Nezapomenutelný příběh...
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta
Chci zakoupit tento titul
Anglická spisovatelka Helen Fisher byla doposud pro české čtenáře neznámá. U nakladatelství Beta jí překladově vyšel působivý titul Joe Nicka a jeho průvodce životem, který hovoří o závažných tématech, pomáhá nahlédnout na psychické odlišnosti a stejně tak ukazuje s lehkostí i mezilidské vztahy.
Vypravování v er-formě je především z úhlu pohledu Joea, ale stejně tak i Charlieho, který se dostane ke slovu později. Plynulý děj je obohacen o texty v kurzívě, představující průvodce životem od matky pro syna. Nechybí emoce, myšlenky ani příjemně dynamický příběh.
Joe není normální kluk. Podle matky trpí OCD, tedy obsedantně kompulzivní poruchou, ale kdo se zajímá o psychologii, může vnímat také prvky autismu. Náročnější čtenář a student psychologie by ocenil zřejmě větší rešerše, co se choroby týče, tohle úplně nevypovídá o OCD, mohou se tak zaměňovat dva různé psychologické prvky.
Joe je dobrák od kosti, alespoň to mu říkala maminka a proto se snaží poctivě s každým vycházet, být hodný na ostatní a možná proto si rychle získá kamarády i nepřátelé. Všechno má však svůj vývoj. Joe pracuje v Kompasu, kde se stará o to, aby každý produkt byl na svém místě a nikde nebyl pořádek. Má zvláštní slabost pro hřbitovy a nápisy na náhrobních kamenech. Epitaf je schopný naučit se zpaměti a vymýšlet originální texty, což je taková netradiční zajímavost.
Chloe je dívka do nepohody, která prakticky vezme Joa pod svá křídla. Vedle běžných lidí vypadá Joe v mezilidských vztazích dosti neohrabaně, stejně tak ho lze vnímat jako by byl spíše duševně pozadu - což OCD opravdu není. Své mezery však překonává díky upřímnosti a dobrotě, která z něj vyzařuje, proto se Chloe stává brzy jeho blízkou kamarádkou a chrání ho před zlouny a tragédiemi.
V úvodu autorka nastínila krátce Joeův život, dětství, dospívání, ke kterému se pak vrací třeba drobnou průpovídkou nebo krátkou vzpomínkou. Vbrzku nastává doba, kdy se Joe stává platným zaměstnancem, nachází přátelé, sžívá se s faktem, že poprvé v životě pracuje. Do cesty mu vstupují životní milníky, některé opravdu těžké a emotivní, jiné nečekané i odhalující. Skutečný život, byť lehce dramatičtější, co se například jeho kamaráda týče…
Témat, kterým se titul věnuje, je mnoho. Fisher se rozhodla pro sepsání reálného života mladíka s jistou duševní indispozicí, která ho však neomezuje natolik, aby nemohl žít svůj život a být samostatný. Proto se řeší i závažná témata, například úmrtí v rodině, domácí násilí, týrání dětí apod. Dokonce je přirozenou formou zobrazen i lehký prvek LGBTQ.
Text působí chytrým dojmem a opravdu chytrý a svým způsobem důmyslný je, proto zamrzí, že se Fisher více nevěnovala psychologii a o OCD se toho čtenář mnoho nedozví, protože jej zaměňuje za jinou psychickou poruchu. Z OCD tak čtenář vidí jen špetku. Z psychologie se v této publikaci mnoho nedozvíte a spíš se jí ani nijak neřiďte, na to doporučuji odbornější publikace - tohle je přeci jen příběh pro pobavení, přestože má rozsah ohledně vyobrazení se sžívání s životními událostmi. Příběh je velice poutavý a zajímavý, má sílu přednést vám kvalitní životní etapu člověka, jež má svá omezení.
Závěr je nostalgický i plná naděje zároveň. Je šikovné, že spisovatelka nepíše sluníčkově a naopak ukazuje, že nic není jednoduché - ani soužití dvou zcela odlišných lidí, kteří každý má své vlastní obtíže. Kvalitní jsou texty z průvodce, ze kterých si čtenář může opravdu mnoho odnést, logické, upřímné a vhodné jako životní moudro, tím bude čtení pro mnohé hodnotné. Nechybí ani humor, přirozený, byť trochu zvláštní, protože celý počin je specifický.
Joe Nicka a jeho průvodce životem je krásná, emotivní a nápaditá knížka, která v sobě ukrývá mnoho a zobrazuje život člověka s psychickým omezením. S ohledem na propracovaný děj i úryvky z průvodce mohu doporučit jako titul, který ve vás zanechá kladné poselství i dobrý zážitek.
Osobně se mi čtení líbilo. OCD nebudu vůbec řešit, to je za mě obrovský problém, protože autorka zaměnila něco za něco zcela jiného. Jelikož mám načteno, co se týče námětu, zklamalo mě to, ale přesto... ten příběh byl úžasný. Když jsem přestala očekávat OCD a zaměřila se na dění, bylo to krásné, mělo to pointu, svižně to utíkalo. Moc se mi čtení líbilo a Joa i Charlieho jsem si oblíbila. Závěr mě těšil a přála bych jim, aby to prostě fungovalo. :) Myslím, že jediný problém je, že čtení může čtenářům, jež se o OCD nezajímají, přinést zcela jiná očekávání a hlavně informace. To je za mě jediný problém, na který by bylo fajn upozornit, jinak naprosto skvělé čtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat