Drastické vyprávění dle skutečnosti
Poprvé vyšla publikace Ditě zvané „To“ v roce 1999 a poté v roce 2007 u nakladatelství Colubumbus. Aktuálně jej převzalo nakladatelství Portál, které se rozhodlo pro komornější knižní obálku, více přiléhavou tématu. Je možné, že jelikož je tento titul prvním dílem trilogie, bude Portál vydávat i dva zbývající díly.
Pro mnohé bude působivá právě velikost. Jedná se o tzv. kapesní vydání, vhodné do kabelky. Knížka akorát do ruky čítá 161 stránek, autenticky sepsaných v ich-formě z úhlu pohledu čtyř až dvanáctiletého chlapce. Je tomu uzpůsoben i styl psaní, který je stručný a přesto plný emocí. Není prostor pro nadbytečné texty, jelikož je dílo tak útlé, ovšem i přesto je obsah hodně hutný právě kvůli upřímné a hrůzné zpovědi muže, který byl jako dítě týrán.
Příběh začíná už od prvních stránek velmi temně. Komorní atmosféra poukazuje na nedostatek lásky, pochopení a možnosti prožívat své dětství. Dave Pelzer prožíval své nejhorší období právě v područí své matky, která jej měla milovat a chránit. Namísto toho ho právě biologická matka fyzicky i psychicky šikanovala. Již na prvních stránkách autor ukazuje, že ho mučila horkou vodou, fyzickými tresty a postupně vše stupňovala až na neúnosnou mez, zatímco otec přihlížel a ponoukal ho k tomu, ať je hodný a mamince vyhoví, čímž ho jen podporoval v tom, že matka se chová správně, a právě Dave jako chlapec je ten špatný.
Do nebe volající zpověď pokračovala od čtyř až do dvanácti let, během kterých Dave bojoval prakticky o holý život kvůli fyzickému a psychickému týrání, napadání, nedostatku základních potřeb jako je jídlo, teplé a čisté prostředí atd. Jedná se o nejhorší potvrzený případ šikany, který se v USA odehrál a stal se mediálním. Díky němu se více začalo řešit bezpečí dětí a důraz byl dán na odhalování psychického a fyzického týrání dětí. Především proto, že většina lidí přehlížela, jakým peklem si Dave procházel. Nevšímavost nebo spíše nezájem ubližuje týraným dětem stejně tak jako sám tyran, jak vyznívá z knížky. Ta sama o sobě promlouvá o velkém poselství, a ještě větší bolesti.
Tento počin ještě nekončí šťastně, ba naopak je ukončen v době, kdy Dave už ztratil veškeré naděje. Jak to bylo dál je zřejmě sepsáno ve druhém a třetím pokračování. Ale jelikož vy víte, že autor přežil a dostal se nakonec k lidem, kteří mu nabídli bezpečnou náruč, je k dispozici i epilog. V tom se Dave svěřuje, že hrůznou minulost nechal za sebou, ukazuje, že má proč žít.
Kniha je obohacená o pasáž s názvem Problém týraných dětí v širší perspektivě. Krátký úsek sepsal Dave Pelzer, ale se svými myšlenkami se svěřil i jeho učitel Steven E. Ziegler, sociální pracovnice Valerie Bivensová, někdejšího výkonného ředitele Kalifornské společnosti pro prevenci týrání dětí. Na závěr je k dispozici báseň Cindy M. Adamsové.
Od předešlého vydání s aktuálním se liší informace o tom, kde hledat pomoc. Zatímco v předešlé byly zmíněné fondy a nadace, nyní jsou k dispozici dva portály Šance dětem a Ohrožené dítě.
Na samém konci je k přečtení rovněž i profil autora, pasáž s názvem Dotazy, připomínky, zkušenosti, odkazující agenturu D-ESPRIT stejně jako následující stránka, kde se dozvíte o tom, že se Dave Pelzer věnuje přednáškám, seminářům, dílně a práci s mládeží.
Nové vydání je rovněž obohaceno o doslov Torey L. Hayden, která je spisovatelkou řady románů o skutečných příbězích dětí s poruchami chování. U nakladatelství Portál jste měli možnost se setkat s její tvorbou – Spratek, Dračice a Mazánek, Zvíře, Tygřice, Sebranka, Holka, kterou nechtěli a Přehlížená holka.
Není to čtení pro citlivé čtenáře, i když já mám za to, že by si ji měl přečíst každý, aby měl oči otevřené. I od lidí, kteří by měli být dětem nejblíže, se může dostat toho nejhoršího, jak poukazuje Dítě zvané „To“. Osobně bych dílo doporučila opravdu všem, kteří touží mít otevřené oči. Život není vždy růžový a existuje mnoho těch, kteří potřebují, abychom se uměli dívat a nebáli se pomáhat.
Já jsem příběh četla už podruhé a zarazilo mě, kolik mi z něj zůstalo v živé paměti a jak mě stále každá situace děsí. Pro lidi, pro něž jsou děti tím nejdražším v jejich životě, je to skutečně psychické mučení. Já pro své děti žiju a nedovedu si představit, že by něco takového zažívali. Žádné dítě by nikdy nemělo zažívat nic takového. Doufám, že matka dostala ten nejhorší trest a přeju autorovi jen šťastný život... Hrozně moc bych si přála, aby autor přeháněl a některé informace zveličoval, jenže se obávám, že jeho příběh je bohužel opravdu autentický a upřímný a o to hůř mi je. Četlo se mi pomalu a špatně, protože to bylo bolestivé, ale každý by měl Daveův příběh zakusit.
Žádné komentáře:
Okomentovat