Recenze: ANTROPOLOŽKA NA MARSU (Oliver Sacks)

Fascinující čtení o zvláštnostech lidí

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál

Chci zakoupit tento titul!

Britský spisovatel a neurolog Oliver Sacks žil od roku 1965 v New Yorku, kde  se věnoval své praxi a také  svým knihám. Díky nim čtenáře seznamoval s nejzajímavějšími klinickými případy, na nichž se podílel, doslechl od kolegů nebo přímo prošly jeho praxí. Publikace byly překládány do mnoha jazyků. Získal také různá ocenění. Autor zemřel v srpnu roku 2015 na rakovinu jater. Pro lékařskou komunitu  i literární svět obrovská ztráta. 

U nakladatelství Portál vyšlo již několik jeho titulů, přičemž jsem Vám představila neskutečně fascinující čtivo Muž, který si pletl manželku s kloboukem. Počin plný úžasných i děsivých příběhů, ze kterých mnohdy až mrazilo a nechtěla jsem věřit vlastním očím. Nejnovějším počinem je Antropoložka na Marsu, která vypráví sedm neuvěřitelných, skutečných životních příběhů. Ve velmi podobném duchu jako je autorova předešlá tvorba, proto věřím, že si Vás opět získá. Tak jako mě.

Pro přečtení celé recenze klikni na níže zobrazené políčko Více informací...

Antropoložka na Marsu je vlastně sbírkou sedmi příběhů neurologických pacientů Olivera Sackse. V České republice vyšlo dokonce několikero vydání. První v roce 1997 a od té doby se knížka těší velké oblibě. Je skvělé, že ji nakladatelství Portál vystřihlo v nové, atraktivní podobě, díky čemuž nestárne. 

První pasáž s názvem Barvoslepý malíř hovoří o muži, který následkem nehody, na niž si nepamatuje, ztratil schopnost vidět barvy. Náhle byl jeho život ponořen do změtí šedé, černé a bílé, což pro něj bylo velice zdrcující. Jako malíř měl ohledně barev jistou citlivost a dokázal s nimi bravurně pracovat. Všechno se pro něj změnilo. Autor se o tématu vášnivě rozhovořil, zejména byl zainteresovaný do způsobu cítění barev. Pro koho je téma stejně zajímavé, bude nadšený, jiný čtenář naopak může pociťovat, že se trochu ztrácí. Jako vždy záleží na vašich preferencích. 

Poslední hippie je smutným osudem mladíka, který se nechal strhnout 60. léty. Propadl učení míru, lásky a LSD. Později přešel k sektě Hare Krišna, která mu prakticky zničila zdraví. To, co ho postihlo, však nebylo osvícení, ale nemoc, která změnila jeho bytí. Doktor Sacks s tímto mužem pracoval. Jeho pečlivé zápisky jsou fascinující a jako bonus přidává i případ Gagea, který utrpěl podobné obtíže. 

Život chirurga vypovídá o Tourettově syndromu. Pro někoho pojem, který zná jen z doslechu, pro ty, kteří se o psychologii zajímají to neznámá veličina nebude. Přesto však autor zaujme všechny čtenáře. Ve zkratce čtivě přednese základní informace o této neurologické poruše a poté přichází na řadu lidské osudy... Doktor Carl Bennett trpěl Tourettovým syndromem. Nejednalo se přímo o pacienta, ale Sacks byl k lékařem pozván, aby ho pozoroval při běžných denních činnostech včetně času v zaměstnání. Sacks z návštěvy vytěžil, co mohl pro svá studia i knihu. Hodně fascinující čtení, protože chirurg s tiky, který je popisován jako velice pečlivý a kvalitní lékař? To se jen tak nevidí. Sacks měl možnost sledovat chirurga i při práci během operace a všechno, co předkládá čtenářům (nebojte, zvládnou to i ti, které tyto věci děsí) je neskutečně fascinující i trochu děsivé.

Pasáž Vidět a nevidět vypráví o pětapadesátiletém Virgilovi, který byl od malička slepý. Viděl pouze stíny. Naučil se pracovat se svou slepotou. Když mohl poprvé vidět svět, hodně se pro něj změnilo. Jak se člověk, který po celou dobu vnímal pomocí hmatu, dokáže popasovat s tím, že vidí? Není to jen zázrak, nese to sebou mnohem víc... Dokud se nad tím člověk nezamyslí a nepřečte si Virgilův příběh, netuší, jak moc je téma hluboké. Zmíněné případy jsou hodně emotivní, ale ne ve smyslu, který bychom po daru znovu vidět očekávali.

Krajina jeho snů vypráví  o Franku Magnanim, který vystupoval jako umělec paměti. Malíř vzpomíná na své rodné město Pontito, je jím až posedlý. Doktor Sacks se rozhodl odhalit, co za tím stojí a představuje nám celý Magnaninův život včetně jeho zvláštních příhod, kdy se až snově propadá do Pontita, přestože je jen v jeho mysli. Tento počin má punc vzrušujícího a tajemného případu s notnou dávkou psychologie a neurologie. (Ony všechny příběhy jsou silně propojeny s těmito dvěma obory!) U Krajiny jeho snů mi přišly hranice nejvýraznější.  A právě díky poslání, které muž nesl na svých bedrech a přišel s ním o možnost vrátit se do rodného místa, je čtení blízké mnohým, kteří mají svá oblíbená místa.

Géniové. Tak zní část, která mě hluboce dojala, a dotýká se PAS. Z počátku příběh slepého černošského chlapce Toma, otroka, který byl hudebním géniem bez jakéhokoliv vzdělání. Dostane se Vám většího náhledu  i na další zázračné děti. Jelikož se jedná o osudy dětí, byla pro mě tato pasáž nejemotivnější, nejsilnější a svým způsobem v mnohém i nejsmutnější, přestože některé děti měly štěstí i přitom všem, co je potkalo. Jejich schopnosti jsou ovšem opravdu geniální a nepřehlédnutelné. To, co Sacks představuje, by nejeden čtenář chtěl vidět na vlastní oči. 

Antropoložka na Marsu. Příběh, podle kterého se jmenuje celá publikace. Také navazuje na předešlé osudy s PAS. Autor poukazuje na odlišnosti Kannerova a Aspergerova syndromu, proto se ani neznalý čtenář neztrácí a snadno chápe, oč se jedná, má-li alespoň základy psychologie. Dále tedy pokračujeme v přehlednosti PAS a příkladech, které Sacks za svůj život  poznal. Ikonou  povídky je Temple, čtyřicetiletá žena, za kterou doktor Sacks přiletěl do Denveru, aby ji poznal a vyšetřil. Během čtení se nedozvíte jen o Temple a jejích zvláštnostech, ale dočkáte se zajímavostí z různých odvětví. Zejména o zvířatech se dozvíte překvapivá fakta, která zřejmě nebudete znát, pokud se přímo jim  přímo nevěnujete z pohledu zoologa. Zvláštní je zejména její přístup k mezilidským vztahům, které pro ni byly matoucí. Antropoložka na Marsu je posledním příběhem, zdá se být částečně i filozofický s ohledem na rozmluvy, které se ženou  Sacks vedl.

Na závěr publikace je k dispozici pasáž Bibliografie, ve které autor uvedl prameny, z  nichž během svého výzkumu a popisu pacientů čerpal. Navrch jmenuje oblíbené i obecně důležité knihy, které v podstatných textech nezmiňuje. Nechybí samozřejmě ani seznam literatury. A Poznámky, které jsou dohledatelné pod čísly. 

Každý příběh obsahuje více než jeden lidský osud nebo zmínku o zvláštním případu. Ústředním tématem je neurologie a psychologie, avšak dotknete se i mnoha dalších oborů. Jedná se o silné čtení, které ve vás může vyvolat celou škálu emocí. A vždy je svým způsobem podivné  a fascinující zároveň. 

Antropoložka na Marsu, tedy oněch sedm neskutečných a fascinujících částí, je vhodným čtením pro náročnější čtenáře, zajímající se o psychologii a neurologii  alespoň v základech. Bez těchto znalostí pro vás může být publikace španělskou vesnicí, což by byla škoda. Je to  kniha, jejíž obsah je občas absurdní a přesto skutečný, plný hodnot a emocí. Věřím, že na neobyčejné osudy, jichž je plná, nikdy nezapomenete. 

Patřím mezi fanoušky doktora Sackse. Muž, který si pletl manželku s kloboukem byla také hodně fascinující a rozvinutá četba. Tohle bylo neméně kvalitní, podivné, udivující, frustrující, neuchopitelné a občas nesnadno pochopitelné a přesto tak silně působící čtivo, že jsem mnohdy s lidmi hodně sympatizovala a toužila je znát blíž, podpořit. Mrzelo mě, že je po všem, protože procházky a rozhovory doktora Sackse jsem hltala stejně jako informace, jimiž mě obklopil. Byl to úžasný muž, který nám dopřál úžasných knih.