Recenze: SOLITAIRE (Alice Oseman)

Zvláštní young adult 


Za recenzní výtisk děkuji eshopu Palmknihy
Palmknihy na FB


Chci zakoupit tento titul!



Anglická spisovatelka Alice Oseman v České republice debutovala titulem Solitaire, který ji natolik zasáhl, že jeho postavy přenesla také do nyní vydávaných grafických románů série Srdcerváči. Jelikož mám Srdcerváče: knihu první (recenze) i knihu druhou (recenze vyjde na cbdb.cz) přečtené, toužila jsem více nahlédnout do příběhu Charlieho a Nicka, který je v tomto případě o něco hlubší, než se zdá dle lgbt rozkošného komiksu. 


Styl psaní v ich-formě je poměrně zvláštní, velmi osobitý a na některé může působit hloubavým až silně kritizujícím a depresivním dojmem, jelikož ústřední postava zkrátka taková je a její myšlenky se prolínají celým příběhem. To je na knize opravdu působivé, protože snadno nahlédnete do mysli Tori a přesto vnímáte, že je vám vzdálená stejně jako svým přátelům a rodině. Román se příhodně dělí na dvě části, přičemž má samozřejmě své kapitoly. 

Na začátku knihy je zajímavá debata na téma Harry Potter, která dává najevo, že román opravdu bude mít hlubší myšlenky a pro autorku není problém se nad tématy zamyslet. To rozhodně nadchne a postrčí ke čtení, i když se většinu děje moc vlastně neděje a spíše se hloubá a poznává. Nicméně po debatě nastává zásadní zvrat, kdy Tori nalézá vzkazy od Solitaire a na scénu přichází nový spolužák... 

Victoria Springová alias Tori má dva bratry, sedmiletého Olivera a skoro šestnáctiletého Charlieho, který má své vlastní psychické problémy. Tichý chlapec je zajímavější než ústřední postava, především kvůli své psychóze, ale také skrze něj autorka zabrousila do lgbt žánru a poukázala gay vztah. Sama Tori je tichá, hloubající dívka, která je velmi kritická především ke svému okolí. Nedělá jí problém vše odsoudit a zkritizovat, aniž by řekla jediné slovo. Na své spolužáky nahlíží s odstupem a vlastně nemá téměř žádné přátelé, ale za to působí smutným až vyčerpaným dojmem. Autorka se rozhodla pro upřímné ztvárnění deprese právě prostřednictvím Tori, která si se sebou neví rady. 

Z ulity nedokáže Tori vytáhnout ani její nejbližší kamarádka Becky Allenová, která vlastně stojí spíše opodál a nikdy nemá možnost nahlédnout do své přítelkyně blíž, protože Victoria si drží velký odstup a myšlenky sděluje jen příležitostně. Becky není zrovna příkladný vzor kamarádky, ale je jediná, kterou Tori opěvuje a nedá na ni dopustit.

Nejvíce ji kupodivu zná Michael Holden. Nový spolužák, který je velmi vnímavý a všímá si. Je zvláštní a nemá mnoho přátel především kvůli své podivnosti, ovšem Tori ho zaujme a to nejen proto, že společně mohou řešit záhadu zvanou Solitaire, která se prohání školou jako tornádo a mění pravidla...

Ačkoliv je hrdinům kolem osmnácti let a mají před maturitou, vyznívají mnohem mladším dojmem. Po celou dobu mohou mít čtenáři pocit, že je postavám kolem patnácti let, protože na to poukazují jejich reakce a jistá neohrabanost především v oblasti prvních lásek. 

Milostná linie je stejně podivná jako celý koncept. Prakticky to vypadá, jako by ve svých osmnácti neměli hrdinové žádné zkušenosti, ačkoliv vedlejší postavy se směle oddávají intimnostem. Ústřední pár je tak vykreslený spíše jako třináctiletý, který se teprve zmáhá na první doteky a polibky, zatímco řeší přátelství jako by jim bylo pět. To je zřejmě nejošemetnější prvek, který kazí uvěřitelnost a ne každý jej ocení nebo účelově přehlédne. 

Jelikož ústřední protagonistka chodí na dívčí školu Higgs, do které mohou od určitého ročníku zavítat také studenti a těšit se obletování děvčat, odehrává se děj převážně tam. Chlapecká škola Truham, která je dějištěm v grafických románech série Srdcerváči, se tam mihne pouze jedinkrát, ale zmínek tam o ní naleznete více. Nejvíce dějovou linii zostřuje projekt Solitaire, který je plný záhad, otazníků a také nebezpečí. Iniciátoři jsou kdesi v pozadí a nehlásí se ke svým výstřelkům, i když už se začíná přiostřovat. S ohledem na málo uvěřitelný a za vlasy přitažený závěr, ztrácí celé tajemství glanc asi tak ve třetí třetině, kdy už se čtenář dovídá zásadní informace. 

Titul se týká závažných témat, kterými jsou právě psychické poruchy a deprese, ale jelikož autorka nejde hlouběji a nijak je vlastně nerozvádí, tak náročnější čtenáře rozhodně nenadchne. Alice Oseman se rozhodla přidat tyto prvky do knihy proto, aby byla zajímavější, dál se o ně však nezajímala, nevysvětlovala, takže se vlastně pořádně ani nedozvíte, co hrdinům vlastně je a s čím se skutečně potýkají. 

Na závěr se samozřejmě situace začíná přiostřovat a na řadu přichází velká odhalení, kterým autorka ale šlapala silně na krk. Zkazila tím bohužel uvěřitelnost celého díla, některé reakce jsou absolutně neodpovídající a nelogické. Jako by ústřední hrdinku popadl amok a ona se chovala naprosto nelogicky, riskovala a skákala po hlavě do nebezpečí. Ani fakta nesedí, jelikož v jednu chvíli si řeknou cosi a ve druhé to zas naopak mění, i když si předtím informací byli po x let zcela jistí. Škoda tak nevyváženého a přehnaného závěru, protože jinak je kniha opravdu velmi neobvyklým, čtivým a šikovným čtením, plným hloubavých myšlenek a emocí. 

Solitaire je opravdu neobvyklá young adult, kterou bych doporučovala všemi deseti, nebýt závěru, který pokazí celkový náhled na knihu. Náročnější čtenář může být potom dost nepříjemně překvapený. Titul bych spíše doporučila jako odpočinkovou četbu, jež se týká především přátelství, emocí, psychické poruchy a deprese, s tím že vás závěr může zklamat. 

Co na titul říká Chensie? Obávala jsem, že se dílo bude dost depresivní, protože sama hrdinka se prakticky s depresí potýká, ale nebylo. Bavilo mě, četlo se velmi dobře. Toužila jsem zjistit, co je Solitaire vlastně zač a kdo za tím stojí. Doufala jsem, že se dozvím více o psychické poruše, která trápí Charlieho a že se bude nějakým způsobem řešit Toriin stav, ale v tomto případě jsem byla zklamaná. I když se zdá, že Solitaire jde do hloubky, vlastně se pohybuje v některých prvcích jen na povrchu. Romanticka ve stylu třináctiletých dětí v kůži osmnáctiletých skoro dospělých hrdinů mi přišla úsměvná, ale bohužel jsem pak i na hrdiny nahlížela jako na děti, protože to tak celé vyznívalo. Solitaire není špatnou knihou, ale ani dobrou. Přehnaný akční závěr se k ní vůbec nehodil. Škoda. Bylo to velmi nadějné čtení, které v závěru spíše zklamalo. 

Anotace: 
Pokud by vás to napadlo, tak tohle není žádná love story. Jmenuju se Tori Springová. Ráda spím a ráda bloguju. Minulý rok – před tím vším, co se stalo s Charliem a předtím, než jsem se musela vypořádat s maturitou a přihláškou na vysokou a faktem, že jednoho dne opravdu budu muset začít s lidmi mluvit – jsem měla kamarády. Všechno bylo úplně jinak, řekla bych, ale to teď skončilo. Teď je tady Solitaire. A Michael Holden. Vím, o co se Solitaire pokouší a Michael Holden je mi ukradenej. Fakt jo. Solitaire je výborný debut devatenáctileté Alice Osemanové, ideální pro všechny, kteří se nadchli pro příběhy Johna Greena či Rainbow Rowellové. Její hlavní hrdinka Tori je cynická až do morku kostí a autentická středoškolačka stejně jako její autorka.

Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2014
Žánr: young adult
Počet stran: 328
Formát: epub, mobi, pdf



1 komentář:

  1. Tuhle knížku mám doma - a tak se na ni nejspíš letos v rámci předsevzetí "přečíst pokud možno všechny nepřečtené knížky v mé knihovně" vrhnu. :)

    OdpovědětSmazat


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.