Recenze: GRAFITOVÉ DĚVČE (Miroslava Varáčková)

Podmanivá a strhující četba plná trojrozměrné skutečnosti a závažných témat! 

„Navíc, ty spíš působíš měkce a zranitelně, jenže taková nejsi.“„Takže jsem zdánlivě grafitová,“ Táňa se nepřestávala smát. „A zanecháváš stopy. I grafit to dělá.“ (Str. 70)


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart - #Booklab
#Booklab a Slovart na FB

Chci zakoupit titul Grafitové děvče!


Jednohubka na odpoledne, která mi dala pocit, že jsem prožila téměř rok v kůži hlavní hrdinky Táni. Tvrdý život plný nostalgie, pevného a riskantního přátelství, vášnivé lásky s třešničkou na konec. Tento román má stejně jako předchozí díla Miroslavy Varáčkové, které jsem měla možnost číst, hlubší a silnou myšlenku. Dokáže emotivně zapůsobit a je jedinečný tím, že je z části grafický... Je mi ctí představit vám Grafitové děvče. 


Styl psaní je neskutečně čtivý. Jakmile se ponoříte do příběhu, vynoříte se až na konci. Grafické části koloběh života hlavní hrdinky vůbec neruší, naopak pokud máte dobrou představivost, vidíte román prakticky velmi plasticky. V er-formě minulého času se párkrát stalo, že autorka zobrazila příběh také z úhlu pohledu jiné osoby, ale především se zabývá hlavní hrdinkou...


Tatiana, zkráceně Táňa, má opravdu těžký život. Není divu, že je neustále smutná a nepřemýšlí nad budoucností dál než den dopředu, protože na rozdíl od svých sedmnáctiletýh vrstevníků ona musí shánět peníze na jídlo, nájem, složenky a další poplatky, které běžně zajišťují rodiče. Jak prozrazuje anotace, její matka je alkoholička a to zanechává na Táně opravdu silné stopy, doslova ji to sráží k zemi. 

Vpřed jí pomáhá jít její kamarád, přezdívaný Břitva, který má sám psychické problémy. Ačkoliv čtenář polemizuje nad tím, proč je takový a co všechno ho tíží, protože nepochází z takových hrozných poměrů jako Táňa. O Břitvovi si náročný čtenář nedokáže promyslet řádně jeho charakter, protože o něm netuší podstatné rysy. 

Hrdinové jsou reální, charismatičtí, působí živě a tajemně, ale občas má čtenář pocit, že autorka zabíhá až příliš do temnoty a nechce využít prostoru k tomu, aby své postavy více zobrazila.


Děj se odehrává převážně na Slovensku. Prostředí je velmi vhodně sepsáno, neztrácíte se. Máte pocit, jako byste ta místa opravdu navštívili, čemuž hodně pomáhá skvěle vykreslená atmosféra. Ve většině případech neatraktivní a depresivní, ale o to víc dokáže zasáhnout. 

Miroslava Varáčková nemá povrchní tituly. Vždy si vybere závažná témata, která se snaží autenticky vyobrazit, až někdy přechází mráz po zádech. Tentokrát si posvítila na alkoholismus, prostituci, zneužívání a další kontroverzní motivy, které lidé obvykle raději míjejí, než by se jimi zaobíraly. Tvrdě, ale nepřehananě sepsané podněty dávají možnosti k zamyšlení, ale nesnaží se šokovat. Pokud se rozhodnete číst román jako oddechovku, aniž byste se chtěli zamýšlet nad námětem, tak vám v tom nic nebrání. 

Jak jsem již zmiňovala, silné přátelství, které má své plusy i mínusy hraje prim. Je skvěle vystiženo, velmi reálně a bez příkras. K tomu všemu se poutá láska, dokonce i erotika potěší  ty, které se těší na new adultku, jak se patří. Více bych vám nerada prozradila, abych vás nepřipravila o románek, který stejně jako přátelství není jen černobílý. 

Grafické části knihy ilustrovala Ivana Jancíková. Tento styl je neskutečně surový a opravdu reálný. Ilustrátorka dokázala ve svých kresbách zobrazit všechny emoce, které autorka krásně do příběhu vložila. Doplnila titul skvělým způsobem, až je někdy těžké obrázky pozorovat a poměřovat je s dějem.... Natolik jsou působivé. Mimo kreseb obsahuje titul také sms texty nebo e-maily, což je pro milovníky moderních technologií příjemný bonus a hned to dělá knihu přitažlivější pro čtenářky, které elektronickou komunikací žijí.

Grafitové děvče... Název není zvolen jen tak, podrobně je rozebrán a několikrát zmiňován a oťukáván, až skutečně získá ten správný nezapomenutelný nádech. Z počátku jste možná ohledně tohoto označení nejistí, ale věřte mi, díky promyšlenosti si jej zamilujete! 

Nemusíte mít však obavu, že by vás kniha srazila na kolena. Nic není přehnané, emoce jsou výrazné, ale ne natolik, aby působily srdceryvně. Nostalgicky působí především závěr, který dokáže překvapit nejen hlavní hrdinku, ale také čtenáře. Možné je, že se toho na konec udá více, než byste očekávali, ale s ohledem na to, že nic nepůsobí uspěchaně, ale naopak upřímně, je to reálné. Poslední stránka je věnována krásné básni autora Milana Rúfuse a každý pochopí, proč právě zrovna tato poezie zdobí a dolaďuje jako poslední detail Grafitové děvče...

Co může čtenářům vadit?
* Autorka sice zmiňuje psychické problémy vedlejší postavy, ale nijak je dál nevysvětluje ani nerozebírá, takže náročný čtenář, který touží po informacích tápe až do konce příběhu, ale ani na konci se ozřejmění bohužel nedočká. Miroslava Varáčková se nechtěla nebo opomněla Břitvovi více věnovat, když už takové lákavé téma nakousla, což je opravdu škoda. Věřím, že by to mělo potenciál.


Co na Grafitové děvče říká Chensie? Trochu jsem se obávala, jelikož už anotace naznačuje, jak silné dílo skutečně bude. Příběh měl takový spád, že jsem jej přečetla za pár hodin, dokázala si vytvořit názory na postavy, sžít se s nimi, brát je jako živé bytosti a zatnout pěsti s nimi, když šlo tuhého. Kresby mě z počátku děsily, já osobně takové ilustrace moc nemusím. Právě proto, že jsou tak skutečné, tak živé a zobrazují chladně a surově realitu tak, jak by mě nikdy nenapadlo. Ta reálná část celé knihy je neskutečně podmanivá, strhující a pro mě hrůzná zároveň. Z toho důvodu mi Grafitové děvče tak moc učarovalo a oceňuji, jakou práci si s tím autorka a všichni, kteří se podíleli na tvorbě tohoto románu, dali. Vyplatilo se, je to neskutečně bolestné a krásné...

Komu bych knihu doporučila? 
Grafitové děvče je úžasný příběh, nabízí toho opravdu hodně! Nemám obavy doporučit jej mladším i starším čtenářkám, které chtějí četbu nenáročnou i náročnější, protože vím, že vaše očekávání splní. Stačí se jen otevřít a ocitnete se ve světě, který je trojrozměrný a můžete si na něj skutečně sáhnout.


Knižní obálka: 
Dokonalost. V jednoduchosti se skrývá krása! A tuto krásu ještě podkresluje podklad, který se na slunci nádherně blýská jako diamant. Má to svůj důvod, jak se dočtete v knize, takže mimo to, že je ilustrace krásná, je také promyšlená a vystihuje celý příběh.




Anotace: 
Táňa kráčí vstříc bezútěšné budoucnosti – dostudovat s odřenýma ušima, najít si nejpodřadnější práci ve městě a doufat, že ji nechytí policajti. Nemá to v životě lehké. Doma ji čeká jen matka alkoholička, která jí nedokáže dát ani pár drobných na jídlo, natož na něco jiného, bez čeho se sedmnáctiletá holka prostě neobejde. Z reality uniká jen s kámošem při drobných krádežích. Když ji osloví fotograf Ben, Táňa nabude pocit, že po letech trápení a soužení jí bude v životě konečně něco dopřáno. Jenže vztah založený na neupřímnosti a falši nemůže vydržet. A neštěstí nikdy nechodí samo.
Miroslava Varáčková vytvořila ve svém nejnovějším a částečně grafickém románu opět nezapomenutelnou hrdinku, která se v kruté realitě nebojí postavit předurčenému osudu, vzít život do vlastních rukou a pokusit se vybudovat světlejší budoucnost.

Nakladatelství: Slovart - #BOOKLAB
Rok vydání: 2017
Žánr: New adult
Počet stran: 184
Vazba: pevná s přebalem





Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.