Na začátku prosince mi přišly dva recenzní výtisky od Euromedia. Jak už jste mohli poznat z nadpisu, jsou žánrově naprosto odlišné. Zatímco počin aspirující na zařazení mezi hororové počiny, kterých je dle mého v knižní podobě stále poskrovnu, na nějž jsem si brousila už nějakou dobu zuby, vyšel u Knižního klubu, silné vyprávění o přátelství mezi osamělým mužem a týraným psem je z produkce nakladatelství Odeon.
Hlava plná přízraků se už dočkala ocenění nejen ze strany čtenářů, ale také ze stran kritiků. Za rok 2015 získala prestižní ocenění Bram Stoker Award a chystá se její filmové zpracování. Na triko si ho nevezme nikdo jiný než producent a herec Robert Downey jr., kterého můžete znát mimo jiné jako jednoho z herců ztvárňujícího novodobého Sherlocka Holmese či Iron Mana. (Nevím, jak vy, ale mně utkvěl v hlavě díky Ally McBellaové. :))
Pozn k obálce.: Všimli jste si, že z tohohle úhlu je vidět něco na konci chodby? Vidíte tu skrčeninu? Když jsem toho všimla poprvé, zatrnulo ve mně, protože z běžného pohledu si toho nevšimnete. Možná je to jenom halda hadrů, ale možná že taky ne...
Anotace:
Obyčejný život obyčejné rodiny Barrettových z provinčního prostředí Nové Anglie se rozpadne poté, co jejich čtrnáctiletá dcera Marjorie začne mít noční můry, vyprávět úděsné příběhy, chovat se nepřístojně. Lékaři jí nedokážou pomoci, její otec se proto obrátí na místního kněze. Ten dojde přesvědčení, že Marjorie posedl ďábel, a navrhne provést jeho vymítání. Lákavé téma přitáhne pozornost televize – a Barrettovi uvítají možnost přivydělat si na péči o dceru tím, že do svého soukromí vpustí všudypřítomné kamery. Když však události přerostou v tragédii, reality show rázem vyvolá skandál.
Patnáct let poté osloví Marjoriinu sestru Merry spisovatelka, která chce vydat knihu o případu jejich rodiny. A Merry začne vzpomínat… Co když bylo tenkrát všechno naopak?
Hororový román Paula Tremblayho otevřel nejedno palčivé téma dnešní moderní společnosti - morální a sociální krize a úniky z nich do světa náboženského fanatismu či mediálního voyeurství.
Co napsat k debutu Jasno lepo podstín zhyna (ne náhodou vám to připomíná roční období)... Přečtěte si anotaci. Celou. Buď jí propadnete, nebo půjdete o dům dál. Tohle nebude čtení pro každého. (Moje oblíbená věta. :)). Ale je to pravda. Mrkněte na ukázku. Knížka je psána trochu netradičně. Hlavní hrdina mluví ke svému psímu příteli a vy díky tomu máte pocit, že celou dobu promlouvá přímo k vám. Myslím si, že tohle bude přesně to čtení, které bude bolet. Hodně. S každou další stranou se ta bolest bude stupňovat. Bude vás dusit, ale vy ani přesto nebude moct přestat. Takhle si to aspoň představuji. Trochu se toho bojím, ale zároveň se těším. Taková četba mě vždycky emočně vyždímá, ale to je právě to pravé, neznám lepší a silnější zážitek ze čtení než když jsem na konci psychicky naprosto rozložená. I když podobně ničivou knížku nikdy nemám odvahu znovu otevřít, chráním si ji v knihovně jako největší poklad. :))
Anotace:
Pozoruhodný titul úspěšné prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou názvů čtyř ročních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku na pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa, rychle k němu přilne a poprvé v životě pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti.
Když Jednooko napadne cizího psa, oba vyděděnci prchají a vydávají se na epickou cestu napříč Irskem. Atmosféra stupňované hrozby a nebezpečí ve světě jim nepochopitelném stále udržuje napětí a jak Ray postupně svěřuje Jednookovi pochmurná tajemství ze své minulosti, mistrně konstruovaný román spěje k nevyhnutelnému závěru.
Sara Baume upoutala pozornost zejména výjimečnou kvalitou své lyrické prózy. Její elegický příběh o ničivých následcích izolace a hojivé síle soucitu, blízkosti a náklonnosti se právem stal mimořádnou událostí nejen na irském literárním nebi, ale i v celém anglicky mluvícím světě.
Žádné komentáře:
Okomentovat