Emotivní povídky pro náročnější čtenáře
Tentokrát André Aciman přichází se sborníkem povídek, které už nepatří k dilogii Dej mi své jméno ani jako volné pokračování, přesto se však svým způsobem drží onoho reálného světa, svého výrazného stylu psaní a konceptů. Stejně jako předešlé romány, i tato publikace vyšla u nakladatelství Slovart - Booklab a jste-li náročnějšími čtenáři lgbt literatury, pak vám nesmí chybět v knihovně.
Máte-li načtené předešlé dvě knihy, tak velmi dobře víte, jakým stylem psaní k nám autor promlouvá. Jeho vypravování je opět výrazné, s lehkou dávkou vzletnosti, velkou dávkou surové reality a přece obsahuje jistou nadlehčenost. Ta zřejmě tkví v komplikovaném přednesu, který vypráví přítomnost i budoucnost, staví mosty mezi vzpomínkami a nepozorné čtenáře může zmást. Je proto nutné být u čtení bystrý a užívat si jeho niterného náhledu na život, představu emocí i myšlenek, které vám vtírá prostřednictvím svých děl až pod kůži. K tomu všemu používá klasickou přímou řeč, ale také tu nepřímou, která je v textu formou otázek a odpovědí shrnutá. Je to záměrné, autor tak má dialogy či monology, které vždy mají hodnotu. Nic plytkého v příběhu opravdu nehledejte. Pasáže jsou obohacené o italské věty, nebojte se, vše je přeložené a tak, jste-li milovníky objevování nových slovíček, si přijdete na své a třeba se přiučíte.
Problém pro některé může znamenat fakt, že koncepty jsou si podobné a nepřichází tak s ničím novým, co byste v lgbt literatuře už nečetli. Tady však nejde o co nejoriginálnější námět, ale o ztvárnění, které je věcně a přitom emotivně podané. O pochopení dané věci a o to, že André, zřejmě jako jediný, se nebojí hovořit o tabuizovaných tématech jako by byly jeho každodenním chlebem a vůbec se nad nimi nezamýšlel. Jsou to detaily, které jsou na pomezí zvrhlosti a hluboké intimity. I témata jsou svým způsobem kontroverzní a tak trochu nemorální, pokud se nad nimi skutečně zamýšlíte.
Sborník obsahuje na dvě stě jedna dvaceti stranách pět povídek, plných lidskosti. Jako první přichází na řadu PRVNÍ LÁSKA. Do té vás prakticky uvádí anotace, která vypovídá o mladíkovi z rybářské vesnice, který si vydělává jako tesař. Přátelí se s doktorem a dělá pro něj několik kusů nábytků, zatímco v něm velké zalíbení najde lékařův dvanáctiletý syn. Ten nemá přátelé. Na pevnině i ostrově je převážně sám a cítí se velmi osamělý. Tak osamělý, až tím skutečně trpí a city, které ho vážou ke Giovannimu zprvu správně nechápe.
Paolo se do vesnice vrací po deseti letech a vnímá všechny ty změny, pídí se informací a mnohé taje se před ním rozevírají. Některé silně šokující. K tomu všemu znovu prožívá svou první lásku, kterou v jeho dvanácti letech vznítil muž cca třicetiletý. Už chápete mé narážky na kontroverzní témata? :) Nechte se překvapit, jak to bude dál, protože tento příběh byl opravdu silný, ačkoliv s ohledem na vzpomínání se v něm můžete trochu ztrácet. V některých chvílích je nutné si něco domyslet a poddat se vypravování jako by to byly vaše vlastní vzpomínky. Co se týče závěru příběhu, tak je velmi, velmi trpký a emotivní. Dozvěděli jsme se šokující odhalení, přichází čas na velké finální zamyšlení a jediné, co zůstává, jsou tíživé a trpké pocity, natolik dokázal autor zapůsobit.
Podruhé do reálného světa dle Andrého Acimana zabrousíte pomocí JARNÍ ÚNAVY, která se týká muže, jež se cítí být třetím kolem u vozu. V tomto případě se námět dotýká lásky z jiné, méně atraktivní strany. Nechci říct přímo téma, abych vám neprozradila víc, ale je to aktuální námět, kterým jedni pohrdají a nechtějí, aby se jich dotýkal, zatímco jiní jej vyhledávají a to nejen v knižním světě. Příběh se týká heterosexuálního páru, především právě muže, který si prožívá nesnadné období a vidí svou přítelkyni Maud tak, jak ji předtím nikdy neviděl. Jak je zvykem, do vypravování v ich-formě nezahrnuje jen ústředního hrdinu, ale také vedlejší postavy, které ačkoliv nemají tolik prostoru, jsou velmi živé. Jako by život v příběhu opravdu existoval i poté, co publikaci zaklapnete.
Mohl bych s ní po tomhle žít? (Str. 78)
MANFRED je intimní už od prvních řádků, kdy je to spíše zpověď o lásce, posedlosti, touze a potřebě sdílet svůj svět právě s tímto člověkem. Pokud se nepletu, tak Manfred nepřímo navazuje jako jiný úhel pohledu na povídku Jarní únava. Jako takový dovětek a přitom zcela nový náhled na hrdiny, které jsme měli možnost poznat skrze rozhovory, hry na tenisových kurtech i maličkosti života. V tomto případě jsou výrazné nejen emoce, ale také lidská nahota. Jako by autor odkrýval lidství část po části, svlékal své hrdiny a ořezával vzpomínky. Je to hodně emotivní, surové a zřejmě nejvíce vyniká psychologie, jejího využití se André Aciman rozhodně nebojí. Stejně jako závěr předešlých počinů, i tento je trpký s kapkou hořkosti a sladu.
Další částí sbírky je HVĚZDNÁ LÁSKA. Další kus, který poukazuje na nový způsob vyjádření a prožívání lásky. Na nový druh lásky. Stejně jako ty předešlé se neštítí niterné intimity, která mnohdy poukazuje na lidství až na dřeň. Do života vám prostřednictvím povídky nakráčí energická a živelná Chloe, Ústřední hrdina je touto přímočarou ženou víc než okouzlen a i čtenář chtě nechtě přizná, že na ní opravdu něco je. Tito dva řeší sami sebe, vztah/nevztah, svou minulost. Maličkosti i velké dary, které si darovaly a jaké pro ně měly/neměly cenu. Život jako na dlani, prostý, romantický i vulgární. Tento příběh byl zvláštní, plný vztahu, který byl smutný i dramatický. Netradiční v tom, jak každý toužil po tom samém, ale řešení bylo jiné a nahlížení na danou věc se taky lišilo. Hodně poutavé, k zamyšlení a v jádru tragické tím běžným způsob a to na tom je asi nejhorší.
„Ať se stane cokoliv, tohle neskončí. Nikdy, nikdy to neskončí.“ Objal jsem ji pevněji. „Hvězdná láska, moje láska, hvězdná láska. Možná není slučitelná se životem, ale nikdy nevyhasne. Je to jediné, co si vezmu s sebou a co si vezmeš i ty, až přijde čas.“ (Str. 192)
Prožili jste už čtyři povídky a čeká vás poslední rána s názvem ABINGDON SQUARE. André Aciman je tak trochu kat, protože dokáže zmařit naděje, setnout je v tom nejkrásnějším okamžiku a odhalit realitu až na kost. To na něm milujeme i nenávidíme a tak pokračuje hon za láskou, která není snová a dokonalá, ale komplikovaná a nelehká. Jak dopadne setkání na Abingdon square? Po e-mailech s oslovením Nejdražší přichází setkání hrdinů, kteří k sobě hledají cestu a nebo možná hledají i sami sebe. Zajímavá místa, rozhovory, emoce i myšlenka, která se vznáší mezi odstavci. To a mnohem víc. Samozřejmě nepostrádá ani atmosféru, která je u každého příběhu trochu obdobná, surová s nádechem nostalgie.
Počiny se podobají i liší. Mají mnoho, co nabídnout, ale předpokládám, že málokdo zvládne silnou atmosféru i emoce na jeden zátah. Já jsem si čtení musela dávkovat, protože mě povídky dokázaly těžce zasáhnout. Proto autora zbožňuju a z části také nenávidím za to, kolik toho dokáže svými díly ovlivnit.
Zdali-pak bych Enigmatické variace doporučila? Beze všeho! Náročnější čtenář si přijde na své. Nejedná se o oddechovou tvorbu. Není to žádné young adult či romantické snění. Je to tvrdá realita k zamyšlení a upoutá vaši pozornost na dobu delší, než je jen přečtení. Věřím, že stejně jako mně vám příběhy uvíznou v mysli opravdu dlouho, ne-li navždy.
Nový román Andrého Acimana, kterého New York Magazine označil za „nejpozoruhodnějšího nového autora beletrie 21. století“, mapuje milostný život hrdiny, který v dospělosti prožívá lásku se stejnou intenzitou a náruživostí jako v dospívání. Sleduje jeho chlapecké vzplanutí k truhláři z italské rybářské vesnice, posedlost mladíkem, jehož pozná na tenisovém kurtu v Central Parku, i vášnivé občasné schůzky s vdanou ženou. Ve své čtvrté knize autor opět zkoumá všechny tajemné projevy a aspekty lásky, aby popsal, jak se trápíme, toužíme a váháme. A klade si otázku, proč někdy necháváme odejít právě ty, po kterých prahneme nejvíc. Za zmínku stojí, že k názvu autora inspirovala skladba Edwarda Elgara, tvořená čtrnácti krátkými hudebními portréty skladatelových přátel.
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2020
Žánr: Literatura světová, Lgbt
Počet stran: 224
Vazba: pevná s přebalem
Žádné komentáře:
Okomentovat