Recenze: SKORO ÚPLNÝ SEZNAM TĚCH NEJHORŠÍCH NOČNÍCH MŮR (Krystal Sutherland)

Bojujte proti strachu spolu s Krystal Sutherland! 

 „Snažím se to Prokletí přechytračit,“ řekla. „Snažím se schovat před Smrtí.“ (Str. 61)


Ten název je opravdu, opravdu hodně dlouhý a kupodivu není jedinou zvláštností v knize! Po přečtení zjistíte, že se právě díky té neobvyklé délce k příběhu nesmírně hodí, protože vše, co se týká druhého počinu Krystal Sutherland je tak trochu nad míru a to je moc dobře! 


Styl psaní v er-formě minulého času má působivé obraty, pozoruhodné postřehy a propracované, ne však zbytečně rozvinuté, popisy. Kapitoly se dělí na několik částí textu, které jsou započaté tučným krátkým úvodem. 

Příběh Ester začíná skoro... skoro obyčejně. Matka pro ni nemůže přijet, protože jí na autě seděla černá kočka. Věří na pověry opravdu silně a tak dcera musí jít po svých. Na autobusové zastávce se setkává s Jonahem, kterého zmiňuje anotace. A všechno se tím setkáním tak nějak ještě víc poblázní nebo možná spíše začne mít alespoň lehký smysl pro realitu. 

Ester je samozřejmě zvláštní. Nemá sice prozatím žádnou svou fóbii jako zbytek její blízké i vzdálené rodiny, ale to jí nezabraňuje, aby se z nevysvětlitelných důvodů oblékala po celý rok, jako by byl Halloween. Většinu času působí smutně, protože ji trápí její strachy posedlí bližní, které před sebou samými nemůže zachránit. Když jí osud do cesty postaví Jonaha, vzpomene si, jak moc se jí tenkrát líbil... Jenže to už neplatí nebo ano? 

Jonah je živel. Obléká se sice také trochu výstředně, ale jinak je to skoro normální kluk, který má své koníčky a jednou by rád studoval filmovou školu. Není to zlý kluk, ale řídí se heslem: účel světí prostředky. A tak když něco nepěkného provede, bere to jako správný pohodář. 

Eugen je Esterino sedmnáctileté dvojče. Trpí fóbií ze tmy. Proto je jejich dům osvětlený ve dne v noci a planou v něm tisíce svící. Eugen se ze světla nesmí hnout, protože v temnotě na něj číhají děsivé bytosti. Stíny podle něj nejsou prázdné, jsou plné zrůd. Ačkoliv je spíše tichou vedlejší postavou, dokáže na čtenáře zapůsobit svou výrazností a zoufalstvím...

Všechny postavy se autorka snažila něčím vyšperkovat, sepsat alespoň něco málo neobvyklého, co by je odlišilo od ostatních literárních hrdinů. Což je škoda, protože ta přemíra ojedinělosti se pak stává spíše nepřítelem než pomocí při přirozeném líčení charakterů. Díky tomu jsou postavy spíše méně uvěřitelné, ačkoliv autorka slibně pracovala na jejich přirozenosti.

Ale byla tu možnost, jakkoliv malá, že by mohla všechny zachránit. Zachránit Eugena před tmou. Zachránit matku před smůlou. Zachránit otce ze sklepa. Zachránit dědečka před utopením - a to byla šance, kterou stalo za to chytnout za pačesy. (Str. 65)

Mimo hlavního děje se autorka vrací do minulosti nebo zobrazuje postavy, které v ději nefigurují, aby dokreslila svou atmosféru podivnosti do samého detailu. Pravdou je, že se čtenář ocitá v úplně jiném světě. Tak stejném a zároveň tak jiném, než by očekával. Fascinující je, jak ryze reálný román nabírá nádech fantasy, který autorka bravurně vypracovala, a tak si nejste jistí, jestli se skutečně v nějakém fantasy příběhu náhodou neocitnuli... 

Na jednu stranu je zpracování úchvatné, ale na druhou může působit i negativním dojmem. Můžete mít pocit, že je to s těmi neobvyklosti až přehnané, jelikož se autorka zřejmě snažila nacpat všechny podivnosti světa do jedné knihy. A tak na každé stránce je něco neúměrného a divného. Ačkoliv to všechno je tuze jedinečné, přece jen se to postupem čtení začne zajídat a někoho to může při čtení vysilovat. 

Autorka zřejmě zamýšlela psát příběh tak, aby jej čtenář bral s nadhledem. Díky čemuž je román stále v zábavném módu. Při čtení se rozhodně bavíte, ale trochu jinak, než byste čekali. Vtipné hlášky a komické situace nejsou tím jediným, které vás nutí se usmívat.

Zpočátku působí dílo prostě. Hledíte do knihy a říkáte si, kam takové dobrodružství může spět? Vždyť se honí za Smrtí. Jednu po druhé pokoušejí své noční můry. Staví se strachu. Ale to nejpodstatnější vás čeká. Román o duševních chorobách musí mít veselý a jedinečný základ, aby mohl mít nostalgickou a zrádnou hlubší myšlenku. Teprv ta poukazuje na to, jak moc musí člověk bojovat, aby přežil a že to, co je nejděsivější, nutně nemusí být schované pod postelí, ale v hlavě milovaného člověka. Oceníte, že se autorka rozhodla zapracovat do knihy i příběhy ostatních hrdinů a nechává vás do nich nahlédnout. S těmi nejpodstatnějšími máte možnost prožít jejich noční můry...

Čím více čtete a propadáte se do světa hrůzy a podivností, tím více se do všeho zaplétáte také emotivně. Ne, že byste museli, autorka vás nenutí. Jen před vámi odmotává vlákno ze života hrdinů, po kterém někteří přeběhnou jako nic a jiní balancují. Jak moc budete soucítit a vžijete se do románu je čistě na vás. Ale pokud to uděláte, nejspíš uroníte nějakou tu slzu, protože nad každým strachem nemůžete vyhrát. Někdy vás čekají i drásavé prohry. 

Láska a romantika je zvláštní. Podle recenze, kterou vypracovala na debut Krystal Sutherland s názvem Láska v prachu hvězd, spolublogerka Wish, usuzuju, že se jedná o podobně strategickou romanci. Nic prvoplánového. Hrdiny to k sobě netáhne jako dva magnety, ale postupem času si k sobě nachází cestu a budují pevné pouto. 

Úžasné je, že všechno s čím jste začínali, se postupně mění až přijde prozření. Tak jednoduché a přitom tak propracované, upřímné a hrůzostrašné. Krystal Sutherland nemohla udělat nic dokonalejšího, než to, jak své čtenáře omámila a ukázala jim skutečnost. 

V závěru se všechny noční můry mění. Tajemno, které se táhlo příběhem, ustává, vyřešeno. Ta podmanivá linie, která započala později a stala se spíše detektivní částečkou dění, je originálně vysvětlená. Má své kouzlo, náboj a neztrácí nic ze své temnoty. Co se tedy na konci knihy s Ester stalo?

Závěrečné texty jsou zdroje, poznámky a poděkování, v nichž autorka odkrývá, co ji přivedlo k psaní tak hlubokomyslného tématu. Doporučuji přečíst, pokud vás kniha zaujala. Mnohé bude dávat ještě větší smysl. 

Co na knihu říká Chensie? Začátky byly těžké. Obávala jsem se, že čtu něco prostoduché, co je jen dílem přehnanosti, ale nakonec vše autorka zvěčnila tak, že i já byla víc než spokojená a dojatá. Zbožňuju romány, ve kterých autorka vytahuje esa z rukávu a ukazuje, že má na to předvést dílo, u kterého se čtenář posadí na zadek. Rozhodně jsem byla omámená a titul se mi víc než líbil. 

Komu bych Skoro úplný seznam těch nejhorších nočních můr doporučila? I když lepší dotaz by byl: Co se touto knihou autorka snažila říct a komu? Poznáte, že na své obavy nejste sami. Že každý člověk má své starosti a své vlastní noční můry, před kterými se schovává pod peřinou. Bojíte-li se, někde blízko či daleko je další člověk, trpící podobnou hrůzou. A budete-li k sobě upřímní a stateční, vyhledáte-li pomoc, zvládnete žít. Všichni to dokážeme. Titul je rozhodně pro všechny, kteří touží po neočekávaném příběhu, po nalezení své vlastní síly a odvahy, po získání klíče, kterými alespoň na chvíli zamknou své hrůzy.


Knižní obálka: 
S ohledem na obsah knihy se mi zdá nevhodná. Ilustrace působí, jako by šlo o hravý román pro desetileté děti, což rozhodně není pravda.




Anotace: 
Sedmnáctiletá Ester nežije zrovna v ukázkové rodině. Solarovi jsou totiž pronásledování Velkým strachem – její otec už šest let nevyšel ze sklepa, matka se chorobně obává smůly a bratr nedokáže žít bez světla. Sama Ester zatím svůj Velký strach nenašla, i když si pilně píše seznam všeho, co by se jím mohlo stát. A pak jednou potká Jonaha, mladíka s filmařskými ambicemi. Společně začnou proti Esteřinu strachu bojovat. Proti všem z padesáti známých. Jeden týden, jeden strach, jedno video. Společně vyzvou samotnou Smrt, aby zlomili prokletí na rodině Solarů.

Nakladatelství: Yoli - Euromedia
Rok vydání: 2018
Žánr: Young adult
Počet stran: 328
Vazba: brožovaná




Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.