Recenze: LOVCŮV ODKAZ (Alex Drescher)


Akční fantasy, kde se na ničem nešetřilo! 



„Vy jste Lovec,“ zkonstatoval pak. Přikývl jsem. Jediným hrábnutím ruky smetl zbraně ze stolu, a když doznělo řinčení, pokračoval: „To ale mění situaci. Nebudeme se zdržovat šuntem. Vy opravdu potřebujete něco extra... Ale nebojte, bude to se slevou.“ (Str. 354)

Za recenzní výtisk děkuji e-shopu Knihcentrum.


Knihcentrum na Fb


Chci zakoupit titul Lovcův odkaz.



Málokdo tuší, že Alex Drescher je ve skutečnosti český autor, píšící pod pseudonymem. Vydal už několik fantasy děl, z nichž všechny jsou poměrně dobře hodnocené. Poslední román s názvem Lovcův odkaz mě natolik oslovil, že jsem se ho rozhodla zrecenzovat a zjistit, co vlastně na titulech tohoto spisovatele čtenáři vidí... Jelikož podle životopisu začal s psaním už na gymnáziu, stačil se vypracovat natolik, že vám svými romány dokáže zpříjemnit několik dní.

Styl psaní je velmi pružný, čtivý a občas se autor i lehce vypovídává a zahlcuje méně podstatnými informacemi, které však doplňují děj i charaktery postav. Alex Drescher použil širokou slovní zásobu a ukázal, že se slovy opravdu umí pracovat.

„Je to Maxův syn a byl to právě Max, kdo tě před lety dostal z toho maléru. Určitě si na něj pamatuješ. Nevím o nikom, kdo by dokázal zapomenout na dva tucty zabijáků, které najali tvoji příbuzní. Dlužíš mu to. Nechci ti nijak pochlebovat, ale jsi naše jediná šance, jak ho najít.“ (Str. 38)

Prolog vás může trochu zmást. Nečekáte totiž, že se ocitnete vedle hrdiny, kterému je přes padesát let. Co takový stařík může ve světě plném temnoty udělat, když ho loupe v kříži a po sejmutí ho ani arginmax nepostaví na nohy? Jenže Max je podstatnou postavou děje, ačkoliv se s ním brzy loučíte. Už podle anotace je to všem jasné, takže nevyzrazuji žádné tajemství, jen vás připravuji na to, že díky Maxovi pochopíte, jakým směrem se bude děj ubírat a proč je důležité být ve střehu.

Děj je totiž už od začátku dost spletitý. Několik dějových linií se pere o vaši pozornost a nečekaně se střídá. Ačkoliv nejsou označené, hned tušíte, která bije nebo to po pár větách snadno pochopíte. Ani já (Blond, Chensie Blond) jsem nebyla nijak ztracená. Všechny vedlejší linky, mimo té hlavní, jsou vyprávěny v er-formě minulého času. Začátkem příběhu vás provádí dva muži, kteří se snaží přijít na to, kdo si došlápl na Lovce. Max totiž není jediný, kdo skončil v márnici... ve stoce děravý jako řešeto. Stahují se mračna a pro nikoho na světě není bezpečno. 

Natož pro Maxova syna, Prokopa Koutného, kterého čtenář poznává pomocí ich-formy, a tak se s ním i snadno sblíží. Především si vás získá kousavými poznámkami, ostrým humorem a schopností přežívat i s tak staromódním jménem. Pracoval ve státním školství jako učitel a měl na starosti ty největší gaunery, než na něj jeden z nich vyletěl. Jenže on si nenechal nic líbit a poslal drzého synka starosty k zemi pěstí. No a od těch chvil se to s ním táhne a lepí se na něj všelijaké nepříjemnosti...

Postavy jsou přesně takové, jaké je chcete v akčním fantasy mít. Silné, vtipné a nedostižné. Rádoby drsňáci, kteří dokážou brokovnicí výjimečnější kouzla než Harry Potter a jeho hůlka. K tomu nikdo nemůže říct nic špatného, protože takhle přesně to má být. Právě s takovými dobrodruhy se chce vydat na fantasy masakr každý čtenář tohoto žánru.

„Máte revma,“ oznámil mu nedávno jeden felčar. „A taky tucty podomácku ošetřených zlomenin. Je div, že se po ránu vůbec pohnete. Kde jste proboha žil, člověče? V Kongu?“„Skoro,“ odtušil tehdy. „V Ostravě.“„Jo aha,“ zněla lékařova jediná odpověď a víc už se neptal. (Str. 8)

Děj čtenáře přivádí do Ostravy, do které už by jen tak někdo nevkročil. Po válečném harašení a politickém šílenství se změnil celý svět a Ostrava by za to mohla dostat metál, protože se v ní pohybují pochybné existence a každý by se měl mít na pozoru. Hrdinové nesmí nic podcenit a pečlivě probádávat zákoutí, hledat kličky a přeskakovat pasti líp než Indiana Jones, protože vychytralá tajemství, která si pro ně autor připravil, jim dají zabrat. Prostředí je povedeně ztvárněné. Atmosféra dokáže čtenáře i lehce zdrtit. Občas máte pocit, že ta špína a hniloba prosakuje skrze knižní vazbu. Zajímavé je, že kniha je tak trochu dystopií, poukazující na to, kam nás důsledky našeho jednání mohou v budoucnu zavést. Na moc pěkné místo zrovinka ne, ale o to čtivějším se román stává. 

Pátrání po informacích a záchrana vlastního života se samozřejmě neobejde bez boje. Kdo má rád střílečky, vyražené zuby a nějaké to fláknutí o zeď, bude nadšený. Ačkoliv se autor snaží líčit akce kreativně a vždy vytvořit nebožtíka novým a zajímavým způsobem, přece jen může těm, kteří k tomu přímo netíhnou, připadat tahle stránka knihy méně záživná a trochu ohraná. 

Díky tomu, že ta patálie, která je pro děj podstatná, je promyšlená a oduševnělá, se čtenář velmi snadno chytí do pasti a je šťastný, že může odhalovat jednu stopu za druhou mezi různorodými zvrácenostmi. Já osobně vidím plus v tom, že se autor nechal inspirovat slavnými technikami z dob holocaustu, aniž by se nechal strhnout k použití klišé. Ne zbytečně výrazné prvky daného tématu vás správně naladí. Ta bezcitnost, s jakou se svými hrdiny (ať už lidskými nebo fantasy) jedná, je víc než působivá. Nešetří nic a nikoho; dokáže překvapit vědeckými experimenty, šlechtěním, a dalšími vhodně sepsanými zrůdnostmi, které potěší. A to všechno stále lidově napsané, takže se fantasy masakr nemění v odbornou literaturu, ale dokáže emotivně šokovat a některé citlivé duše zřejmě i znechutit. Supi jako já samozřejmě s nadšením hodují na všech pohozených mršinách.

Samotný fantasy svět se může někomu zdát překombinovaný, protože je plný fantastických bytostí, ale také dalších prvků, které jej dokreslují. Je pravda, že s ohledem na to budete číst obezřetněji, ale podle mého je to spíše kladem a dobrodružství to jen prospívá. Ostrý a cynický humor vystrkuje růžky z každé stránky. V některých chvílích se autor opravdu dokáže strefit a své čtenáře rozesmát, ale někdy už to působí až patologicky, když se snaží za každou cenu pobavit. Já byla unesená, ale soudím, že ne každého a vždy musí vtipné komentáře potěšit.

Závěrem se samozřejmě nevyřeší úplně všechno a o to víc se čtenáři budou těšit na druhý díl série Světla v temnotách. Tam masakr bude zřejmě zdárně pokračovat a kdo byl doteď plně soustředěný a chce být zasvěcený do toho podstatného a vzrušujícího příběhu až na samé dno, ten si Zrození adepta určitě nenechá ujít! 

Strach, snaží se mi nahnat strach, pomyslela si. A daří se mu to. (Str. 283)

Co na Lovcův odkaz Chensie? Autor si dal opravdu záležet na svém románu, který je plný působivých situací. Mě nejvíce zaujaly vedlejší linie, týkající se té méně viditelné části, ze které jsem skládala střípky mozaiky dohromady. Na druhou stranu mi ale něco chybělo. Některé boje se mi slívaly v jeden a později už mi to přišlo trochu zbytečně moc zamotané. To však není chyba knihy, ale můj osobní názor a tím bych vás nerada ovlivňovala, protože pro spoustu z vás (především mužské osazenstvo) se Lovcův odkaz stane něčím víc. 

Komu bych knihu doporučila?
Tak s ohledem na boje a chlupaté hrudníky určitě doporučuji spíše mužům, ale počítám, že se najde i množství čtenářek, které se v dobrodružství najdou a užijí si ho do poslední chvíle. 


Knižní obálka: 
Ačkoliv působí víceméně počítačově, tak právě ilustrace mě přitáhla. Takový styl mám ráda a hlavní hrdina vypadal, že by s ním mohla být sranda. A byla. Za mě super obálka. Jednoduchá a úderná.




Anotace: 
Evropa zbídačená hospodářskými krizemi, exody biblických rozměrů a válkami vydávanými za humanitární intervence nemá Prokopu Koutnému co nabídnout. Jestli se ale člověk může na něco spolehnout, je to rodina. Dokonce, i když oficiálně žádnou nemá. Jenomže dědictví po dávno zapomenutém otci není ani náhodou takové, jaké by si přál. Někdo zdědí dům, jiný krabici plnou peněz. Prokop zdědil krev Lovce a otevřel se mu tak svět Prolnutí, místo, kde se střetává svět vědy se světem magie a kde už po staletí zuří válka o moc, proti které je soupeření Unie a Ruskoasijské federace jen neškodným poštuchováním. Pak je tu ještě to největší tajemství jeho otce. Kdo by uvěřil, že si ho vzal do hrobu? A Prokop by to tajemství mohl znát. Štvanice může začít…

Nakladatelství: Fantom Print
Rok vydání: 2017
Žánr: Sci-fi a fantasy
Ze série: Světla v temnotách (1)
Počet stran: 416
Vazba: brožovaná