Úspěšné pokračování detektivní série s ostrým kapitánem
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelskému domu Grada
Slovenská spisovatelka B. Bernátová údajně čerpá své náměty ze snů a jména postav z náhrobních kamenů. V roce 2020 debutovala ve své zemi románem Dívka v mlze. Ta u nás vyšla až v roce 2023 u nakladatelství Metafora - Grada. Jedná se o první díl detektivní krimi série, po němž následoval počin Špína a nyní v novém roce i Zášť. Všechny tři jsou velmi dobře hodnocené a čtenáři kladně přijímané.
Bylo mi řečeno, že se jedná o pokračování, která na sebe volně navazují. Každý případ je jiný a nesouvisí s tím předešlým. Já jsem první a druhý titul nečetla a spíše bych doporučila zaměřit se na celou sérii, jelikož charaktery hrdinů z oddělení vražd má autorka velmi dobře promyšlené a zdá se, že postupně se vyvíjí. Proto, máte-li v oblibě psychologii, by byla škoda o ně přijít a číst pouze jeden díl či přeskakovat.
Pro přečtení celé recenze klikni na níže zobrazené políčko Více informací...
Thriller čítá 298 stran, přičemž jsou v závěru krátké ukázky z minulých děl. Vyprávění je příhodně komplikované. Kapitoly se střídají oběť versus vyšetřovatel, obsahují i texty v kurzívě - ty značí zážitky z minulosti právě smyslné krásky Kláry, která má za sebou traumatickou noc. Obě dějové linie se odehrávají v ich-formě, jsou velmi dobře odlišené a autorce se podařilo vystihnout, jak mužskou, tak i ženskou osobnost.
Klára se cítí jako outsider. Byla na setkání s bývalými spolužáky, rozhodně se necítí jako oblíbenec a ke všemu má pocit, že v ní ostatní vidí jen lehkou dívku. Je krásná, zábavná a nebojí se být provokativní a živelná. Což se jí v danou noc stane osudné. Probere se kdesi v lesním porostu s klínem od krve. Znásilněná, zmatená a rozbolavělá dorazí domů, kde jí ještě vyčiní matka. Postupně začne rozplétat své vzpomínky. Není si přesně jistá, co se stalo, ale jakmile zjistí, že kousek od místa, kde se v lese probudila ona, našla policie mrtvého muže a její řetízek, všechno začíná dostávat nový rozměr.
Kapitán Meizner je svéráz a tak trochu komická postava v jednom. Má všechny typické neduhy, které byste u takové osobnosti očekávali. Trochu klišé, ale zábavné, jelikož Meizner dokáže své názory tvrdě prezentovat, být opravdu velice osobitý a s nikým se nemazat. Hned v úvodu se čtenář setkává s jeho nesnášenlivostí vůči lidem, přátelství sotva nabídne. Nyní má partnerku, se kterou čeká dítko, ale jinak byl sukničkář na slovo vzatý a to ho provází. Sám si není jistý, jestli dokáže odolat, protože přitažlivé ženy mu zkrátka nedají spát. V každém díle má, zdá se, tento kapitán jiného parťáka a nyní mu odchází na mateřskou Ema, takže se polemizuje, kdo bude místo ní. S bývalým kolegou vychází perfektně, doufá, že bude ale jinak sloužit sám a pokud mu strčí tu kolegyni, co chtějí... zřejmě to vyvolá spoustu obtíží v jeho osobním životě s Emou. Ta ho totiž zná a nic mu neodpustí.
Hrdinové jsou velmi lidští a svým způsobem i zábavní, protože ukazují na reálné charaktery. To nadchne i náročnějšího čtenáře. Stejně jako metody, které v detektivkách nejsou úplně tradiční. Záleží na tom, jak moc máte detektivní příběhy načtené, ale i tak si myslím, že v případě Bernátové se jedná o nápadité znění, které zaujme stejně jako osudy, jenž se jí tak kvalitně podařilo zapsat do děje.
Postupně, jak se odkrývají indicie, vyšetřování a vzpomínání pokračuje, se samozřejmě zvyšuje dynamika i napětí. Mezi témata patří tedy znásilnění, vražda, mezilidské vztahy - zejména ty se spolužáky v minulosti. Na povrch se derou křivdy i zrady, nechybí pomsta ani nešťastná láska. Dá se prozradit, že titul má i určitou milostnou linii, která nijak nekazí thrillerový styl, ale přesto zaujme právě emocemi.
Závěr je dramatický. Postupné odhalování vrcholí a čtenář se dozvídá působivý konec případu, přičemž autorka rovnou otevírá vlastně i náznak pokračování. Mohou se fanoušci těšit na čtvrtý díl? Podle všeho ano a určitě budou nadšení.
Bernátová má literární um, umí pracovat s textem, sepsat zamotané a přesto pochopitelné lidské osudy. Mezilidské vztahy jsou jejím hlavní zbraní podobně jako charaktery a samotné vyšetřování. Pro mě bylo jediným problémem, že jsem nečetla předešlé díly a nedovedla jsem se tolik začíst a sžít s dějovou linií o životě Meiznera, jelikož jsem neznala jeho předchozí příběh a měla pocit, že mi něco uniká.
Zášť bych doporučila nejen fanouškům thrillerů, krimi a detektivek, ale také mezilidských vztahů a psychologie. Nejedná se úplně o psychologický román, ale prvky rozhodně má a proto potěší nenáročné, i náročnější milovníky literatury.
Žádné komentáře:
Okomentovat