Brilantní, chorý až kontroverzní příběh o lásce a nenávisti!
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Leda
Leda na FB
Chci zakoupit titul Na Větrné hůrce
U nakladatelství Leda nyní vyšly dva nezapomenutelné literární skvost v edici Démanty literatury. Příhodný název, jelikož sestry Brönteovi rozhodně napsaly romány, jež se vám zadřou pod kůži. Nedávno jsem vám přibližovala komorní dílo Jana Eyrová, nyní bych vám ráda představila mnou oblíbenější a temnější titul Na větrné hůrce, který napsala Emily Brönteová.
Styl psaní se příhodně liší od románu Jane Eyrová, kterou napsala sestra Charlotte Brönteová. Zatímco Jana Eyrová je psána rozvláčným stylem, který je hodný romantismu, tak Na Větrné hůrce je vyprávění už od počátku temnější a surovější. Údernější souvětí postrádají onu pestrou a květnatou řeč, která by atmosféru naprosto zničila. Tímto způsobem je líčení velmi autentické, sychravé a studené vřesoviště, doslova zapomenutý svět, se vám díky střídmým popisům snadno zjevuje před očima.
Příběh začíná ve chvíli, kdy se pan Lockwood seznamuje s Heathcliffem. Je jeho nájemce a hrubé chování pana Heathcliffa mu z počátku přijde vhod a dokonce mu i imponuje. Děj se začne přiostřovat ve chvíli, kdy je Lockwood nucen u Heathcliffa přespat a sečkat na lepší počasí. Seznamuje se s neméně ostrou společností, jež mu dělá Heathcliffova snaha a Hareton Earnshaw. V pokoji, kde je ubytován, nalézá staré zápisky. Tím se začne rozmotávat prostřednictvím vyprávění služky Nelly temné, hořké a nostalgické tajemství, jež mnohé z vás vezme za srdce.
Nejvýraznějším hrdinou je Heathcliff Heatcliff, jehož minulost se prolíná s přítomností. Ponuře a beznadějně prakticky působí vše, nač se Heathcliff jen podívá. Není to jen bručoun, jeho charakter je mnohem propracovanější a postupem čtení získává ostřejších rysů, které jej sice nevykreslují líbivěji, ale za to surověji a uvěřitelněji.
Propracované postavě šlapou na paty také další hrdinové, na kterých si autorka dala záležet. Mají své dobré i špatné stránky, i když díky té podlézavé temnotě vinoucí se z blat působí mnohem negativněji, než jste v beletrii zvyklí. Někdo neunese příkoří, která se jich týkají, jiní zas naopak ocení, že se nejedná o sluníčkové a prvoplánové charaktery, které nemají sílu překvapit a oslnit.
Dějová linie je poměrně svízelně propletená a nenároční čtenáři se mohou ztratit. Jedná se totiž o prolínání přítomnosti a minulosti formou vyprávění služky. Vypravování se v některých chvílích vhodně překlene v jakousi přítomnost, jež se vám sama odehrává před očima. Ten přeskok je nenásilný, téměř si ho ani nevšimnete, a stejně tak se zas vytrácí. Zajímavý způsob líčení nemusí přijít vhod všem, ovšem uznáte, že má své kouzlo a ta práce s textem je chvílemi opravdu čarovná.
Bylo zapotřebí spousta promyšlenosti, aby tak spletitý a chorý až kontroverzní příběh vznikl. Autorka intuitivně vytušila, kde je nutné přidat a kde naopak ubrat, aby měl děj náboj a spád a přitom nepůsobil přehnaně srdceryvně. Román, opředený tajemnem, v sobě skrývá opravdu spousty lidskosti, prakticky až na dřeň. Převažuje negace, těch klidných, laskavých a pozitivních částí je méně, ovšem díky bezútěšné a propracované atmosféře nevyznívají nijak nepatřičně.
Pokud máte v oblibě negativnější čtení, zavánějící depresivním prostředím i atmosférou, nejspíš Na Větrné hůrce uznáte mezi své nejoblíbenější knihy. Autorka oplývá umem, o kterém se některým dnešním autorům může jen zdát, protože ač je linie emotivní, nevypláčete si oči. Ta surovost je přímo uhrančivá a přesto nebodá cíleně dýky do srdce. Báječnou vyváženost ocení především náročnější čtenáři.
Emily Brönte myslela na romantické dušičky a velmi atraktivně, nepřehnaně a reálně sepsala milostnou zápletku, jež nepostrádá ono kouzlo chmurnosti. Sotva byste některé zvraty očekávaly. Nepředvídatelnost je pro mnohé návyková a tento román, ač nepatří mezi útlé knížečky, vás tak snadno uloví na pár dní, jako byste byli lovná zvěř.
Více nejspíš ani není potřeba se k příběhu vyjadřovat. Pokud čtete pečlivě, oceníte, jak autorce jednotlivé kroky zapadají do sebe a vše se snadno rozplétá, i když koncept rozhodně mezi prosté nepatří.
Z mého hodnocení jste nejspíš poznali, jací čtenáři by mohli být příběhem nadšení tak jako já. Máte-li tedy v oblibě depresivnější a procítěné čtení, jež v mnohých případech odkrývá mnoho z lidské duše, pak vězte, že Na Větrné hůrce si přečíst prostě musíte.
Co na titul říká Chensie? Jana Eyrová mi svým způsobem učarovala, ale rozhodně ne tolik jako tento román. Brilantní a choré. Nádherně deprimující čtení mi v tento pochmurný podzimní čas vážně pozvedlo náladu a jak vnímáte z mého textu, oslovilo mne natolik, že jsem se ani při psaní recenze nemohla odpoutat od jisté nadpřirozenosti, jež na mě utkvěla. Literární zážitek za sto bodů.
Knižní obálka:
Nakladatelství Leda vydala Na Větrné hůrce s novou knižní obálkou. Mohu říct, že ilustrace patří mezi ty zvláštní. Líbí se mi, že svým způsobem zobrazuje bolavou otevřenou mysl, jež lze vyčíst mezi řádky.
Anotace:
Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století.
Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy.
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2018
Žánr: Historické romány
Počet stran: 376
Vazba: pevná
Žádné komentáře:
Okomentovat