Recenze: ARTYČOKOVÁ SRDÍČKA (Sita Brahmachari)

Svět plný emocí pro děti a mládež


"Srdce se často chová záhadně..." Potom otevře oči a usměje se, jako když skrze šedivý mraz zasvítí sluníčko. "Život jde dál, Miro." 

  

Anotace: 
Dvanáctiletá Mira pochází z chaotické, umělecké a přímočaré rodiny, kde je někdy těžké získat si pozornost. Zatímco se zdraví její milované babičky Josie zhoršuje, Mira začíná objevovat tajemství svých blízkých a zároveň získává tajemství vlastní. Přitahuje ji záhadný Jide, kluk, který zjevně skrývá problematickou minulost a stejně jako artyčok si kolem srdce vypěstoval tvrdý ochranný obal. Mira sice prožívá svůj první žal, ale také poznává podivuhodný a často tajuplný okolní svět. Tento neobyčejně poctivě a vnímavě napsaný román zkoumá křehkou rovnováhu - která se někdy mění v nespravedlnost - mezi životem a smrtí, ale především oslavuje přátelství, kulturu a život.

Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2011
Žánr: Young Adult, Pro děti a mládež
Orig. Název: Artichoke hearts

Za poskytnutí recenzního výtisku děkujeme nakladatelství Slovart

Nakladatelství Slovart na fb

Knihu můžete zakoupit ZDE






Bylo osvěžující po všech těch knihách pro dospělé, které jsou napsané spíše věcně, přesedlat na ARTYČOKOVÁ SRDÍČKA. Jejich styl mě hned na začátku mile překvapil. Jsou psaná zábavnou formou, styl je velmi barvitý, čtivý a láká, aby čtenář četl dál, protože to krásně odsýpá. Kniha je psaná v přítomném čase, ale některé části jsou i v čase minulém. U každé kapitoly potěší vhodná zajímavá kresba.

"... a ještě kravatu... abych v krku dokázala udržet ten tvrdý chuchvalec slov, která polykám," přečte Millie.
 

Hned na začátku čtenář poznává, že Mira pochází z opravdu zvláštní rodiny, která v knize obveseluje, stmeluje i rozdivočí děj. Není to však natolik šílené, jak jsem si představila podle anotace. Jsou docela normální, nejvýraznější osobností je babička Josie, ke které kniha převážně vztahuje.

Jelikož je kniha pro děti a mládež, nedokázala jsem s dvanáctiletou hrdinkou příběh prožít natolik, jako kdybych  ho četla na základní škole. Ale ani to mi nezabránilo na příběhu obdivovat styl psaní, který je veselý a vábivý a hlavně díky němu mi všechno rychle utíkalo, ačkoliv jsem podle anotace myslela, že Artyčoková srdíčka budou spíše knihou prvních nevinných polibků a zamilování.

Listy, co rostou na povrchu artyčoku, jsou tak tuhé, že se nedají jíst, ale čím hlouběji jdeš, blíž k srdci, tím jsou jemnější. 

Chytlavá přirovnání jsou v knize na denním pořádku. Dokreslují atmosféru. Celá kniha je plná nápaditosti a vybízí k zamyšlení. Nad některými okamžiky se čtenář zamyslí více, nad některými méně. Vyvolává i emoce, i když někdy velmi smutné a depresivní, musím uznat, že je velmi kreativně napsaná.

Realita v příběhu, i když byla surová, byla natolik podkreslená emocemi a dětským světem hlavní hrdinky, že to obrousilo hrany, ale i tak něco zůstalo ostré, zarylo se do srdce a způsobilo dojetí. 

Vypadají jako děti, které se o sebe navzájem opírají... křehká šedovlasá holčička a tlustý kluk s pleší.

Trochu mě překvapuje, že kniha určená pro děti a mládež je plná tak těžkého tématu, které rozhodně nikoho nenechá chladným. Autorka se smrt, která v Artyčokových srdíčkách prolíná děj, snažila vykreslit s ohledem na mladší čtenáře. 

Když někdo umírá, tak je všechno, co řeknete a uděláte, důležitější než normálně. Když někdo umírá, tak si všímáte... vlastně všeho.



Nejvýraznější postavy knihy jsou podle mého:

Pat Printová,
spisovatelka, jež vede školní kroužek, ve kterém se schází Ben, Jide, Millie a hlavní hrdinka Mira. Pat je sama o sobě zvláštní, že si čtenář neví, co myslet, ale rozhodně si ji oblíbí. 

Babička,
srdce této knihy. Je i přes všechna svá trápení veselá, upřímná, zvídavá a dokáže poutavě mluvit a topit se ve vzpomínkách i přítomnosti. Je to skutečně osobnost. Není divu, že Mira k ní má tak hezký vztah, protože babička Jossie by si získala podle mého každého.

Je to opravdu... nutná rána do srdíčka?

Onen tajemný a záhadný Jidé se pomalu dostává do děje a odkrývá se. Převážná část děje je věnována babičce Josie a samotné hrdince, která poznává sama sebe, určuje si priority a získává svá první tajemství. 

To proto se vždycky choval jako drsňák, vtipkoval nebo ze sebe dělal blbečka, protože sice neznal "původ" vlastního jména, ale aspoň byl naživu. 

Autorka v knize ukazuje různé zajímavosti z práce spisovatelky, kupříkladu, kde brát inspiraci, jak se postavit k popisu hrdinů apod. To beru jako velké plus, protože se čtenář něco naučí navíc. A samozřejmě se najde nějaký ten poklad z knihy, díky kterému se čtenář také dozví něco, co možná netušil. :o) 

"Přesně tohle spisovatel nutně potřebuje, tuhle schopnost podívat se na svět z různých úhlů." 

Autorka v této knize uvádí, že Artyčoková srdíčka jsou její prvotinou. Ale ani tak se není čeho děsit, kniha je opravdu kreativní a i když se mi některé části četly hůře, protože nejsem cílová čtenářka, tak to bylo velmi čtivé a můžu říct, že i mně to něco dalo. 

Když jsem knihu dočítala, cítila jsem u samého konce takový vnitřní klid. Jako by mi autorka vnukla něco navíc, nějakou myšlenku, která mě ukonešila a obhájila tak koloběh života. 

A potom konečně pochopím, co je ten zvuk zač. Zvuk zlomeného srdce. 

Knižní obálka: 
Vzhledem k obsahu knihy si myslím, že obálka je plně vystihující, barevná, veselá i smutná zároveň. Takové malé umění v podání babičky Josie.