Recenze: MOHLA BYS BÝT KRÁSNÁ (Holly Bourne)

Zneklidňující dystopie, která ženám vzkazuje mnohé


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart
Chci zakoupit tento titul

Britská spisovatelka Holly Bourne (recenze) je známý svými speciálními knihami o závažných tématech, která se dotýkají žen. V tuzemsku debutovala trilogií Být holkou je dřina, ve které popisovala nejen psychickou chorobu (OCD), ale rovněž i sexismus a feminimus. Mezi další hodnotné publikace patří Místa, kde jsem plakala, Ročenka a Jsme všichni sněhové vločky. Doporučuju si projít recenze, protože opravdu nabízí velmi poutavé čtení s hlubšími myšlenkami. 

Mohla bys být krásná je velice silným až hutným čtením, ve kterém se autorka zaměřila na několik závažných témat - rovnost pohlaví, tlak společnosti na ženy, ženství a krása, sexuální násilí i obtěžování a další. Témata jsou bravurně a s nadsázkou zobrazená v dystopickém světě, ale přesto hodně připomínají naši společnost a problémy, se kterými se potýkáme. Jen tedy ve zcela novém, originálním a zneklidňujícím podání. 

V ich-formě se vám představí dvě hrdinky - Jony a Belle. Každá z jiného prostředí. Zatímco Jony je nepřístojnou, touží být přirozenou a nechce se každý den líčit x hodin, aby žila podle Doktríny. Belle je Krásná, věčně hladová a unavená, ale patří mezi elitu školy a je obdivována pro svůj vzhled. Pro ni není nic důležitějšího než to, jak vypadá a její matka ji v tom podporuje, zatímco u Jony je krása povrchní, snaží se být sama sebou a ukázat na to, jak Doktrína zametá se ženami... 

I když to u Belle vypadá jako pohádka, rozhodně není. Je nucena podstupovat hladovění, trápit se pro krásu a když ji někdo sexuálně obtěžuje nebo je agresivní, nemůže se ani bránit. Všechno je totiž bráno jako kompliment a muži si mohou dovolit takřka cokoliv... 

Jony je přirozená a občas si několik dní nemyje vlasy. Moc dobře si uvědomuje, že spolužákům se při pohledu na ni dělá špatně a že se jí bojí dotknout jen proto, že nenosí Masku (což se dá vysvětlit jako silný make-up). Má radikální názory a staví se proti Doktríně. Je to její volba. Každý tu volbu má, ale proto musí nést následky... Jonina matka dceru podporuje. Sama bojuje proti společenskému módu a pomáhá ženám, kterým se dostalo od mužů toho nejhoršího chování a byly vyhozeny ze svých domovů nebo musely utéct. 

Ženské charaktery jsou vykresleny velmi dobře. Psychologie je skutečně povedená. Ženy ožívají, jakmile začnete číst řádky, a jejich život se zdá být někdy až děsivě temný, protože ať jsou na jakékoliv straně, vždycky jsou v pasti a nesvobodné. Náročnější čtenář neocení mužské charaktery, které jsou prakticky stejné. Většina mužů (až na dva hrdiny) jsou popisování prakticky podle šablony - neurvalé chování k ženám. Krátkozrakost, protože si neuvědomují, že jejich ženy podstupují zákroky a nosí masky, pod kterými vypadají jinak. Sexuální agresivita, kdy se ke svým ženám chovají jako ke kusu masa. 

Někteří si možná všimnou, že je děj poměrně jednostranný. Sice máme komplexní náhled na život žen, ale co všechno musí podstupovat krásní muži? Vůbec vlastně nevíme, jak se doktrína dotýká mužů. Ani se nedozvíme, jak to funguje během manželství třeba v těhotenství či mateřství, když všichni dbají na štíhlost a krásu. Náročnější čtenář nejspíš stejně jako já bude mít nemálo otázek, které by celý příběh více osvětlily, protože na mužské osazenstvo padá stín tajemna a můžete tak mít pocit, že něco chybí. 

Kniha je na čtení opravdu hůře stravitelná, protože toho nabízí neskutečně hodně. Přesto se autorka snažila o nadlehčenou formu, všechna traumata vystupují na povrch a silně působí. Na odlehčení se autorce podařilo vsunout vhodně sepsaný humor, ale i netradiční milostné zápletky. Dokonce i s prvky LGBTQ+.

Na závěr je takové prozření, kdy si dívky uvědomí, kdo jsou jejich skuteční přátelé a jaký je jejich život. Nastává mnoho změn, úspěchů i ztrát. Taková hebká nostalgie, ve které přátelství, které se postupně budovalo, hraje prim a dává ženám naději a sílu. Sama spisovatelka v poslední kapitole Tohle není dystopie s lehkostí ukazuje, jak moc se náš svět podobá právě tomu, kterým nám otevřela oči. 

Námět dotýkající se krásy láká mnohé spisovatele. Já jsem měla možnost číst sérii Oškliví od Scotta Westerfelda, který vytvořil spíše dobrodružství než knížku, která ve vás vyvolá neklid a zamyšlení. Ze všech děl, která byla s tímto tématem napsána, patří Holly Bourne právem na špici. 

Měla bys být krásná s temnější stránkou Měla by ses zlobit je nezapomenutelným čtením, jak pro nenáročné, tak i pro náročnější čtenáře. I když se jedná o dystopii, je publikace vlastně odkazem našeho světa a obsahuje spousty hlubokých myšlenek. 

Tohle bylo těžké čtení. Vyvolalo ve mně hodně pocitů, spousta myšlenek  k zamyšlení a občas mi to přišlo až traumatizující a samozřejmě nefér. Poznávala jsem odkazy na naši společnost, jak silně nás dokáže ovlivnit nejen rodina, ale právě i okolí a nastavení. Holly Bourne v tomto případě vystoupila na vrchol a zpracovala téma, které je pro mnohé tabu. Trochu mě zklamaly ty nedomyšlenosti a jednostrannost, ale na druhou stranu... jedná se přeci jen o young adult pro dospívající a pro ně udělala maximum. Pokud by knihu rozvedla, bylo by o to těžší se s ní poprat. Už takhle to bylo s ohledem na téma a pointy nesnadné. 

Žádné komentáře:

Okomentovat


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.