Recenze: PODSTATA POUŠTĚ (Michael Martin)

Kde se v poušti bere písek a proč duny zpívají - objevování fascinujícího světa

Za recenzní výtisk děkuju nakladatelství Kazda

Chci zakoupit tento titul

Jedinečná krása a nedotčená příroda, tohoto motta se dočtete na zadní straně působivé publikace dobrodruha, fotografa, vystudovaného geografa a německého spisovatele Michaela Martina. Na svém kontě má třicet obrazových knih, které se hojně překládají do různých jazyků. Za svou tvorbu získal řadu ocenění a dokonce i čestnou medaili Královské geografické společnosti. V České republice debutoval v roce 2019 u nakladatelství Kazda právě titulem Podstata pouště.

Díky rozsáhlé fotografické příloze zažijete poušť takřka na vlastní kůži. I tohle hlásá zadní strana a mohu souhlasit. Uprostřed díla je opravdu velká fotografická příloha plná barevných fotografií, které poušť představují ze všech možných úhlů. Mimo jiné jsou k dispozici také černobílé fotografie, které naleznete běžně při čtení v různých kapitolách a rovněž hojně. Jelikož je Michael Martin fotograf, je tedy zřejmé, že ty nádherné fotky vytvořil. 

Čeká vás dvě stě šedesát tři stran plných informací. Čtivo se dělí na množství ústředních kapitol, z nichž vám některé představím. Mezi ně samozřejmě patří také úvod, slovník pojmů či poznámky. Už samotný úvod je bohatý na informace a vtáhne do knihy. 

• Sucho je relativní
• Fata Morgána - nic než horký vzduch
• Nic pro milovníky zoo
• Datlovník
• O únoscích a pašerácích

Jak vidíte, tak některé názvy kapitol vám mnoho nepoví, ale jiné jsou všeříkající, jako například: 

• Divoká střílečka v Iráku
• Velbloud - "dar boží" 
• Pouštní stromy - symboly života
• Sahara - královna pouští

Co se týče faktů, je kniha opravdu unikátní, protože je velmi obsáhlá, tématu se věnuje široce a čtenáře hodně obohatí. Mám pocit, že se snad dozvíte prakticky všechno o pouštích. Nemám pocit, že by mi snad něco chybělo a nepřišla jsem na to, co by autor měl snad přidat. Vůbec nic! S ohledem na bohaté informace, které nabízí, se dílo zalíbí spíše zvídavým náročnějším čtenářům. 

Odpovídá tomu i styl psaní. Studie pak působí příjemně, spíše jako pořad z National Geografic. Zaujme, pobaví a ohromí. Ale nečekejte nic oddechového, tohle je vypravování, které vás vtáhne do míst, na kterých jste zřejmě nikdy nebyli a rozhodně nikdy nebude bezpečnější je navštívit, než z pohodlí svého domova. 

Jak je tedy zřejmé, autor se zaobírá pouští jako celkem a představuje vám nejen faunu a flóru, ale také tamější obyvatelstvo, historii a další prvky, takže máte náhled na téma opravdu celistvé. Přechází bez obtíží od námětu k námětu s lehkostí a všemu se věnuje se stejnou kvalitou. Navíc vám nepředstavuje jen poušť této doby, ale dokáže se podívat i do minulosti, jak na tom třeba kdysi byla lví populace, apod. Historie je tedy nedílnou součástí, což mnohé čtenáře potěší. 

Je znát, že autor Michael Martin je pouštěmi fascinován a dokáže svou fascinaci přenést i na své čtenáře. To je obrovským plusem jeho vyprávění. Další, co nemohu vynachválit, jsou fotografie, které jsou opravdu nádherné a mnohdy mě vyvedly z míry, stejně jako autor z omylu, co se týče některých faktů, které máme naučené jako básničku a přitom to není pravda. 

Publikaci doporučuju především náročnějším čtenářům, kteří chtějí znát poušť od A do Z. Věřím, že stejně jako mě, vás autor doslova zajme svými zkušenostmi a fakty, která vám poutavě předkládá. Neopomeňte si svůj výlet do mnoha pouští užít a rozšiřte si obzory tak, jak by vám je zřejmě žádná další kniha na toto téma nerozšířila. 

Anotace: 

Kde se v poušti bere písek a proč duny zpívají - objevování fascinujícího světa.

Jedinečná krása a nedotčená příroda • Proč by bez Sahary nemohl existovat amazonský deštný prales? • Jsou oázy skutečně jen skupinky datlovníků kolem studně? • Je pravda, že se na poušti víc lidí utopí, než kolik jich tu zemře žízní?

Michael Martin procestoval pouště celého světa a tyto tajuplné oblasti a lidi, zvířata i rostliny, jimž se daří přizpůsobovat se nejobtížnějším životním podmínkám, dokáže poutavě popsat. V tichu, osamění a klidu pouští přitom on sám nachází protiváhu k našemu přehlcenému životu. Nabízí tak zasvěcený vhled do radikálně odlišné reality – podivuhodné, obohacující a místy přímo neuvěřitelné!

Díky rozsáhlé fotografické příloze zažijete poušť takřka na vlastní kůži.

• Pouště a polopouště pokrývají třetinu zemské pevniny, a pokud počítáme i ledové pouště v polárních oblastech, dostaneme se dokonce k padesáti procentům. Zabírají tedy větší plochu než deštné lesy, savany, stepi nebo pohoří. Pouště nás odjakživa fascinují, fungují jako projekční plochy našich přání a tužeb – a přesto o nich víme překvapivě málo. • Dobrodruh a fotograf Michael Martin už několik desetiletí cestuje suchými pouštěmi jako Sahara, Gobi, Namib a Atacama i mrazivými pouštěmi Grónska či Antarktidy a zná toto svébytné prostředí jako nikdo jiný. Otevírá nám oči pro udivující rozmanitost pouštních biotopů, které si zasluhují ochranu. • V roce 1987 ještě v poušti Ténéré narazil na pštrosy, dnes už prakticky vyhubené. Užasl nad „Schody do nebe“, uměleckým dílem, které se nachází uprostřed pláně Marha na jihu Maroka a doslova rozšiřuje obzory. Na Sahaře našel stovky let staré otisky chodidel otroků, kteří byli ve dlouhých průvodech hnáni po „bornuské silnici“ do středisek obchodu na pobřeží. • S častou představou, že v pouštích není k vidění nic než písek, se expert na pouště Michael Martin rázně vypořádává – a mimochodem, dokonce i pouštní písek je natolik různorodý, že nemálo nadšenců po celém světě sbírá a vyměňuje si jeho vzorky. • Mimořádně čtivě napsaná a zároveň poučná kniha pro všechny, kdo o poušti sní – ať už ji někdy navštívili, nebo se tam jednoho dne vypraví, či zkrátka chtějí spolu s Michaelem Martinem poznat její podstatu.

Nakladatelství: Kazda

Rok vydání: 2020

Žánr: Cestopisy, Populárně naučná literatura

Počet stran: 313

Vazba: pevná s přebalem