Srdceryvná romance
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada
Knížka s krásnou obálkou začíná prologem, ve kterém se Melanie smiřuje s faktem, že její nejbližší člen rodiny, milovaná babička, zemřela a musí řešit její závěť. O svou babičku se starala po tři roky v době její nemoci a přišla o hodně, ale Melanie nikdy nevěšela hlavu. Když tak po závěti zakoupí dům, kde bydlel zcela sám podivín, kterému se v městě každý vyhýbal, začne objevovat minulost, ale také si budovat svou budoucnost.
Vypravování v er-formě je ve stylu společenských románů. Udržuje si jistou úroveň, je čtivé a dynamické. Překlad se opravdu povedl, takže se snadno začtete a sblížíte s hrdiny. Příběh je obohacen o lehký humor, silnou atmosféru a opravdu krásné prostředí, které snadno navodí pocit, že jste díky knize v Rozmarýnové zátoce na dovolené. Děj je jednoduchý, přesto se v ní dějí prakticky dvě dějové linie.
První kapitola se prozřetelně odehrává v roce 1956 na pobřeží Mexického zálivu přímo v Rozmarýnové zátoce. Dva milenci na molu si vyznávají lásku. Jedním z nich je právě onen samotářský podivín, Alfréd Ellis, a jeho milovaná. Domlouvají se, že jí za dva měsíce napíše a oslaví tak svou lásku. Jenže co když se kola osudu pohnout jinak a vše se změní?
Jedna jako přímý děj, zobrazuje podstatnou životní etapu mladé Melanie, která má své plány do budoucna a musí se vyrovnávat s nástrahami nového domu. Nejde jen o mizerný stav domečku, jelikož bydlení se jí takřka rozpadá pod rukama a je skutečně potřeba velmi šikovného řemeslníka, aby si s tím polorozpadlým stavením poradil, ale rovněž i o počasí. Dokonce se Rozmarýnovou zátokou prožene hurikán a stane se tak další možností, jak romanticky strávit čas s mužem. Tím šikovným pracantem je totiž, jak již víte z anotace, právě Josh a ten nejenže možná až nadlidsky pohne s rekonstrukcí, ale také s Melanii naváže jisté pouto... Z počátku si ti dva nepadnou zrovna do oka, ale pak přichází romantické sblížení, velmi dojemně popsané a nepostrádající lehká dramata či pár romantických klišé, která doladí krásnou atmosféru.
Mimo vztah ústředního páru se samozřejmě ještě setkáváte s rodinnými příslušníky, kteří pomáhají odhalit letité tajemství a ke všemu se také dějová linie zaměřuje na závažnější téma pěstounské péče. Představuje příběh malého čtyřletého chlapce Colea, který je dalším srdceryvným prvkem.
Druhá dějová linie je právě velmi tajemná a odkrývá se pomalu a postupně během čtení. Autorka se rozhodla ji zobrazovat formou dopisů, které po domě Melanie nachází – tento námět není nejoriginálnější, jak nejspíš tušíte. Už jste podobné knihy, kde v domě objevují psaní, nejspíš četly, ale přesto tento příběh nabízí zas něco nového. Dá se říct, že právě tato linka je nejemotivnější a opravdu hodně srdceryvná, někdy až účelově, takže pokud nemáte v oblibě dojemné počiny, nepotěší vás.
První rozuzlení přichází za polovinou knihy a dalších rozhřešení se dočkáte během poslední třetiny, kdy láskyplná romance vrcholí. Závěr je opravdu pohádkový, ale proč ne. Alespoň něco dopadá dobře, když už minulost nelze změnit – lidé, o kterých je totiž vedlejší linie již mezi hrdiny nejsou, ale přesto jejich charaktery lze vnímat upřímně a živě. Stejně tak povedené jsou i ostatní osoby, až na ty negativnější, které působí víceméně černobílým dojmem.
Rozmarýnová zátoka je romantické drama v pohádkovém módu s ohromnou dávkou emocí a srdceryvnosti. Mohu doporučit čtenářkám, které touží po takových společenských románech a předpokládám, že potěší spíše ty, které už rozhodně nečtou young adult literaturu.
Já sama vidím příběh jako velmi zajímavý počin. Až po přečtení první třetiny jsem zjistila, že čtení není zrovna pro mě a šlápla jsem spíše vedle. Ovšem i přesto mě bavilo, hrdiny jsem si oblíbila a stejně tak mi vyhovoval i styl psaní, který byl pro mě příjemně osvěžující. Nečtu takové romány každý den a možná proto mě natolik zaujala dějová linie. Ta mi však přišla v některých chvílích až zbytečně srdceryvná a někdy i málo uvěřitelná a účelová. To je prakticky jediná výtka, kterou bych ke knize měla, jelikož příliš neholduju srdcervoucím romancím. A možná jsem proti také proto, jak strašně mě zamrzel osud Alfréda... Knížka se mě opravdu dotkla, přestože jsem neronila slzy a věřím, že cílové čtenáře možná i trochu rozpláče. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat