Recenze: BEZ NADĚJE (Colleen Hoover)

Neobvyklý příběh, který dojme...


Tu tichounkou píseň o naději
zpívají dívky, když všechno opouštějí.
V očích slunce, co pálí do závějí,
píseň o tichu, píseň o naději...



   


Anotace: 
Je lepší zjistit pravdu, nebo věřit lžím? Když se sedmnáctiletá Sky seznámí s Deanem Holderem – možná jediným klukem, jehož provází ještě horší pověst než ji – něco se v ní změní. S ním poprvé ucítí něco, co v ní všechny povrchní známosti předtím probudit nedokázaly. Holder ji uchvátí i vyděsí už během prvního setkání, ale hlavně ji dokáže probrat z citové otupělosti, kterou už začala považovat za součást své povahy. A vyvolat v ní vzpomínky na minulost... vzpomínky tak bolestné, že by si přála nechat je dál hluboko pohřbené.

Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 2013
Žánr: Literatura světová, Romány pro ženy, New Adult
Ze série: Beznadějná
Orig. Název: Hopeless
Počet stran: 384


  


BEZ NADĚJ se dočkala recenze ve Světě mezi řádky až po druhém čtení. První čtení bylo před pár lety, když jsem si knihu koupila. Byla natolik napínavá, že jsem ji zhltla takřka za dva večery. A to, co ukrývala, mě doslova ohromilo tím nejlepším způsobem.

V tomto druhém čtení už jsem samozřejmě tolik ohromená nebyla, protože už jsem věděla, co mě čeká. Ale bylo hrozně krásné si celý příběh připomenout. Prožít si znovu ty emoce a dojemné chvilky, které si mě získaly.

"Seš taková děvka, žes přefikla i teplouše Breckina!" 

U předchozí knihy od C. Hoover (Odvrácená tvář lásky) jsem měla pocit, že to tajemství, které tam zapletla, mi příliš nesedělo. Přišlo mi nevhodné. Ale to rozhodně není tento případ.

Tady jsem měla pocit, že má autorka vše promyšleno a dokázala to pojmout natolik reálně, že by se to možná i někde stát mohlo. Oslovilo mě, jak byly postavy propletené tím temným tajem, který jim nějakým způsobem změnil život.

"Já nehodlám otěhotnět, mami. Jenom se chci pořádně zfetovat." Karen se rozesmála a objala mě. "Hodná holka. A taky se nezapomeň opít." 

Pokud netušíte, co čekat, mohu napovědět. Autorka se pustila do nelehkého tématu a sepsala ho takřka bravurně. Vyhnula se surovosti, vulgaritám a dokázala příběh podat čtenářkám v náctiletém i starším věku.

Došlo i na romantiku (pár částí mi přišlo přeslazených, ale to bylo minimum), fyzické intimnosti, které byly vhodně sepsány se vší něžností.

"Nebyla jsem holčička, která se bojí příšery pod postelí nebo ve skříni. Bála jsem se jít spát a bála jsem se probuzení." 

Příběh není jen o lásce. Je to o přátelství, o rodině. O touze znát i zapomenout. Skrývá to v sobě tolik myšlenek, že to mnohé ohromí, ale Hooverová opravdu nepíše bezduché slátaniny. Dokáže se dívat pod povrch a sepsat postavy, které mají vlastní charaktery a dokážou se projevovat.

Četla jsem komentář, že charaktery C. Hooverové jsou si v knihách velmi podobné a autorka už neumí sepsat nic nového. Prozatím jsem od ní četla jen tři knihy, ale myslím, že s tím tvrzením mohu nesouhlasit. V každé byly postavy sice reálné, ale měly svůj vlastní humor, měly své vlastní kouzlo a příchuť jim dodávala dějová linka příběhu.

Jestli chodíš s mou holkou, tak jí koukej zaplatit kredit za telefon a neplejtvej ten můj, blbečku!

Chtěla bych něco říct k postavám, ale je to těžké. Čtenář si o nich na začátku myslí, že je nemá, co překvapit. Že je dokáže poznat, ale to se plete. Teprve, když knihu zaklapnete, víte s úsměvem na rtech, jací jsou ti, o nichž autorka psala. Znáte celý příběh a já osobně jsem knihu odkládala s pocitem, že jde o něco křehkého.

"Chci, aby ses díval... protože teď ti dám poslední kus svýho srdce." 

Ale přeci jen něco málo bych vám k nim sepsala, abyste netápali.

Hlavní hrdinka, Linden Sky, je sedmnáctiletá holka, která se zdá být jako každá jiná. Až na to, že ji moc nepřitahují kluci, ale na holky rozhodně není. Zkrátka čeká na kluka, se kterým se jí zatřese zem pod nohama.

Tím klukem je Dean Holder, který si z nejasných důvodů nechává říkat příjmením. Ale s ním to není tak jednoduché. Je to zahloubaný mladík, který má pocit, že pár lidí zklamal a dává si pozor.

Naštěstí se má Sky komu svěřovat. Její nejlepší kamarádkou je Six, vlastně Seven Maria, která je hodně svá, a Sky provází v průběhu příběhu spíše jako morální podpora a psychická roztleskávačka.

Breckin je úžasná postava, která do příběhu vnáší barvy, kouzla a nezbedný humor. Je to totiž mormon (zástěrka pro gaye) a hýří pozitivismem.

Karen je v knize jako obraz mateřství a rodičovské lásky, která nezapadá. Je trochu zvláštní. Vyhýbá se technickým vymoženostem, zbožňuje bylinky a svou Sky.

Lesslie... je to přízrak knihy, na kterém autorka ukázala smysl pro ironii. O to víc mě tato postava dojímá a mám pocit, že si mě získala nejvíce.

"Obloha je tak krásná. I když je zatažená nebo prší, pořád je nádherná." 

Způsob, jakým je kniha psaná, je velmi čtivý, důmyslný, když autorka skrze slova i dojemné vzpomínky ukazuje Skyin život. Hooverová vždy píše svým vlastním kreativním stylem, který dokáže čtenáře pobavit, ale ukázat i zhýralost světa. Dává čtenáři pocit, že se v oněch řádkách bude dít něco neobvyklého... A ono se skutečně děje.

Knižní obálka: 
Dokážu ji vidět dvěma způsoby. Jako by na té lavičce seděla Sky a při druhém pohledu zas malá holčička, která si objímá kolena a dívá se na nebe. Myslím, že je to všeříkající, i když se to zdá ohrané a ne moc nápadité. 

Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.