Hledání sebe sama ve Florencii
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada
Chci zakoupit tento titul
Německá spisovatelka Pauline Mai v České republice debutovala románem Štěstí má barvu levandule, který přenesl čtenáře do malého penzionu v Provence, kde by se měla postarat o nemocnou babičku. Tam se setkává s hrdinou Pepem, který peče francouzské dezerty.
Nejnovější počin Štěstí hřeje jako slunce nás naopak zavádí do Florencie, kde protagonistka Carli zdědí hračkářskou dílnu a ocitá se v objetí hřejivého slunce a vzduchu, sladkých pokrmů i kávy. Nepřipomíná vám tento styl témat tvorbu populárnější a známější autorky Julie Caplin? Pokud si prohlédnete ediční plán a novinky nakladatelského domu Grada, zjistíte, že jelikož se nám tituly obdobných námětů tolik líbí, zařadilo jich nakladatelství do své tvorby pěknou várku! Máme se tedy nač těšit. Ovšem čím se tento titul liší od ostatních a proč si jej přečíst?
Musím říct, že jsem nečetla první díl. Byla jsem na vážkách a nakonec se nerozhoupala, jelikož královnou obdobných témat bude vždy Julie Caplin. Ovšem proč nedat šanci novým šikovným autorům? Navíc se doposud vydané romány Pauline Mai předpokládám nedotýkají, jelikož se odehrávají na odlišných místech.
Jak už tušíte podle anotace, Carlotta pracuje jako servírka a žije v pronájmu se spolubydlícím. Její život jí nevyhovuje, ale vše se změní, když jí jednoho dne spadne do klína dílna ve Florencii. Není to vlastně žádná náhoda, ale o tom se dozvíte více až během čtení. Dílničku na hraček zdědí po svém milém zákazníkovi, a tak se nechá povzbudit od svých přátel Borise a Fritzi, se kterými je po celou dobu v kontaktu a dokonce ji přijedou i navštívit, a vyráží do Itálie. Ona sama má Toskánské kořeny, takže se ve Florencii brzy cítí jako doma!
To, co vám převypráví anotace, sahá takřka až do strany devadesát a teprve poté se tedy začíná odvíjet převážně to, o čem prozatím čtenář nemá ani potuchy. Milostná linie je jemná, reálná a příjemně komplikovaná, stejně jako obsah knihy. Mimo toho, že se Carlie snaží najít sama sebe a své místo, nachází také dopis z roku 1977, který psal právě zesnulý hračkář Fabrizio a díky tomu se postupně začíná rozplétat také Fabriziův velmi dojemný osud.
Styl psaní nemusí každému vyhovovat. Ačkoliv je překlad velmi příjemný a má bohatou slovní zásobu, nepůsobí až tolik dynamicky, jelikož autorka popisuje takřka vše včetně maličkostí. Má to své kouzlo, ale trpí tím tempo a navíc ne každému musí vyprávění vyhovovat. Přesto se však jedná o propracovaný styl, který nepostrádá emoce, popisy či vykreslení báječné atmosféry. Itálie na vás dýchá ze všech stránek, tedy mimo těch, kdy je hrdinka ještě v Německu. Pije se spousty kapučína, můžete si zkusit spočítat, kolikrát o nich P. Maiová píše, zmiňují se také pokrmy, nad kterými se sbíhají sliny a nevynechá se ani mentalita a kultura, i když té je spíše poskrovnu.
Štěstí hřeje jako slunce je oddechová společenská tvorba, ve které hraje prim hledání svého vlastního místa na světě. Carli řeší klasické problémy, ať už s rodiči nebo s tím, čím se bude život a čeho chce v životě ještě dosáhnout. Milostná linie je méně výrazným, ale příjemným doplňkem. Pro někoho bude možná zajímavější pátrání po minulosti, která zanese Carlotte až k historii vlastní rodiny.
Pokud vás recenze i anotace nalákala, věřím, že budete počin vnímat jako celistvý koncept silné životní etapy jedné mladé ženy. Doporučuji spíše čtenářkám společenských žánrů, které netouží po výrazné milostné linii, ale naopak chtějí spletité osudy.
Mně osobně se styl psaní sice líbil, ale nevyhovoval mi. Až přílišná popisnost, hlavně ve chvílích, kdy se scény opakovaly, jako je pití kapučína, mě donutila titul několikrát odložit. Koncept byl příjemným čtením, i když mi Carli nebyla přímo sympatická, občas jsem souhlasila s jejími rodiči a vadila mi její nerozhodnost. Pro vše se nadchla, ale nedokázala věci občas dokončit. Ovšem na druhou stranu to byla opravdu reálná hrdinka, stejně jako vedlejší postavy.
Jediné, co mi vadilo, bylo rozuzlení Fabriciova života a jeho minulosti. Pátrání bylo zajímavé i lehce napínavé, těšila jsem se, ale závěrečné odhalení bylo uměle dojemné a kazilo mi celý dojem ze čtení. Kdyby autorka vsadila na uvěřitelnost více než na srdceryvnost a spíše ironicky špatné osudy, věřím, že by u mě zabodovala více. Pauline Maiová si mě svou tvorbou zrovna nezískala, ale musím uznat, že psát umí. Věřím, že jestli máte takové romány v oblibě, potěší vás.
Anotace:
Carli je něco přes třicet a pracuje jako servírka v kavárně, kterou kdysi vedli její italští prarodiče. Na krku má dluhy za nedokončené studium architektury, a tak živoří v pronajatém pokoji a jediným světlým bodem v jejím životě je kamarádka Fritzi. Jednoho dne se ale Carli dozví, že zemřel stálý host kavárny Fabrizio a odkázal jí starou hračkářskou dílnu ve Florencii. Že by osud přece jen nabídl způsob, jak uniknout neuspokojivému životu v deštivém Marburku? Mohla by dílnu prodat, zaplatit dluhy, a třeba i dokončit školu.
Když se Carli ocitne ve Florencii, ucítí na kůži hřejivé paprsky italského slunce, toskánský vítr ve vlasech a ve vzduchu se mísící vůni bylinek, citronů, sladkého pečiva a skvělé kávy. Během vyklízení dílny objeví příběh dávné lásky, který jí pomůže pochopit spoustu věcí o sobě i své rodině. A pak si uvědomí, že už se nechce vrátit, protože možná právě tady a teď začíná prožívat úplně nový příběh…
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2022
Žánr: Romány pro ženy, Světová literatura
Počet stran: 432
Vazba: brožovaná s chlopněmi
Žádné komentáře:
Okomentovat