Recenze: JAKOU BARVU MÁ PONDĚLÍ? (Carrie Cariello)

Jak autismus změnil jednu rodinu k lepšímu


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál
Portál na FBChci zakoupit titul Jakou barvu má pondělí?


Carrie Cariello je matka pěti dětí, z nichž druhé má poruchu autistického spektra. Tak vás láká informace na zadní straně knihy. Ovšem nic, ani anotace, ani recenze vás nemohou připravit na emotivní čtivo, které zobrazuje rodinu jako celek, když se snaží najít si cestu ke svému autistickému dítku... 


Styl vyprávění je jednoduchý, lehce se čte a plynule odvíjí. Obsahuje také několik textů v jiném fontu písma, které jsou prakticky dopisy, dokreslujícími emoce i děj.

Carrie Cariello se rozhodla vzít příběh svého autistického syna trochu obšírněji a v úvodu vás informuje o všem, co si myslí, že je podstatné pro pochopení její rodiny. Mnohé čtenářky překvapí, že s manželem měli děti v poměrně rychlém sledu za sebou a přitom oba ještě chodili do práce. 

Publikaci je třeba brát spíše jako výpověď matky, která je samozřejmě nešťastná z toho, že ke svému synovi nemůže být blíže a snaží se jej pochopit. To však není jen tak, Carrie ujde ještě dlouhou cestu, než se všechno zlepší... Hovoří o svých emocích, o tom, jak se cítila a já věřím, že její zpověď může být určitou útěchou pro matky, které si procházejí podobným obdobím. 

Někoho potěší, že se nezaměřuje pouze na své autistické dítě, ale zobrazuje takřka celou svou rodinu a ukazuje, jak funguje/nefunguje v určitých situacích. Jacka vnímáme pouze prostřednictvím jejího vypravování a může působit vzdálenějším dojmem, protože i sama Carrie k němu nemá blízko. 

John Michael Cariello dostal od svých rodičů přezdívku Jack. Autorka zmiňuje v průběhu děje také další přezdívky, které svým dětem daly, což může být trochu zmatečné. Je pravda, že některé informace jako by knize chyběly. Carrie Cariello bere vše hopem, takový urychlený styl může odpovídat stylu jejího života, pokud skutečně žije tak, jak sepsala v této knize. 

Čeští čtenáři poznají odlišnou mentalitu i výchovu dětí, která je spíše předána školským institucím, než by se na ní podíleli rodiče. Při všech povinnostech v práci i domácnosti není snadné věnovat se pěti dětem, což Carrie sice nezmiňuje, ale je jasné, že časově se dětem nevěnuje tolik, kolik by měla/chtěla. Pravda je, že takové informace mohou nepříjemně překvapit maminky, které naopak se svým dětem věnují více. 

V závěru knihy je nejen emotivní dopis od Carrie pro Jacka, díky němuž čtenář poznává, jak chlapcův život pokračuje, ale také nutný slovníček pojmů.

Kniha může zapůsobit na všechny, kteří si chtějí přečíst příběh matky, jež má autistického syna. Carrie má rozhodně zajímavé vyprávění a já věřím, že jí i celé její rodině budete držet pěsti, aby byli šťastní... 

Co na titul říká Chensie? Spousta informací mě jako matku překvapilo, někdy spíše negativně, ale za to může jiný životní styl, který je v USA běžný, zatímco v České republice funguje rodina trochu jinak. S ohledem na to, že Carrie není nejzodpovědnější, co se braní antikoncepce týče, si ji nemusí oblíbit ty čtenářky, které si rozhodnutí mít děti pečlivě rozmýšlejí. Mě osobně děsilo, jak málo času svým dětem věnovala, ale těžko říct, co ji k  tomu vedlo. Zda nutnost peněz nebo touha být mezi lidmi. Mateřská není procházka růžovým sadem, což vám autorka vlastně autenticky ukazuje. 


Knižní obálka: 
Jednoduchá, svým způsobem zobrazuje fascinující kontrast tak jako jej vnímáte v knize.


Anotace: 
„Jednoho dne se mě Jack zeptal: ‚Jakou barvu má pondělí?‘ ‚Cože?‘ odpověděla jsem udiveně. ‚Ty vidíš dny barevně?‘ ptala jsem se.“
Výchova pěti dětí může být pro většinu rodičů velkou výzvou, ale pokud jedno z dětí dostane diagnózu porucha autistického spektra, život začne být chaotičtější, emotivnější, plný fascinujících momentů s dítětem, jehož způsob myšlení je jiný. Carrie Cariello ve své knize nabízí pohled na to, jak probíhal a probíhá rodinný život v situaci, kdy jedno z dětí prožívá věci jinak. Její kniha je optimistická, Cariello nepíše „jen“ o svém synovi s autismem, ale též o ostatních dětech a o svém muži, o tom, jaký je jejich rodinný život, s čím se potýkají a co zažívají. Nepíše o tom, že by jejich život byl těžší nebo náročnější, ale že je jiný, a dokonce tvrdí, že autismus změnil jejich rodinu k lepšímu.
Carrie Cariello je matka pěti dětí, z nichž druhé má poruchu autistického spektra.

Nakladatelství: Portál
Rok vydání: 2018
Žánr: Životopis, Psychologie 
Počet stran: 168
Vazba: brožovaná s chlopněmi



Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.