Recenze: NAJDI MĚ (André Aciman)

Kvalitní zobrazení lásky a sexuality v podání pro náročné čtenáře




Americký spisovatel André Aciman se rozhodl jít odvážným směrem a svým osobitým a lehce kontroverzním způsobem zobrazit gay romanci s názvem Dej mi své jméno (recenze). Ta nepochybně zůstane v srdcích všech milovníků Lgbt, toužících po náročnějším čtení, které má emoce, pointu i hloubku. Nejnovějším počinem #Booklab - Slovart je jeho titul Najdi mě, který je neobyčejným pokračováním. Nejen s ohledem na to, že se jedná o sbírku čtyř příběhů, zobrazující podstatné milníky ze života ústředního hrdiny a jeho blízkých, ale také opět i stylem psaní. Máte-li za to, že už vás v tomto žánru nemůže nic překvapit, pak jistě potřebujete tento román.





Autor André Aciman je vám už zřejmě známý svým intelektuálním přístupem k psaní. Dokáže psát poeticky, na úrovni, věcně a přesto s emocemi. Jeho příběhy jsou velmi osobité, zvláštní a přesto surově reálné takřka až na dřeň. Takový styl psaní je rozhodně obohacením každého čtenáře, ovšem ne každý může být spokojený. Někdo potřebuje trochu času, aby si na neobyčejný sloh zvykl, jinému nemusí přijít vhod. Ovšem toužíte po četbě pro náročnějšího čtenáře, pak vás určitě zaujme svým přednesem.


Jak jsem vás informovala, tak titul je dělený na čtyři části s názvem Tempo, Candeza, Capriccio a Da Capo. Jelikož se příběhy točí kolem hudby (Ellie je nejen milovník hudby, ale také hudebník), tak i názvy příběhů jsou tomu přizpůsobeny. Jelikož jsem některá označení neznala, vyhledala jsem vám je na internetu, abych tím jednotlivé pasáže přiblížila. A věřte nebo ne, je vidět, že autor si dal záležet nejen na samotných povídkách, ale právě i na jejich  pojmenování. 

Tempo neboli rytmus, což zřejmě není nikomu neznámé.
Příběh, končící až na straně osmdesát sedm, je nejdelším z celé knihy a odkrývá krátkou a podstatnou etapu života Sami, otce Elia. Ten jede vlakem do Říma na přednášku a za svým synem Eliem. Ovšem do cesty se mu připlete mladá, krásná a velmi osobitá Miranda, s níž se pustí do hovoru. Dialog potěší náročnější čtenáře, kteří chtějí oduševnělý rozhovor s náměty k zamyšlení. Text psaný v ich-formě minulého času nepostrádá literární um, jistou palčivou okázalost s ohledem na lehce kontroverzní námět, který už od Acimana očekáváte se vším nadšením. Autor umí vnášet do příběhu atmosféru, emoce i širokou škálu myšlenek, jež vás vedou všemi směry. Příběh sám o sobě je surově reálný, i přesto však není ochuzen o neobyčejnost a určitou nadlehčenost, díky které má realita trochu obroušené hrany. 

Candeza, překladem výjimečné dobré umělecké dílo
Opět na scénu přichází Elio, který v kostele při poslechu hudby poznává Michela. Tito dva spolu začnou vést poutavý rozhovor, opět k zamyšlení, podobně jako v předchozí povídce. Autor se snaží, aby jeho debaty měly smysl a dle mého se mu to rozhodně daří. Poukazuje na emoce, na vznikající zalíbení mezi dvěma odlišnými hrdiny. S ohledem na věk se možná opakují předchozí motivy, kdy autor poukazuje na to, že v každém věku láska kvete a může být tím nejsilnějším prvkem života, ovšem s ohledem na ztvárnění má autor stále, co nabídnout. 

Capriccio dohledáte na internetu jako hudební skladbu žertovného charakteru. 
Což ano, na této povídce je cosi bizarního. Je zřejmě nejneobvyklejší z celé publikace, jelikož velmi svérázně a přitom jemně poukazuje na přirozenost bisexuality. André Aciman si v tomto případě dal zřejmě nejvíc záležet na bezprostředním stylu psaní, který zobrazuje neobvyklou a přitom běžnou náklonnost a přitažlivost. Seznámení s Ericou a Paulem pro vás zřejmě bude stejně originální a neokoukané jako pro mě a věřím, že líčení myšlenek ústředního hrdiny vás přesvědčí o tom, že na takové zobrazení bisexuality už zřejmě nikdy nikde nenarazíte. 

Da Capo pokyn k opakování části hudební skladby od začátku
Což je velmi příhodné, jelikož se na závěr setkáváme s Oliverem. Tím Oliverem, který v prvním díle Dej mi své jméno Eliovi toliko zamotal hlavu. Nejkratší pasáž obsahuje jisté poznání, úžasnou pointu a emoce, které nezestárnou.


Abych jen nepěla ódy, tak někteří čtenáři mohou mít pocit, že se autor v povídkách tak trochu točí v kruhu a věnuje se s obměnou námětům, jež jsou pro něj určitým způsobem inspirativní. Záleží na vás, jak moc toužíte po originalitě, ale už ztvárněním spisovatel nasadil laťku velmi vysoko a dokáže svá témata obhájit. 

Stejně jako v předchozím románu Dej mi své jméno se nevyhýbá surové realitě a určité kontroverzi, která může na někoho působit zvráceným způsobem. Dle mého je tento prvek jemnější a přesto výrazný, takže může citlivější čtenáře šokovat. 

Překvapivě se mi Najdi mě líbilo mnohem víc. Snad proto, že bylo tak různorodé. Zaměřovalo se na lásku a sexualitu, ale vždy odlišným směrem. Autor propracoval ve svých příbězích heterosexuální vztah staršího muže a mladší ženy, homosexuální vztah mladšího a staršího muže, bisexualitu. A nemluvě o tématech jako je hudba, historie, literatura, atd. která ve svých povídkách ztvárnil a jež dolaďují do detailu jeho promyšlený svět.


Ačkoliv titul stejně jako předchozí vyšel u #Booklab, které vydává převážně young adult publikace, nejsem si jistá, jestli jsou díla André Acimana určená mladistvým. Dle mého si je víc užije dospělý náročnější čtenář, toužící po kvalitní četbě v rámci žánru. Přeju příjemné čtení, povídky jsou opravdu luxusní! Úžasnější tečku na závěr za emotivním románem Dej mi své jméno už autor vytvořit nemohl. 

Co se týče dilogie v novém pevném vydání, kdy oba tituly vyšly v pevné vazbě (První vydání Dej mi své jméno bylo v brožované vazbě), tak jsem původně měla za to, že se jedná o filmové obálky. Ti, kdož nemají filmové ilustrace, však budou velmi potěšení, protože fotografie pocházejí z nakladatelství Slovart. Za mě naprosto skvělé snímky, ze kterých sálá letní nálada a ke knihám se báječně hodí, podkreslují jejich atmosféru a surovou realitu. 



Anotace: 
Autor světového bestselleru Dej mi své jméno znovu oživuje své postavy, aby si položil otázku: může opravdová láska uvadnout? V novém románu zachycuje Eliova otce Samuela na cestě z Florencie do Říma, kam jede navštívit svého syna, nadaného koncertního klavíristu. Náhodné setkání s krásnou mladou ženou však Samiho plány obrátí vzhůru nohama a navždy změní jeho život. Elio se brzy přestěhuje do Paříže, kde i on naváže milostný vztah, zatímco Oliver, nyní ženatý vysokoškolský profesor v Nové Anglii, začne znenadání uvažovat o návratu do Evropy. Nezapomenutelný román Andrého Acimana Dej mi své jméno svým líčením podstaty lásky dnešní čtenáře oslovil jako žádné dílo z nedávné doby. Jeho pokračování Najdi mě zve čtenáře, aby si nepřestal klást otázky o tom, co láska je.

Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2020
Žánr: Lgbt
Počet stran: 224
Vazba: pevná s přebalem

1 komentář:

  1. Tak ty obálky jsou fakt boží ♥ Jsem ráda, že je i pokračování dobré; Find Me jsem dostala k Vánocům a teď se těším ještě víc, až se k tomu dostanu :)

    OdpovědětSmazat


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.