Recenze: VENDETA (Catherine Doyle)

Parádní atmosféra v napínavém thrilleru pro dospívající! 

„Mlč,“ žadonila jsem. Zvedl se mi žaludek. „Už mlč.“

„Masky,“ připomněl Valentino. „Tady vidíš, co se stane, když si je sundáme.“ (Str. 274)



Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet.
Baronet na Fb


Chci zakoupit titul Vendeta.



Pokud mi nic neuniklo, tak debutem Catherine Doyle je právě Vendeta. První díl trilogie Krev za krev, která má mafiánský námět, obsahuje množství působivých zvratů a temná tajemství. Přestože si některé čtenářky titul zamilují, dá se knize něco málo vytknout. I přesto však dokáže Vendeta hodně zaujmout a budete se těšit na pokračování! 


Těžko říct, jestli je to překladem nebo autorčiným stylem, ale někdy působí věty lehce křečovitě nebo neupřímně. Co čtenářka ocení nejvíce je působivá atmosféra, která se dokáže změnit ve vteřině podle stávajících událostí, které v některých případech vážně stojí za to. V ich-formě minulého času líčí autorka příběh z pohledu Sophie, čímž mu možná uškodila. 

Catherine Doyle začíná zvolna a téměř až do sté stránky ponechává čtenáře při tom, že jde o odlehčenou young adultku, ve které je vše hřejivé a milé. Úsměv na rtech hlavní hrdinky téměř neuvadá, zatímco prožívá jako teenagerka prázdniny se svou nejlepší kamarádkou a pracuje v bistru pod svým podivným strýcem Jackem. Všechno se však změní poté, co ji zvědavost dovede do domu, který dlouhá léta zůstával neobydlený, opředený děsivou historkou... 

„Kolik lidí jsi zabil?“„Nevím.“ Lež.„Kecy,“ vyštěkla jsem, ale pak jsem zaváhala. Opravdu jsem to chtěla vědět? Byla by pravda strašlivější než moje dohady? (Str. 236)

Ústřední postavou je Sophie, která se však vlastním jménem jmenuje zcela jinak. Je to přehnaně zvědavá dívka, což je dobře, protože se tím dostává víc a víc k jádru problému a každá čtenářka ji jen a jen povzbuzuje v jejím konání. Hrdinka se však během čtení mění a bohužel ne k dobrému. Problémem může být její naivní a dětinský charakter, díky kterému působí nechápavě a hloupě, což jí ostatní v titulu dokonce vytýká i jedna postava. Bohužel se z ní ke konci stává i trochu super dívka, což je ještě o fous horší pro celkový dojem. Někteří čtenáři mohou mít dojem, že s ohledem na Sophii příběh opravdu hodně utrpěl, což je škoda. Při úpravě povahy hlavní hrdinky by Vendeta působila mnohem uvěřitelněji.

Těžko říct, co si myslet o pěti bratřích z mafiánské rodiny. Každý má jinou povahu, přestože jsou si dost podobní. Čtenář prozatím nemá takovou možnost je poznat, protože se příběh motá především kolem Sophie, ale i tak to něco málo pochytí.

Trochu mě zarazilo, že někdy při čtení můžete mít pocit, jako by hrdinové byli loutky, se kterými autorka manipuluje podle toho, jak se jí to hodí. Charaktery nejsou vykreslené natolik, jak jsou čtenáři u většiny románů zvyklý, ale těm, kteří očekávají oddechovou četbu, to zřejmě nijak vadit nebude. 

„Nico, vytrhnu ti srdce z těla a narvu ti ho do krku, ty pitomej...“ (Str. 243)

Melodramatický děj plný zvratů v některých situacích působí trochu nepřirozeně. Obsahuje několik málo prvků z díla Romeo a Julie slavného Williama Shakespeara. Málokdo si jich však všimne, jelikož nejsou zbytečně zdůrazněné. 

Jak už jsem informovala, tak příběh se přehoupne z young adultky v thriller až po té sté stránce, kdy se atmosféra vydařeně mění v chladnou a temnou. Rojí se zajímavá tajemství a rozvíjejí se vztahy, ačkoliv ani ty v některých případech působí zvláštně. Například může některým čtenářkám připadat, že Sophie se svým strýcem jedná svrchu a maličko jako drzý despota, zatímco on má být tím neobvyklým a potrhlým hrdinou. To jednání mě opravdu překvapilo. Sebejistá hrdinka má stejné odhodlání jednat i s členy mafie, aniž by jí docházelo, jaké nebezpečí jí hrozí... Jako by nad některými informacemi a situacemi, u kterých se jakoby náhodou vyskytne, nepřemýšlela.

Autorčin pohled na mafii se liší od toho zažitého, o kterém čtete v klasické literatuře nebo sledujete ve filmech. Rozhodně to působí neobvykle a nápaditě, ale s ohledem na běžné náměty může mít čtenář pocit, že ten svůj svět temnoty Catherine Doyle přetřela lehce narůžovo a snažila se do něj vrýt poněkud nepřirozené zákony. Netuším, kdo to ocení a kdo bude naopak nejistý, ale rozhodně je její přístup zajímavý. V rámci ya měla mafiánský námět i docela propracovaný, takže někteří čtenáři to budou brát jako velké plus. 

Záhadná tajemství jsou asi nejpodstatnější a nejlepší částí knihy, protože se do nich můžete naplno zakousnout. Někteří pochopí skutečnost dříve, jiní si počkají na vysvětlení, ale kouzlo stále přetrvává. Díky tomu je tento young adult thriller napínavý a dynamický. Pro někoho natolik, že bude mít problém se odtrhnout. 

Závěr knihy čtenář na jednu stranu hltá, protože odkrývá tajemství (na které někteří už dávno přišli) a hlavně obsahuje pár opravdu napínavých zvratů. Problémem je opět Sophie, která někomu velké finále může nepříjemně pokazit svými nepřiměřenými reakcemi. 

„Upřímně řečeno mi ty tvoje dětinské poznámky už lezou krkem.“ (Str. 270)

Co na Vendetu říká Chensie? Já osobně jsem od knihy čekala něco víc a to byl zřejmě kámen úrazu. Ačkoliv mi hrdinka přišla neskutečně prostá a opravdu kazila prožitek z čtení. Říkala jsem si, kdy ji za tu její hloupost někdo oddělá - a doufala jsem, že to bude, co nejdříve. Svým způsobem byla Vendeta neobvyklá a zaujala mě natolik, že jsem ji za pár dní přečetla. A ano, těším se na pokračování, protože vše mimo hlavní hrdinky má své kouzlo a za něco stojí. 

Co čtenářům může vadit? 
* Trochu jsem měla pocit, že se autorka snažila sepsat nadlehčený thriller s humorným pozadím, jinak by si zřejmě nevybrala tak neuváženou hlavní hrdinku a tragická hesla, která ne každý uzná za zlověstná. Myslím, že je potřeba titul nebrat tolik vážně a opravdu ho považovat za oddechovou četbu s romantickými a dramatickými prvky. Pokud budete očekávat mnoho, zaklapnete knihu zklamaní. 
* Rozhovory obsahují italská slůvka či věty, ale bohužel chybí překlad, takže buď ten jazyk ovládáte nebo si budete muset vzít k ruce slovník, případně překladač. 

Komu bych knihu doporučila? 
Vendeta je příběh pro mladší čtenářky žánru young adult, které se chtějí pobavit, zažít nějaké to drama a romantiku v jednom. Vhod přijde každému, kdo chce mafii poznat tak, jak ji obvykle nevídá... 


Knižní obálka: 
Zaujala mě na první pohled. Jako samotný román je zvláštní a prostě svým způsobem trochu přehnaná a přílišně barevná stejně jako obsah. Rozhodně se mi líbí. 


Anotace:
Pro Sofii to mělo být jen další léto v Cedar Hill, kde pracuje v rodinném bistru a vídá se s kamarádkou Millie. Jenže potom se do opuštěného sídla nastěhuje italská rodina s pěti přitažlivými bratry. Jednomu z nich Sofie nedokáže odolat – a varovných znamení si nevšímá. Proč má Nicoli pořád odřené klouby na rukou? Proč s sebou všude nosí vystřelovací nůž s vyřezávanou rukojetí? A proč jí jeho arogantní a nesnesitelný bratr Luca nechce dovolit, aby se s ním vídala? Brzy začnou tajemství rodiny vycházet na světlo a Sofie tak nedobrovolně odhalí i palčivou pravdu o vlastní rodině. Náhle se ocitá ve válce dvou dynastií a brzy si bude muset vybrat, zda dá přednost loajalitě, nebo lásce. A až se tak stane, nic nebude jako dřív – protože v tomhle temném světě je čest to jediné, co stojí mezi životem a smrtí.

Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2017
Žánr: Thriller, Young Adult
Ze série: Krev za krev (1)
Překlad: Zuzana L´elíková
Počet stran: 318
Vazba: pevná s přebalem



Žádné komentáře:

Okomentovat


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.