Recenze: JAK TO VIDÍ MILO (Virginia Macgregor)


Když dva vidí totéž, nemusí to být totéž




Anotace:
Obyčejný devítiletý kluk? To tedy Milo rozhodně není. Je kromobyčejný. Čím to, že vidí mnohem víc než jeho vrstevníci? Mnohem víc než jeho rodiče? Milo trpí vzácnou oční vadou, kvůli níž sice postupně slepne, ale současně také vidí věci, kterých si ostatní vůbec nevšimnou. Vidět víc ho učí prababička, na kterou se po odchodu otce upne a která pro změnu nemluví. Ta jednou zrána podpálí kuchyň a za trest se stěhuje do domova důchodců. Milo si při svých návštěvách začne všímat jistých podivností. Spolu s kuchařem Tripim a svým prasátkem Hamletem, které mu tatínek zanechal doma namísto sebe, se pouští do pátrání, jehož cílem je odhalit tajemství domova důchodců a usvědčit zlotřilou sestru Thornhillovou! Tento na první pohled bláznivý debut britské autorky je mnohem víc než jen příběh o malém klukovi. Je to příběh o rodině - o té, do které jsme se narodili, a o té, kterou tvoříme -, je to příběh o světě a o lásce, o toleranci a předsudcích, o ochotě poslouchat a slyšet, vidět, všímat si a chápat. Milo nám svým neposkvrněným a upřímným pohledem na svět ukazuje vše, co my přes svou narůstající zaslepenost vidět nemůžeme. 


Jak slibuje anotace, Milo je neobyčejný chlapec, kterého si jen málokdo neoblíbí. Chlapec, který ví, co je důležité, který místo svých vrstevníků tráví nejradši čas se svým miniprasátkem Hamletem (úžasným domácím mazlíčkem) a prababičkou, o kterou se navzdory své oční vadě dost obětavě stará. Dokonce tak moc, že to vypadá, jako by byl on tím zodpovědným dospělým, zatímco jeho maminka se utápí ve smutku ze ztráty Milova otce. Ani její vztah s Milem není ideální. Milo má pocit, že ho nikdy nevnímá a dává jí za vinu tatínkův odchod. A když pak maminka nechá prababičku kvůli (ne)úmyslnému založení požáru umístit do domova důchodců, všechno se ještě zhorší.


Přestože toho Milovu zraku tolik unikalo, bylo zvláštní, jak se to, co svou skulinkou viděl, najednou stávalo větší a ostřejší.


Na pozadí ústředního příběhu o záchranně prababičky Lou, se odehrávají témata stáří, nedůstojné ztráty kontroly nad svým tělem i myslí, přestože srdce i duše touží ještě po tom pocítit život naplno, nevěry,  pozbytí důvěry v milovaného člověka a rozpadnu manželství a v neposlední řadě imigrace syrských muslimů do Velké Británie kvůli válce. Všechna jsou samozřejmě psána odlehčeně s ohledem na cílovou skupinu čtenářů, ale to jim na vážnosti nijak neubírá. Díky tomu tak sledujeme pohledy čtyř postav, a to chlapce Mila, jeho maminky Sandy, babičky Louisy a muslima Tripiho, který hledá svou ztracenou sestru Ajšu a postupem času se stane Milovým kamarádem.


Jak tak Milo pootáčel hlavou a postupně zaostřoval malou skulinkou svého zorného pole, připadlo mu, že má vlastně docela kliku, když nemusí tohle všechno vidět. Alespoň vidí jen malý kousek šedivé oblohy, šedivých chodníků a šedivých stromů bez listí. Lidem, co vidí všechno naráz, musí připadat, že je svět dozajista pohltí. Milovi stačilo pootočit hlavu, zaostřit na něco jiného a předstírat, že tam ty špatné věci vůbec nejsou.


První polovina knížky mě bavila více. Část druhé jako by trochu přešlapovala na místě. Děj se neurčitě točil okolo sestry Thornhillové (malé plus za to, že i ona si nesla své šrámy) a jejího špatného chování k dědečkům a babičkám ve svém domově, přestože navenek se snažila působit jako ta nejlepší ošetřovatelka starých lidí, a nikam se příliš neposunoval. Také jsem čekala, že se knížka bude více zaměřovat na Mila a úskalí, které mu způsobuje jeho handicap, ale kdyby to sám nezmiňoval, skoro byste nepoznali, že postupně slepne...


Milo zaostřil a díval se svou kulatou skulinkou. Televizi s jasně daným ohraničením měl rád: sledovat telku pro něj bylo daleko snažší než sledovat skutečný život.


Nejen z toho důvodu je Milův příběh spíše pohádkový. Některé věci jsou jednoduše neuvěřitelné. Hlavně samotné vyvrcholení a závěr celého příběhu. Osobně jsem čekala více realistický příběh. Dalo by se říci, že čím blíže byla kniha konci, tím více vyznívala dětsky. Jako by autorka nemohla najít tu správnou rovinu, protože paradoxně některé Milovy myšlenkové pochody a zkušenosti do té naivní a nevinné linie úplně nezapadaly a podle mého se do celkového obrazu knížky zrovna nehodily.



Milo si říkal, že to musí být prima, mít něco, kvůli čemu je člověk tak šťastný, že zapomene na všechno, co v jeho životě není tak docela v pořádku.


Ani tak ale Mila nehodnotím špatně. Pokud hledáte milý, chvílemi dojemný příběh, který ale nelze brát ve všem úplně doslova, určitě si v něm něco svého najdete, přestože jste z dětských let už vyrostli. A možná vás překvapí, že i přesto, jak knížka vyznívá, nevyhýbá se ani smutným částem. Jinak dětem okolo deseti let doporučuji určitě. :)



Ukázka:


Smím se tě na něco zeptat, Milo?"
Milovi se o tom nechtělo mluvit, ale přikývl. Al mu odpověděl na jeho otázky, takže to bylo jenom fér. 
Vidíš věci jinak než ostatní lidi, viď?"
Milo cítil, jak to přichází, všechno to litování kvůli jeho očím. 
Je to v tom způsobu, jak se na věci díváš, zdá se, že dokážeš vidět víc než my ostatní. Myslím hloub."
Milo cítil, jak rudne. Ještě od nikoho to nikdy neznělo tak, jako kdyby byla retinitis pigmentosa dobrá věc, od nikoho, pokud nepočítal doktora Nolana, který pořád mluvil o Milově jedinečném stavu, což se nepočítalo, protože doktoři jsou placení od toho, aby pro ně nemocní lidé byli zajímaví.
Milo zavrtěl hlavou. Moje oči moc nefungujou."
Al zamáčkl cigaretu: No, fungovaly dost dobře na to, abys mě chytil."
Nevidím celý obraz."
Al se zasmál. Ten nevidí spousta lidí."
Milo to nechápal. Zatočil palec a ukazovák do sebe a udělal opravdu malou skulinku, přesunul se po posteli až těsně k Alovi a přidržel mu zatočené prsty před očima. Koukni tady skrz tohle."
Al se naklonil k Milově ruce, jedno oko přimhouřené. 
Tohle vidím. Tak nějak, jenom hůř."
Páni, to musí být úžasný."
Milo pokrčil rameny. Ani ne."
Chci říct, že tě to fakt nutí se soustředit, ne? Vsadím se, že vidíš spoustu věcí, co ostatním lidem uniknou."
Takhle o tom Milo nikdy nepřemýšlel.
To jo, ale mně zas uniknou ty ostatní věci, mimo mou skulinku."
Ty ostatní věci se dost přeceňují, kámo. Když to vidí všichni, není to nic mimořádného. Ale co vidíš ty, to je něco."




Virginia Macgregorová: Jak to vidí Milo
Název originálu: What Milo Saw
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2014
Počet stran: 304
Vazba: vázaná s přebalem





Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.