Chcete se pobavit a třeba se i inspirovat? Začtěte se do tohoto článku. Dlouhou dobu jsem sbírala informace o tom, jak lidé, které znám nebo jsem je potkala na chatu či jen venku na procházce, čtou. A jsem ráda, že vám o tom můžu napsat. :o)
Pochlub se i Ty, na jakém místě čteš! :o) Budeme rády. ,o)
"Když jsem četl sérii Hon od Fukudy, děsně se mi líbilo, jak ti novodobí upíři spí na spacích hácích u stropu. Přemýšlel jsem o tom, že bych se jako oni zavěsil a prostě si tu knihu četl takhle, ale nakonec vyhrálo jen to, že jsem si hlavu trochu zaklonil při čtení z gauče. Faktem je, že jsem u toho usnul, což se mi většinou nestává, kort, když je kniha tak napínavá, a pěkně mě pak bolela šíje po probuzení, takže nedoporučuju!"
Varoval mě zarytý fanoušek Fukudy, se kterým jsme se shodli, že jde o super sérii, kterou by si měl prostě přečíst každý. Teprve pak tento poklad čtenář ocení.
Hon - Andrew Fukuda
Anotace: Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi? Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich! Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk. Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...
"Mám ráda fantasy a chci být obklopená přírodou, takže si nejraději přes léto čtu v lese. Vždycky si vezmu košík, jako že jdu na houby, nahážu si do něj něco dobrýho a nějakou svou oblíbenou knihu. A pak už jen sedím na svém oblíbeném místě v lese, opřená o kmen stromu a pod zadkem mech. Vdechuju tu svěží vůni jehličí a nechávám se unášet... Nedávno jsem se takhle nechala unést u knihy Svůdné zlo."Svůdné zlo - Wendy Higgins
Anotace: Anna, šestnáctiletá středoškolačka z maloměsta v americké Georgii, má podobné starosti jako většina dívek jejího věku: příliš drobnou postavu, příliš starostlivou adoptivní matkou nebo to, že jako vzorná studentka a horlivá abstinentka není mezi spolužáky moc oblíbená. Má ale i starosti, se kterými se nikomu nesvěřuje. Například vnímá aury lidí, není nikdy nemocná, vidí a slyší na neobvykle velké vzdálenosti...
Teprve když se na rockovém koncertě v klubu seznámí s atraktivním mladým bubeníkem Kaidanem, začíná krůček za krůčkem objevovat pravdu o sobě a o svém původu, ale i o světě skrytém před zraky obyčejných smrtelníků. O existenci rasy nefilů - potomků lidí a padlých andělů, do níž Anna i Kaidan patří. Bytostí s nadpřirozenými schopnostmi, které mají pod hrozbou trestu smrti od svých démonických otců nařízeno šířit mezi lidmi sedm smrtelných hříchů. Jak vzorně vychovanou a úzkostlivě slušnou Annu promění sblížení s otcem?
Tohle je asi nejhezčí pro romantické dušičky. Tedy pokud jste očkovaní proti klíšťatům a máte pro strach uděláno. Já bych se takhle v lese asi neuvolnila, pořád mám strach z toho, že by mě nabral nějaký divočák a bylo by... no, po knížce. Já bych se z toho dostala, ale nedej bože, aby mi zničil knihu! :o))
"Čtu si na schodech. Zrovna mám rozečtenou Dívku ve vlaku, čekala jsem teda něco lepšího, ale tak jde to. Jo, prostě si čtu na schodech, protože při tom ráda cestuju. Poposedávám si o schod níž nebo výš, když jsem napnutá. Občas úplně nadskakuju. Mám hodně ráda napínavé knihy. A i když se mi jednou podařilo sklouznout tak, že jsem se ze schodů skoro skutálela, svého místa na sedmém schodu se prostě nevzdám!"
Proč ne, pokud nejste nešikovní, klidně si můžete otlačit zadek na schodek. Kdo dává přednost pohodlí, měl by asi hledat jiné místo. :o))
Dívka ve vlaku - Paula Hawkins
Anotace: Kniha roku 2015. Román, který si podmanil všechny žebříčky bestsellerů na obou stranách Atlantiku, trhá rekordy v rychlosti prodeje a je kritikou označován za letošní Zmizelou. Potřebujete vědět víc? Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co den si prohlíží útulné předměstské domky, a když vlak na chvíli zastaví u návěstidla, naskýtá se jí pravidelně letmý pohled do soukromí mladého páru. Postupem času Rachel začíná mít pocit, že ty dva lidi zná. Představuje si, že je zná. Dá jim dokonce jména: Jason a Jess. Jednoho dne však zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak… Krátce nato se Rachel dozví, že se „její“ Jess pohřešuje, a proto se rozhodne obrátit na policii. Není si jistá, zda tím nenadělá více škody než užitku, zatímco se stále více zaplétá do příběhu, který není její, ale jenž nakonec obrátí naruby život úplně všem…
"Já trávím hodně času na cestách, takže si čtu povětšinou v autě. Skloním si sedačku, natáhnu si nohy na místo spolujezdce, pěkně se zapřu a vytáhnu rozečtenou knihu, když mám chvíli volna. Není to nejpohodlnější, ale svých knih se nehodlám vzdát ani při práci kamiońáka. Nejraději mám Malého prince, četl jsem to jako malý a teď jsem si pořídil nejnovější vydání a zase mě to dostalo. A to nejsem žádná měkota!"
upozorňoval mě honem. Já ho chápu, u Malého prince si asi pobrečí každý. Pán se mi svěřil, že nejraději klasickou světovou i českou literaturu a přiznal se mi, že příběh Malého prince četl několikrát a dojmul.
Malý princ - Antoine de Sant-Exupéry
Anotace: Není pohádka jako pohádka, není princ jako princ. Tenhle je skutečně jen jeden – Malý princ Antoina de Saint-Exuperyho, jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury. Malý princ, kouzelná pohádková bytost, přichází na naši Zemi ze vzdálených vesmírných světů, aby se kdesi v Africké poušti setkal s autorem našeho příběhu a zjevil mu tajemství své podivuhodné životní pouti. Ale zjeví mu vlastně daleko víc: tajemství čistého srdce, dobra a krásy. Je to opravdu líbezná knížka, která vám bude jistě právě tak milá a blízká, jako byla všem čtenářským generacím, a k níž se budete i později najednou rádi vracet.
Moc pěkný nápad na článek. :)
OdpovědětVymazathttp://fandombeforebloodcz.blogspot.cz/
Tak hlavně, že pán nečte při řízení....
OdpovědětVymazatsuper nápad :-) čtu si v tramvaji, skoro denně, dvakrát - jak jedu do práce a zpět. Milovala jsem čtení ve vaně ale od doby co mám jen sprchový kout, je to dost nereálné :-)
OdpovědětVymazatDěkuji. :o)
OdpovědětVymazatVěřím, že při řízení nečte. ,o)
Tak to je úžasné. Já za jízdy číst prostě nemohu, ať je to kdekoliv. Bolí mě z toho hlava, tak jsem nešťastná. :o/ A čtení ve sprchovém koutě, tak to by bylo další zajímavé místečko. :o)) Pokud by ovšem sprcha zůstala vypnutá. :o))