Recenze: JASNO LEPO PODSTÍN ZHYNA (Sara Baume)


Melancholický příběh o Bohem zapomenutém muži




Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji společnosti Euromedia.


Odeon na FB.


Knihu si můžete zakoupit ZDE.



Pod poetickým názvem Jasno lepo podstín zhyna se ukrývají názvy jednotlivých ročních období, během nichž sledujeme komorní příběh dvou zraněných duší, které osud svedl dohromady. Hlavní hrdina Ray žijící na pobřeží irského venkova je ztělesněním osamělého člověka, kterého lidé ani v nejmenším nepřijali mezi sebe. Nepatří nikam. Snad ani do toho domku, ve kterém žije... Nikdy nechodil do školy. Nepoznal žádnou formu lásky či přátelství. Vyrůstal v ústraní bez matky, s otcem, který o něho nejevil příliš zájem, často ho nechával samotného a jenom v ostatních přiživoval názor, že není Ray duševně úplně v pořádku. Stigma, o které se jeho otec postaral, sebou vláčí životem a svým zanedbaným zjevem vesničany utvrzuje v přesvědčení, že je lepší se mu vyhnout.

Změna v jeho životě, ve kterém každý den vypadá stejně jako ten předešlý a pokud vybíhá ze zajetých kolejích, je to vždy jen podle lety nastaveného řádu, nastává v okamžiku, kdy si z útulku přiveze znetvořeného jednookého psa. Jednooko (jak ho příznačně pojmenuje) je ovšem značně agresivní a z nějakého zvláštního důvodu je právě Ray jediný, v jehož přítomnosti se dokáže zcela uklidnit a být oddaným společníkem. Pro okolí ale představuje neutuchající hrozbu.

Kromě prologu a epilogu je kniha psána ich-formou s minimem přímé řeči. Styl Rayova vyprávění je netradiční ve způsobu, jakým promlouvá ke svému zvířecímu příteli. Obrací se k němu, a jako by skrze něj oslovoval přímo čtenáře a stylizoval ho do role čtyřnohého posluchače. Sdílí s ním svoje myšlenky, vzpomínky a aniž by si to uvědomoval, Jednooko se stává neoddělitelnou součástí jeho bytí. Opravdovou spřízněnou duší, díky které poznává hloubku pouta, jež může jednu živou bytost vázat ke druhé. A v momentě, kdy je zahnán do kouta a hrozí, že by o svého přítele mohl přijít, neváhá opustit jistotu domova a vydat se do velkého neznámého světa...

Ray představuje typ hlavního hrdiny, jehož osud mnoho čtenářů zasáhne a mnoho z nich si uvědomí, že podobného Raye mají i ve svém okolí. Všemi přehlížený kvůli jeho uzavřenosti a ne zrovna atraktivnímu zevnějšku. A čím více je ignorován, tím větší samotář se z něho stává. Přitom nic z toho nevypovídá o tom, co se ukrývá pod tvrdou slupkou. Často to bývá pravý opak. Ray není zahořklý ani nebezpečný. Vzhledem k tomu, že největší část života strávil ve společnosti knih, je sečtelý, vnímavý k maličkostem, které jiným nestojí za pohled, a nezkažený pokřiveným lidským smýšlením. Svůj životní úděl přijímá, nepropadá sebelítosti, nicméně jako by tíha, kterou nosí v sobě a nevyslovuje nahlas prosakovala do většiny jeho příměrů.

Ač se to nemusí zdát, autorka do hlavního hrdiny vtiskla mnoho ze sebe. Pocity nepřijetí venkovskou komunitou, myšlenky i vidění okolního světa, v němž se velmi odráží autorčino výtvarné vzdělání. Barvité popisy i detailní vylíčení fauny i flóry, na nichž stojí hlavně druhá část knihy, kdy se příběh mění v road trip. Vše je ovšem vyjádřeno lehce plynoucím a nezahlcujícím způsobem. I přesto mě osobně zasáhl více první půlrok Rayova a Jednookova soužití. V tom druhém odehrávajícím se na cestě, převážily popisy přírody nad Rayovými vnitřními výlety do minulosti, prostřednictvím kterých čtenář postupně odhaluje jeho život. Navíc mi tato část přidala méně uvěřitelná. Necítila jsem z ní Rayovu nejistotu a strach z neznáma a ostatních lidí. Očekávala jsem, že bude po těch letech v izolaci ztracený, nepřizpůsobivý, plno věcí pro něho bude naprostou novinkou a jeho cestování bude doprovázeno silnějšími emocemi.

Předobraz má i postava Jednooka, kterého autorka vylíčila podle svého psa Winkyho, kterého stejně jako hlavní hrdina našla v útulku. Jednookův dřívější život je v knize obestřen mlhou a Ray ho skládá dohromady jen z domněnek a útržkovitých snů, které prožívá ve psí podobě. Nenechte se ale zmást, Jasno lepo podstín zhyna není psí knížkou. Je sondou do duše muže lapeném v pasti podivínství, muže, který nikdy nedostal možnost prožít život jinak. Je výpovědí o vlivu rodičů na život jejich dětí, ale také výpovědí o společnosti jako takové. O chování většiny z nás. O předsudcích a škatulkování, proti nimž se špatně brání.

Kniha je více o myšlenkách než o ději. I tak se ale ke konci dočkáte odhalení a samotný závěr je pak jen logickým vyústěním. Prvotina nadějné autorky je lyrickým příběhem, který vzhledem ke své jazykové kompozici představuje balzám pro každého čtenáře vyhladovělého z nízkoenergetických děl se značně omezenou slovní zásobou a pokulhávající stylistikou. Příběhem, ke kterému si musíte v klidu posadit a ponořit se do něho, vnímat a vychutnat každé slovo. Toto melancholické vyprávění bez sentimentu se totiž svým zpracováním řadí mezi jedinečné tituly, jež si zaslouží místo ve vaší knihovně.  

Obálka byla navržena Ivanem Brůhou. Zvolené barvy staví skvěle do kontrastu hřejivý počátek (jaro) a chladný konce (zimu) vyprávění. Výstižně vybraná fotografie zrcadlí šťastné i osudové místo zároveň a povedeně dokresluje celek.



Anotace:
Pozoruhodný titul úspěšné prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou názvů čtyř ročních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku na pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa, rychle k němu přilne a poprvé v životě pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti…


Sara Baume: Jasno lepo podstín zhyna
Název originálu: Spill Simmer Falter Wither
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2016
Počet stran: 264
Vazba: vázaná s přebalem



Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.