Recenze: PANÍ PŮLNOCI (Cassandra Clare)


Srdcovka pro fanoušky lovců stínů! 

Někde Emmě ukradl dětství, strhl střechu a zdi domu jejího života a vyhnal ji zcela nechráněnou na mráz. A ten někdo za to zaplatí. Pomsta je bezcitný spojenec, tvrdila Diana, jenže Emma jí nevěřila. Pomsta jí dovolí znovu se volně nadechnout. (Str. 90)



Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart

Jelikož jsem nečetla Nástroje smrti (pouze první díl Město z kostí, z kterého si už moc nepamatuji), netuším, jakým způsobem přesně se dotýkají této nové trilogie. V obou se vyskytují lovci stínů, ale jak moc jsou knihy propojené a navazují na osudy hrdinů, si už budete muset ověřit sami. 


Styl psaní je jemně kouzelný a zvláštní, dokáže zaujmout a podle všeho je vidět autorčin vývoj, jak v popisech, které už nepůsobí tak roztahaně, ale naopak poutavě, tak i v líčení hrdinů. Popisy jsou poměrně důrazné, lehce a zajímavě sepsané, takže čtenáře nenudí. V er-formě zobrazila lákavě více hrdinů. Každý ocení úhel pohledu nejen Emmy, ale také Juliána a dalších. Dlouhé kapitoly s kreativními poetickými názvy v některých případech obsahují také texty v kurzívě - vzpomínky, sny či informace, které jsou pro děj důležité.

„Musím sehnat víc důkazů. A přesvědčit Spolek. Protože dokud se bude svalovat vina na Sebastiána, tak opravdovej vrah, kterej za to může, trestu uniká. A s tím já se asi nikdy nesmířím.“ (Str. 78)

Hlavní hrdinka Emma je lovkyně stínů. Její rodiče byli zavražděni a na těla jim vykreslil někdo prazvláštní runy... stejné značky, jenž měla mrtvola, na kterou Emma náhodou narazila. Všechno se začíná od prologu, kdy si promluvila s Rookem, znalcem všech tajemství a drbů, velmi rychle zamotávat. Možná, že díky vší té fantazii, lovcům stínů i jejich zákonům budete trošinku zmatení. V případě, že jste četli předešlou sérii to pro vás bude snazší.

„Nemuselo jít ani o rituál. Koneckonců smrt plodí smrt.“ (Str. 252)

Hlavní hrdinka Emma Carstairsová je silná osobnost, která se s ničím a nikým nepáře. Nemá problém se nelichotivě vyjadřovat při rozchodu se svým přítelem. Nepříčí se jí napadnout vílu nebo obcházet zákony, které by jako lovkyně stínů měla striktně dodržovat. 

Julián Blackthorn, Emin parábátai, vůči ní něco skrývá a snaží se od ní držet odstup, ačkoliv by měl vždy stát při ní. I on přišel o rodiče a musí se sám starat o několik mladších sourozenců. Nemá to jednoduché, ale to nikdo z hrdinů, kteří se dali k lovcům stínů. Tam je totiž běžné nemít rodiče, což je účelové - autorce se tak do děje nepletou dospělí a může s těmi dospívajícími provádět různé kejkle.

Cristina je v Institutu Los Angeles na praxi. Dobře se aklimatizovala a našla si přátelé, ale skrývá v sobě bolest. Snaží se nic nedávat najevo a být dobrou lovkyní stínů, ale i její minulost ji doběhne.

Charaktery postav jsou na young adultku hodně rozepsané. Snažila se je sepsat do posledních detailů - z toho důvodu také kniha obsahuje množství zdlouhavých a nepodstatných pasáží -, ovšem to není zrovna nejvhodnější způsob a ne každému taková prezentace hrdinů musí přijít vhod. 

„Nikdy jsem toho nenechal. Jen jsem se to naučil skrývat." Jeho úsměv se vytratil. „Moje poslední tajemství.“

Děj se odehrává v Los Angeles, v Institutu, kde se čtenář ocitá mezi rodinou Blackthornů. Je jich hned několik od nejmladších po nejstaršího Juliána, který je spřízněný s Emmou tím nejvznešenějším a nejpůsobivějším poutem, které u lovců stínů existuje. Avšak, když se Julián vrátí, Emma zjišťuje, že je něco v nepořádku... Hlavní a nejatraktivnější zápletka se rozpíná celou knihou jako kriminální linie. Emma totiž  hledá vraha svých rodičů. Pouští se do vlastního vyšetřování, které se postupem času zvrtne v něco mnohem většího. Náročný čtenář ocení, že se Cassandra Clare, nezaměřila pouze na jednu podmanivou linku, je jich hned několik a jsou pořádně spletité. Ať už se týkají milostných vztahů, minulosti nebo porušování zákonů, rozhodně si přijdete na své.

Svět lovců stínů je silně promyšlený. Jeho hierarchie, pojmy, runy, zákony apod. mohou pro někoho znamenat jen další složitost, která příběh zahlcuje spolu s množstvím odlišných fantasy bytostí, jichž je román plný. Avšak vše má svůj účel, řád a pevné základy slibují, že ani tohle, již několikáté dobrodružství, se pod tíhou nových informací nezhroutí.

Křehký humor nikterak nevyčnívá, ale celkově dodává pocit lehkosti a čtivosti. Vtipné zmínky či narážky na známé hrdiny z jiných autorčiných děl jsou zábavné. Vtip je vyvážený akčními a násilnými boji, které jsou plné adrenalinu a napětí. Nejsou sepsané surově, ale občas hnáty létají vzduchem a krev teče proudem. 

Samozřejmě, v tomto románu jsou důležité nejen zápletky, ale i milostné vztahy, kterých je tam dokonce několik. Cassandra Clare se vztahové románky snažila ozvláštnit, aby každý nepůsobil stejně a dokonce do příběhu zamotala i homosexuální vztah. Procítěná romantika potěší něžné duše, ale neodradí ostatní, kteří o tuhle část knihy zrovna dvakrát nestojí. Ne každý bude považovat sbližování za jiskřivé, mohou ho také rušit nečekané a mnohdy i účelové vpády, které mají vytvořit umělé napětí. Záměrné situace se netýkají pouze vztahů, objevují se v průběhu děje, ale naštěstí nejsou do očí bijící.

Až přespříliš fantazie může knihu kazit. Záleží na vás, jakým způsobem na svět lovců stínů nazíráte. Něco se dá považovat za přehnané nebo zbytečně zahlcené, protože nejde jen o různé druhy magie, ale plete se do toho mnohem více věcí či druhů bytostí, neobvyklých tvorů, atd. Něco vám může přijít zbytečně složité, ale pravdou je, že svými povedenými popisy dokázala vykouzlit velmi krásnou atmosféru. Díky tomu máte příležitost proniknout do míst, kam by vás mysl zřejmě nikdy neodvedla.

Z prvního dílu Nástrojů smrti jsem si pamatovala pramálo a proto jsem trpěla pocitem, že spousta prožitků mi uniká, ačkoliv se Cassandra Clare snažila vše věcně vysvětlit. I pokud jste nečetli předchozí díly, máte šanci se v této knize zorientovat a užít si svou dávku dobrodružství, i když v některých částech můžete tápat. 

Přišla po Nástrojích smrti autorka s něčím neotřelým nebo je vše ve stejném duchu, jednotvárné a opakující se? Možná, že ano. Děti bez rodičů jsou vystaveny nebezpečí. Dohlíží na ně jeden dospělý, který se do děje příliš nemíchá. Mezi dospívajícími vznikají nové lásky a řeší se nejen osobní manýry, ale také zápletky, které se týkají magie, Spolku a nového škůdce... Jestli máte názor, že své možnosti už v sáze vyčerpala a teď se bude všechno jen opakovat, kdoví, kde je skrytá pravda. Posouzení je jen na vás.

Na velké finále jsem si musela počkat. Pátrání probíhalo poměrně nápaditě, ale bylo zdlouhavé. Ke konci knihy jsem byla už vyčerpaná a nedokázala jsem plně ocenit několikero rozuzlení. To bylo okázalé, atraktivní a rozhodně neočekávané. Měla jsem pocit, že autorka z rukávu tahá trumfy. Závěr se jí rozhodně povedl. Jen jsem očekávala, že poté bude konec a nikoliv pokračování v méně akčním duchu. Kdekdo může být těmi dalšími texty spíše udolán, ale to opravdu záleží na tom, jak velkým je fanouškem této ságy. I když kniha prakticky končí epilogem, ze kterého mrazí, ještě vás čeká pasáž s názvem: Dlouhý rozhovor. Nový příběh, v němž vystupuje Clary a další postavy ze série Nástroje smrti. Taková bonusová třešnička pro všechny nadšence lovců stínů.

Byla jsem překvapená, protože první dílo, které jsem od Cassandry Clare četla, mě nebavilo, působilo  na mě spíše nudně a zdlouhavě. Paní půlnoci si mě sice nezískala, rozhodně nepatřím mezi fanoušky této ságy, ale vidím autorčin vývoj, který je po tolika románech očekávaný. Ale ona se opravdu hodně zlepšila a teď už vím, proč spousta z vás tuto knihu bude zbožňovat... :o) 


Zákon je tvrdý, ale je to zákon. (Str. 226)

Co může čtenářům vadit?
* Knižní obálka i samotný vzhled působí doslova vyšperkovaně a originálně, ovšem to je pouze první dojem. Na druhý pohled je zřejmé, že stránky jsou slabé a stačí lehce zavadit, natrhnou se. Brožovaná vazba není pro tak obsáhlé dílo nevhodnější, krabatí se a velmi snadno se odře, ačkoliv ji vystavujete pouze běžnému čtení nebo ji zastrčíte do knihovničky. Působivá vrchní strana se snadno poškrábe, pod barevným nánosem prosvítá stříbrná barva. Tohle dílo je opravdu křehké, musíte si dát pozor, abyste ji obyčejným používáním nikterak nepoškodili. 
* Román má přes šest set stran, takže je zřejmě všem jasné, že bude obsahovat nepodstatné texty, které mohou na čtenáře působit zdlouhavým a nezajímavým dojmem. 
* Ne každá pasáž musí zapůsobit tak, jak si autorka představuje. Kvůli účelovým nebo přehnaným situacím někdo může vnímat děj méně uvěřitelně.

Komu bych knihu doporučila?
Dílo je pro všechny, kterým lovci stínů přirostli k srdci a nemohou se dočkat dalšího dobrodružství s nimi... Budete je milovat! Pokud si vás nezískala předchozí série, pochybuji, že vás pokračování, odehrávající se ve stejném duchu, uspokojí. 


Knižní obálka: 
Na první pohled opravdu působivá. Zajímavé je, že se stačí na knihu dívat z různých úhlů, abyste viděli odlišné barvy. V případě, že si ji prohlížíte za slunečného počasí a pálí na ní paprsky, zažijete doslova ohňostroj barev, který je neskutečný a nádherný. 




Anotace:
Los Angeles, 2012. Je tomu již pět let, co dvanáctiletá lovkyně stínů Emma Carstairsová přišla za Temné války o oba rodiče. Dnes už Emma dávno není dítě, ale mladá žena odhodlaná k pátrání a pomstě. Spolu se svým parabátai Juliánem Blackthornem musí překazit nekalé spiknutí a rozbít síť temné mafie, jejíž dlouhé prsty sahají od Sunset Stripu až k magickým hlubinám oceánu a plážím v Santa Monice. Aby to dokázala, musí se však naučit důvěřovat svému srdci, které ji, zdá se, svádí na scestí…
Románem Paní půlnoci otevírá Cassandra Clare další strhující a vášnivou trilogii ze světa lovců stínů.

Nakladatelství: Slovart / #booklab
Rok vydání: 2017
Žánr: Young adult, Sci-fi a fantasy
Ze série: Temné lsti (1)
Edice: Sága o lovcích stínů
Překlad: Eva Maršíková, Alžběta Lexová
Počet stran: 608
Vazba: brožovaná