Recenze: ČERNÝ LED (Becca Fitzpatrick)

Fitzpatricková opět nezklamala! 


Nikdy jsem mu neměla důvěřovat. 


   


Anotace: 
Někdy je nebezpečí sotva patrné – až dokud není pozdě.
Britt Pfeifferová se připravovala na výlet do Tetonských hor, ale nečekala, že se k ní bude chtít přidat její bývalý přítel Calvin, který ji stále pronásleduje v myšlenkách. Jenže než stačí Britt zpracovat své city ke Calvinovi, nečekaná bouře ji přinutí vyhledat přístřeší v osamělé chatě u dvou velmi hezkých obyvatel – jenže tito muži jsou uprchlíci a uvězní ji jako rukojmí.
Britt výměnou za svůj život souhlasí s tím, že muže převede přes hory. Ví, že musí zůstat naživu dost dlouho na to, aby ji Calvin našel. Všechno je ještě horší, když Britt objeví mrazivé důkazy o vraždách, ke kterým došlo v okolních horách. Tento objev z ní však může udělat vrahovu příští oběť.
Jenže v horách není nic takové, jak se zdá, a všichni něco tají, včetně Masona, jednoho z Brittiných únosců. Jeho laskavost Britt mate. Je Mason nepřítel, nebo spojenec?
Černý led je romantický thriller Beccy Fitzpatrickové zasazený do zrádných kulis Tetonských hor ve Wyomingu. Zamilovat se by nikdy nemělo být takhle nebezpečné.

Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2015
Vydání Originálu: 2014
Žánr: Literatura světová, Thrillery
Orig. Název: Black Ice
Počet stran: 392

 



Když jsem začala číst ČERNÝ LED, byla jsem zmatená ze začátku. Představovala jsem si něco jiného a najednou jsem byla na prvních stránkách, kde se mi představovala na oko rebelantská dívka, která umanutě a naivně se snažila dokázat svou samostatnost rodičům ve svých osmnácti letech. Tím, jak o sobě mluvila, jsem získala dojem, že mám co dočinění s pubertální dívkou, která si myslí, že je rebelka a dělá podle všeho jednu botu za druhou. Tak trochu jsem se bála, že ji už v polovině knihy prohlásím za nesvéprávnou a knihu zaklapnu, protože o takových prvoplánových rádoby ranařkách se mi čte špatně. Ale naštěstí se jednalo jen o jakýsi prolog, který čtenáře připravoval na to, oč se v knize bude jednat - Boj o život. 

Ten zvuk ho očividně vyděsil - zaklel a ještě víc provaz utáhl. Uvnitř křičela a křičela. Křičela, jak tlak na jejím hrdle vzrůstal a hnal ji do náručí smrti. Nestál o fotky. Chtěl ji zabít. 

Se sympatickou hlavní hrdinkou Britt se shledáváme po napěchování džípu, kterým má odjíždět na vysněný výlet se svou nejlepší kamarádkou a jejím přítelem. Připlete se jí však do toho i kamarádčin bratr Calvin, který pro Britt hodně znamenal a pořád k němu nejspíš něco cítí. A tak nás autorka zavádí i do začínajícího - znovu se rozpoutávajícího - románku. 

Calvin byl zpátky a vlekl mě do ringu, abychom si dali druhé kolo. Měla bych se tomu zasmát. Vždycky musel mít poslední slovo, pomyslela jsem si cynicky. 

Škádlení Britt a Calvina je příjemným zpestřením, ale on mi sympatický nebyl. Netuším proč, možná jste si ho oblíbili více, než já. :o) Ale když do děje nastoupí Britt a její kamarádka Korbie (sestra Calvina), začíná to být trochu nudné a jednotvárné. Takové holčičí plkání v autě, které mě nudilo, ani netuším proč. A pak se k nim náhodičkou přimíchal i Manson a já byla na konci čtvrté kapitoly. A ne a ne se přehoupnout dál, protože mě příběh nějak unavoval. Začátky jsou těžké u většiny knih a já byla poslední dobou zvyklá na dobrodružství hned od počátku díky knihám ze série Cherub. Bylo pro mě proto těžké se prokousávat pozvolným dějem, který mě moc nezaujal. 

Kupodivu jsem tam nacházela spíš negativní postavy, které mi vadily. Korben a Calvin byli sourozenci bohatých rodičů a bylo to z nich cítit. Rozmazlenost a povýšenost se na těchto postavách autorce povedla skvěle. Ani jeden mi neseděli a těšila jsem se na stránky, kde se neobjevovali. Pro mě bylo únavné, jak mezi sebou "nejlepší" kamarádky soupeřily, ale někomu se to může zdát jako vhodné zpestření. :o)

Než jsem stihla vyjít z koupelny, Korbie mě chytla za rukáv. „Mám přednost," zopakovala pevněji než dřív. Mrkla jsem na její prsty, které pevně svíraly moje triko. „Zajímá tě jen proto, že ho chci já,“pokračovala rozzlobeně. „Vždycky chceš to, co mám já. Unavuje mě to. Přestaň se chovat tak falešně. Přestaň se snažit být mnou." 

Stejně tak Shaun, který byl slizoun a snažil se vlichotit, ale díky anotaci jsem věděla, co je zač a byl mi nepříjemný. Přšlo mi, že si Fitzpatricková nenechala žádný prostor na tajemství... A to jsem se tedy unáhlila! Bylo ho tam tolik, že jsem se v něm přímo topila!

Autorka vkládá do příběhu i Brittiny vzpomínky a skrze ně poznáváme více Calvina a Korbie. Začíná být jasné, proč je její kamarádka taková, jaká je. A já trochu vrtěla hlavou nad výchovou rodičů. 

„Táta má Rohana rád, protože mu jde tenis, je chytrý a jeho rodiče jsou zazobaní," vysvětlil mi Calvin. „Myslí si, že na mě Rohan bude mít dobrý vliv. Ani mi nedovolí, abych si vybral vlastní přátele. Je mi třináct a on mi určuje, s kým si mám hrát. To je pitomý. On je pitoměj." 

Díky vzpomínkám čtenář poznává i Calvina, který se zprvu jeví jako namyšlený frajírek, ale nakonec začne vycházet najevo pravda a vše začíná být o něco víc děsivější. 

„Co to je za chlapa, že může zabít svou přítelkyni?“Jude neodpověděl, ale obličejem mu přeběhlo cosi temného a odporného. 

Díky tomu, že se v anotaci o Masonovi zmínili, jsem se zaměřila na Shauna, který byl sice sladký, ale o to mi přišel nebezpečnější a mysl mi pochodovala všemi směry, ale Masonovi jsem prostě důvěřovala víc, i když se choval jako bručoun. Jenže postupem slov v knize jsem začala přemýšlet, co vlastně je Mason zač. Byl tajemný, extrémně, a vyvolávalo to ten nejlepší pocit. 

„Kdy tě naposledy někdo políbil?" pokračoval nenuceně. „A teď nemluvím o obyčejném, nezávazném, bezvýznamném polibku, na který zapomeneš hned, jak je po něm." 

Ačkoliv se knize ze začátku moc nedařilo si mě získat, tak později to začalo být opravdu panické a já se od knihy nemohla odlepit. Tajemnství bylo tak hmatatelné a kniha najednou tak čtivá, že se nedalo odlepit. Od nějaké osmdesáté stránky jsem Černý led začala skutečně hltat a to se vším, co nabízel - ať už šlo o dobrodružství, romantiku nebo pocit chladu a smrti. 

„Jdi do háje."
„Promiň, miláčku, ale tam už jsme." 

Hlavní hrdinka je trochu zvláštní. Zprvu jsem si myslela, že je dospělejší, ale některé myšlenky jí unikaly a díky tomu se zdála ještě reálnější, protože přece jen byla stále ještě teenagerem a hodilo se to k ní. Autorka se nesnažila z ní udělat žádnou superhrdinku, ale zkrátka poukazovala na to, že příprava a štěstí jdou ruku v ruce. 
Nijak nedělala kýčovité závěry ani afektované překrucování děje, vše krásně plynulo a já se do toho více a více zaplétala a toužila pochopit, co se za tím vším vlastně skrývá. 

I když se to nezdá, tak autorka velmi vhodně dosadila do děje romantiku, díky které se čtenářka zamiluje do hlavního hrdiny (tedy mě si rozhodně získal) a ještě se toho spousty důležitého dozví. Žádná nudná vata, ale opravdu zajímavé rozhovory a vášeň. 

„Miluje tě?" „Cože?" řekla jsem zmateně. „Pokud ho tak dobře znáš, neměla by to být těžká otázka. Miluje tě? Miloval tě někdy?" 

Rozhodně to nebylo přeslazené mezi tou temnotou, napětím, strhujícím dobrodružstvím a šílenstvím, které do toho autorka vložila. Dává indicie, aby poukázala na vraha. Stále jsem přemýšlela, váhala a když už jsem byla na stopě, ona mě zmátla a svedla mě z ní. Ke konci už jsem tušila, ale po celou dobu mě udržovala v napětí. Nečekala jsem, že se z této knihy stane neuvěřitelně čtivý a lákavý román, kde si u konce řeknu: "Páni, to byla jízda!" I přes nepříznivý začátek, který mě nudil, jsem to dokázala a pak to šlo tak rychle a tím nejúžasnějším způsobem. Jediné, co mohu říct, že pokud vás kniha odrazuje, vytrvejte. Věřte mi, stojí to za všechnu tu námahu! :o) 

Zeširoka se usmál. „Stojím za to, to si buď jistá’. A taky ti ta dokážu. Pojď ke mně..." 

Knižní obálka: 
Musím uznat, že česká obálka není špatná. Sice nic neřekne, ale aspoň to není žádná slátanina. Ty originální obálky se mi líbí mnohem víc - která žena na obálce nerada vidí pěkného muže, že? ,o)


Knižní trailer