Prestižní upíří akademie, kterou už nebudeš chtít opustit!
Za recenzní výtisk děkuji Euromedia Group
Chci zakoupit tento titul v knihkupectví Luxor
U nakladatelství Laser vyšla nová young adult upíří chuťovka, která přitáhne čtenáře, kteří mají v oblibě klasické upíry a také trochu toho klišé. Co všechno první díl série VAMPS nabízí a čím tahle prestižní upíří akademie zaválí?
Náročnější čtenář pozná, že Čistá krev je autorčin debut. Ještě neumí tolik pracovat s textem, což se pro mnohé může stát kamenem úrazu. Některé pasáže jsou zbytečně zdlouhavé, zejména před poslední třetinou, kdy by mělo napětí stoupat, ale namísto toho se dostavuje stagnace. Ovšem poutavé pro mnohé je, že se Arendová zaměřila na scény, které jsou obvykle vynechané a popsala je opravdu upřímně a velice poutavě.
Ústředním hrdinou je Dillon. Kluk, který se týden před svými osmnáctými narozeninami dozvěděl, že záhy bude putovat na prestižní akademii VAMPS, protože není běžný člověk, ale naopak na půl upír. Kdo je jeho matkou se dozví čtenář až na samotném závěru a do té doby tápe stejně jako Dillon. Z milého člověka, který mezi upíry působí spíše jako nekňuba, se postupně víc a víc stává někdo, kdo je schopný vyrovnat své síly s upíří smetánkou. Je cílevědomý a sám sebou.
Začátek je naprosto špatně uchopený. Hned v úvodu vás autorka velice rychle seznámí se spoustou postav, takže vás zbytečně zahltí. Taková začátečnická chyba, která se u prvotin stává, vás však nesmí odradit. Postupně se přece jen zorientujete a bude snadnější zjistit, kdo je kdo. Tak nějak je trochu zvláštní, nebo spíše účelové, že se mezi některými tak snadno a rychle vytvořilo pouto, přestože to z počátku vypadalo na ohromnou nevraživost.
Zatímco v úvodu poznáváte především upíří smetánku, která míří do VAMPS a je připravená zářit, tak Dillon je prostě kluk z Irska, který nemá peníze a vůbec nic neví o upířím světě. Jelikož čtenář je stejně neznalý, tak upíří společnost, zvyky a kulturu objevuje spolu s Dillonem.
Obvykle se stává, že školní prostředí, předměty a výcviky jsou vynechané nebo ztenčené, avšak Arendová se na ně zaměřila primárně. Patří k tomu nejlepšímu, co kniha nabízí. Svůj prostor získaly i mezilidské vztahy, nově vznikající přátelství, láska, a dokonce i drobná ukázka LGBT prvku v rámci přitažlivosti a touhy po krvi.
Potěšující je, že se autorce opravdu povedlo odlišit lidský a upíří svět. Příhodně sepsaná touha po krvi, vnímání lidí a upírů a také tíhnutí k tradicím jsou jistě velkým kladem. Už dlouho jsem nečetla o upírech, kteří by spali v rakvích a bojovali proti sobě kůlem. Jestli dáváte důraz na upířímu po vzoru Brama Stokera v novém kabátě, tohle vás potěší.
Po dynamice, která v jedné části vymizí, autorce vázne i zápletka. Není příliš promyšlená a spíše působí účelově. Z počátku se jedná o drama s krví a samozřejmě čtenář touží poznat Dillonovu tajemnou matku která nad ním drží ochranou ruku. Ovšem jako by Adrendová trochu ztratila nit v době, kdy poleví napětí, a potřebovala honem vystavět něco zajímavého, takže urychleně vymyslela účelovou zápletku, která vlastně nemá nějakou viditelnou průpravu. Náročnější čtenář rád zpětně porovnává indicie, ale tady si na své nepřijde.
Každopádně spisovatelce nelze upřít fantazie a smysl pro drama. Poslední scény jsou velice silné, dokážou být opravdu překvapivé. Podařilo se jí i vhodně vymyslet řešení. Nejvíce však nejspíš zaskočí úplně poslední stránky, kdy se Dillon dozví totožnost člena rodiny a tím pádem vás Arendová nadchne pro přečtení pokračování.
Čistá krev má své chyby. ale většinu děje je tak napínavá a poutavá, že je lehce odpustíte. Tíhnete-li ke klasické upířině a baví vás klišé, pak si budete čtení knihy naprosto užívat. Arendová má talent a jakmile se vypíše, tak bude nedostižná.
Knížku bych doporučila všem milovnicím upířiny. Určitě zaujme nejen cílové čtenářky, ale i dospělé. Co se týče té ya stránky, tak se dočkáte i velice jemně a vhodně sepsaných intimit, takže nikoho nezkazí, neodradí a přitom potěší.
Osobně si uvědomuju, že Čistá krev je debut, ale úplně mi vyrazil dech. O klasickém pojetí upírů se už příliš nepíše a co se týče těch klišé... Jako milovnice romantických knih jsem samozřejmě pro klišé všema deseti. Dillon mě bavil a stejně tak i jeho upíři spolužáci, i když by ty vztahy měla autorka ještě vytříbit. Předvedla skvělé drama, a dokonce i romantiku a přátelství. Věřím, že pokračování bude ještě mnohem lepší, takže za mě VAMPS rozhodně stojí za to a nemůžu se dočkat pokračování. Byla to prostě pecka!
Myslím, že tohle bude fajn kniha. Myslím, že už se mi zajídají věci typu Stmívání kde jsou stejně upíři na baterky. :-)
OdpovědětVymazat