruce, ale její první starostí by bylo, co má na sobě. 

Mohu s radostí říct, že kniha je i pro čtenáře, kteří sci-fi zrovna moc nečtou. Jsem toho důkazem. Opravdu jsem se bavila a neváhám sáhnout po dalších knihách, které tento autor napsal. Vlastně mě na tento  žánr hodně naladil, příště nebudu chodit okolo horké kaše a ráda si zas něco takového přečtu. :o)

Malé pošťouchnutí pro čtenářky, které by občas chlapům rády zavařily a narvaly je do naší kůže - tento román je pro takové ženy jako dělaný, protože vidět bezradného muže, jak se potýká s našimi problémy je prostě top. Jděte do toho! :o))

Toužíte-li po neobvyklém dobrodružství v novodobém světě, je Infico správná volba. Není nad to, když řešíte nadnárodní problém a do toho se vám pletou ženské hormony. Doporučuji.


Knižní obálka: 
Představovala jsem si něco maličko jiného, ale v podstatě to vypovídá o celé knize a je to dost agresivní i lákavé zároveň. :o)




Anotace:
Předcházely tomu hodiny a hodiny testování, ověřovacích simulací a modelových scénářů. Jenže když pak došlo k tomu, že akce musela být najednou neplánovaně spuštěna, muselo se improvizovat. A každá improvizace generuje chyby. Ta, která se stala mně, ovšem byla megachybou. Navíc když technické zabezpečení tak složité operace dostala na starost ženská.
Nemusel jsem být žádný jasnovidec, aby mi došlo, že to nedopadne dobře. To, že jsem byl přetransportován do jiného těla, ještě bylo jakž takž v pořádku. Ale že to tělo bylo ženské, už v pořádku nebylo. Normálně bych řekl: situace k posrání – jenže jsem holka, takže bych měl říct, že to byla opravdu choulostivá záležitost. Zvlášť když máte rozkrýt čínskou rozvědku, která se prožrala do celé státní administrativy. Žádná choulostivá záležitost. Prostě situace k posrání.
Samostatný román.

Nakladatelství: Brokilon
Rok vydání: 2016
Žánr: Sci-fi
Počet stran: 460
Vazba: brožovaná


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.