Emotivní romance
Za recenzní výtisk děkuji portálu Megaknihy!
Americká spisovatelka Renée Carlino v ČR debutovala prostřednictvím nakladatelství Ocelot se svým románem Než jsme se odcizili. Společenský román plný emocí nadchne náročnější i nenáročné čtenářky, které touží po spletitosti života.
Vypravování se odehrává v ich-formě ze dvou úhlů pohledu ústředních postav Matta a Grace. Styl psaní je čtivý, nepostrádá surovou atmosféru, která působí velmi uvěřitelně a reálně, což se k příběhu hodí. Zatímco Mattovy části jsou chladnější, tak ty Graceiny naopak působí vřelejším dojmem.
Matthias je muž, který svému povolání i studiu obětoval hodně. Má za sebou ve svých šestatřiceti letech rozvod i rozchody a ženy, které opustil, tak už jsou znovu vdané a čekají potomky, zatímco on je stále sám a tak nějak ve svém životě tápe a poddává se realitě, přičemž spíš nechává svůj život plynout, namísto aby skutečně žil. Tak to alespoň vidíte v prvních kapitolách, kdy chodí do práce a vlastně nemá žádný osobní život. Jeho šéf Scott si ho dobírá a doufá, že se stejně jako on stane Matt starým mládencem, posedlým ženami. Vše se změní, když Matt náhodou narazí na svou bývalou největší lásku Grace. Od té chvíle žije jen minulostí a snaží se Gracie znovu najít...
Grace je cílevědomá, velmi přátelská, vtipná a milá dívka, která s Mattem nejprve uzavře přátelství. Jak se jejich vztah vyvíjel a pokročil až k lásce? To se dozvíte právě v jejích kapitolách, které vás vtáhnout do minulosti. Do chvil studií, kdy se prali s financemi i se životem studenta. Grace je cellistka, která hudbu zbožňuje, ale co když o svůj nástroj přijde nebo se stane něco, co je od sebe s Mattem odrazí?
Reálný, nepřehnaně romantický příběh nepostrádá ani intimní scény, které jsou vhodně popsané a v žádném případě vás nestrhávají nevhodným směrem. Naopak obsahují stejně jako děj samotný spousty emocí a reálných životních rozhodnutí i zádrhelů. Co se týče závěru, tak vás čeká nejedno, avšak stále v rámci reality, překvapení. Autorce se podařilo o uvěřitelné zvraty a o to lákavější čtení je. A ten konec... Jako by to napsal sám život.
Máte-li v oblibě procítěné romantické společenské romány pro ženy, pak určitě můžu doporučit po díle Renée Carlino sáhnout.
Co na knihu říká Chensie? Jsem natolik navyklá na ty pohádkové romance, že tohle bylo příjemné osvěžení. Sice se mě příběh přímo nedotknul na tom správném místě, jelikož byl na mě až příliš surový a občas jsem Mattovým pohnutkám nedůvěřovala, ale velmi si mě získala Gracie. Ta se opravdu snažila a šla do sebe... Hlavně díky ní se mi román zalíbil a mohu ho doporučit, jak nenáročným, tak i náročným čtenářkám.
Anotace:
Potkali jsme se před patnácti lety, skoro přesně na den, když jsem se stěhoval na kolej NYU v Senior House, hned vedle tvého pokoje. Říkala jsi, že jsme byli nerozluční kamarádi. Rád si myslívám, že to bylo něco víc. Žili jsme z ničeho, leda z radosti, že jsme se našli prostřednictvím hudby (byla jsi posedlá Jeffem Buckleym), fotografování (pořád jsem tě fotil a nemohl jsem s tím přestat), toulek po Washington Square Parku a všech těch divných věcí, které jsme dělali, abychom si vydělávali peníze. V tom roce jsem se sám o sobě naučil víc než kdy jindy v životě. Přesto jsme se z nějakého důvodu rozešli. Léto po promoci jsme se přestali stýkat, když jsem odjel do Jižní Ameriky pracovat pro National Geographic. Když jsem se vrátil, byla jsi pryč. Tak trochu si pořád nejsem jistý, jestli jsem na tebe po té svatbě moc netlačil… Pak už jsem tě neviděl, teprve před měsícem. Byla středa. Houpala ses na špičkách a udržovala rovnováhu na tlusté žluté čáře, ubíhající po okraji nástupiště v metru, a čekala jsi na linku F. Neuvědomil jsem si, že jsi to ty, a potom už bylo moc pozdě, ty jsi byla pryč. Znovu. Vyslovila jsi mé jméno, viděl jsem ti to na rtech. Snažil jsem se přimět vlak, aby zastavil, jen abych tě mohl pozdravit. Jakmile jsem tě zahlédl, znovu mě zaplavily všechny pocity a vzpomínky na mládí, a větší část následujícího měsíce jsem strávil přemítáním o tom, jak asi žiješ. Možná že jsem se zbláznil, ale nechtěla bys se mnou zajít na skleničku a dohnat těch posledních patnáct let?
Nakladatelství: Ocelot
Rok vydání: 2020
Žánr: Romány pro ženy, Společenský román
Počet stran: 280
Vazba: pevná s přebalem
Žádné komentáře:
Okomentovat