Nemrtvé radosti a starosti
„Toto je červený poplach nouzového vysílacího systému. Úřad šerifa v okresu Canton hlásí potvrzení vstupu vysoce nakažlivého viru na území našeho státu. Je-li to možné, nevycházejte z domu. Toto je červený poplach nouzového vysílacího systému...“ (Str. 31)
Červený vrch jsem ulovila v Levných knihách, kde patrně končí nejspíš všechny knihy nakladatelství Fortuna Libri. Už si je nekupuju v první vlně jako kdysi za plnou cenu, abych se na ně pak mohla koukat v LK, kde jsou za pakatel. Přešla mě chuť a tohle nakladatelství mi působí spíše zklamání než potěšení, protože mi přestalo vydávat již tři série, aniž by je ukončili. Bohužel se pustili do vydávání knih mé oblíbené autorky a tak mi polovina titulů chybí... Červený vrch mi měl vynahradit strádání u série The Maddox Brothers, ale ouvej. Co se stalo?
Překlad je matoucí. Styl psaní minulého času se přelévá z er-formy do ich-formy, aniž by měl pevné uskupení. Jako by se všichni znali a říkali si jmény ještě před tím, než se skutečně poznají. Něco takhle nepovedeného jsem ještě nečetla, přitom se obávám, že to není autorčina chyba, jelikož její knihy mám všechny (ty, které v ČR a SK vyšly) a žádná není takhle podivná. Způsob, jakým je titul napsaný, je ryze amatérský a vypadá, jakoby Jamie McGuire neuměla používat první a třetí osobu.
Co bylo zarážející? Stále se opakující univerzální oslovení "malá", které používali až čtyři mužští hrdinové k oslovení své přítelkyně, ženy či dcery. Ubližovalo to charakterům postav a působilo nekreativně. Těžko říct, jestli takovou chybu udělala autorka nebo to má na svědomí překlad.
Červený vrch začíná jako obyčejný román, ale pak propukne násilné peklo a napětí čtenáři teče až ušima. Nelze se od řádků jen tak odtrhnout. Překvapivě zjistíte, že se Jamie McGuire nesoustředila pouze na jednu hrdinku, ale rovnou několik. Dostáváte se tak do různých míst a prožíváte nebezpečné dobrodružství s těmi přeživšími...
Vím, že konec světa nastal v pátek. Tehdy jsem naposledy viděla své děti. (Str. 10)
Scarlet je tvrďačka, samoživitelka a matka dvou dětí. Po rozhovodu to nemá jednoduché, ale své děti miluje nade vše. Pracuje jako sestřička v nemocnici a má pro strach uděláno, ačkoliv to, co ji čeká je učiněné peklo, ona se nevzdá.
Nathan miluje svou dceru Zoe a manželku, která ho však posledních pár let nemůže ani cítit. Jejich manželství není zrovna šťastné, ale on i přesto má naději...
Miranda a Ashley jsou sestry, které jsou si blízké. Obě randí s milými a pěknými kluky. Jejich otec je zbožňuje a i když jsou rodiče rozvedení, vycházejí s nimi moc dobře. Když se náhle změní svět, změní se pro ně všechno...
Charaktery hrdinů zvládla dobře a uceleně, dokonce je dokázala oživit, než je v poslední fázi naprosto změnila nedostačující pozorností, kdy se snažila sepsat love story ve stylu postapo.
Dívat se na film o zombiích je jedna věc. Sledovat zombie skrz okno, to bylo něco docela jiného. (Str. 215)
Mimo poslední třetiny je děj dynamický a napínavý, klasická postapokalyptická zombie zábava se vším všudy. Prostřelené hlavy, mrtvolný zápach, boj o život atd. Opravdu si to užíváte a citlivější povahy se i trochu klepou strachy.
V poslední třetině se autorka zaměřila i na mezilidské vztahy. Charaktery hrdinů se najednou mění trochu až nepřirozeně. Postavy neočekávaně ubývají a přibývají, panuje i jemně nasládlá romantická atmosféra, která není příliš rozvedená a působí spíše jako nepatřičná část, kterou tam autorka vlepila na poslední chvíli. Romantické dušičky zaplesají. Ti, kteří chtějí akčňák až do konce, se budou nudit a zírat na zvraty, které jim mohou připadat až patetické. Smutné je, že se mimo živých charakterů vytratila z příběhu i ta akční stránká, kde se bojovalo. Tu brala spíše hopem a najednou bylo velmi jednoduché a nudné žít ve světě s nemrtvými... Všechno, co doposud dělalo příběh akční a zajímavý, vymizelo.
Závěr ocení především snílci, které dojme. Nároční čtenáři budou nešťastní, jak nepřirozeně a málo uvěřitelně tahle bojovka končí.
Co na Červený vrch říká Chensie? Neskutečně jsem si čtení užívala až do dob, kdy přišla na řadu nepovedená romantická část. Mám ráda romanci, ale tohle bylo umělé, patetické a k pláči. Charaktery nedávaly smysl, měnily se jako by autorka zapomněla na předchozí děj. A na závěr sepsala něco tak neuvěřitelného, že víc už titul "zabít" nemohla. Škoda, ta poslední třetina celou knihu zničila.
Komu bych knihu doporučila?
Určitě ne mužům, závěr by jim zkazil veškerou radost z chodících mrtvol a prostřelených hlav. Ty čtenářky, které dávají přednost akčnímu vraždění, s koncem nebudou spokojené. Titul je spíše pro nenáročné romantičky, které si přijdou na své a ještě prožijí něco neobyčejného a temného.
Knižní obálka:
Lákavá, jednoduchá a zajímavá. Lepší než klasické zombie obálky s useknutými údy, které začínají být spíše pasé.
Anotace:
Jak se zachovat, když ten, pro koho byste položili život, vám o něj začne usilovat? Scarlet je rozvedená, pětatřicetiletá matka dvou dcer a pracuje jako rentgenová laborantka. Je pátek odpoledne a má službu v nemocnici, dcery poslala na víkend za otcem. Na příjem přivážejí umírající, ošklivě pokousanou a vyhublou dívku, a její rentgenový snímek prozrazuje to, o čem se v lékařských kruzích s hrůzou již pár dnů hovoří. Z Evropy se šíří záhadný virus a svět je zachvácen pandemií, která postupuje neuvěřitelně rychle. Projevuje se nesnesitelnou bolestí břicha a bleskovým úbytkem váhy, a pak už je jen smrt. Mrtví však nenacházejí klid, ale mění se v šouravé zombie, a hledají, čím by ukojili svůj neutišitelný hlad. Vábí je lidské maso a lačně se na ně vrhají. Jedinou obranou živých je rychlost a zásah do mozku zombie. Scarlet se upne k tomu, aby zachránila své dcery za každou cenu. Musí je odvézt na jediné bezpečné místo k přežití, které zná. Na ranč Červený vrch.
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 2013
Žánr: Horory, Postapokalyptické romány, Romány pro ženy
Počet stran: 328
Vazba: pevná
Žádné komentáře:
Okomentovat