C. L. Taylor ve vyústění konečně zabrnkala na realističtější strunu
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Domino.
Domino na FB.
Chci si koupit román Zmizelý.
Britská autorka psychothrillerů cílených na ženy, o které by se už teď dalo říct, že je známá jednoslovnými a výstižnými názvy jednotlivých románů, se po Lži vrací k modelu rodinného života. Tentokrát se však zdá, že nebezpečí nečíhá vně, jako tomu bylo u Nehody, ale ukrývá se mezi těmi nejbližšími. A co je děsivější než poznání, že ve skutečnosti neznáte vlastní rodinu a přátele? Jak závažná jsou tajemství, která ostatní ukrývají?
Příběh nezačíná klišé v podobě dokonalé rodiny, která se vlivem událostí začne ukazovat v pravém světle. Clairina rodina nebyla ideální, přesto na problémech, které prožívala, nebylo nic netradičního. Odcizení mezi manželi, dohady, potíže s dospívajícími syny a rozbroji mezi nimi. A pak jedné noci zmizel mladší syn Billy. Ani po půl roce nemá policie stopu, které by se mohla chytit. Celých těch šest měsíců se jeho matka snaží úplně nezhroutit a udržet rodinu pohromadě. Jenže místo semknutí se v jejích vztazích objevují další trhliny. Aby toho nebylo málo, vlivem neustálého stresu začne hlavní hrdina trpět výpadky paměti a ztrácet kontrolu nejenom nad svou rodinou, ale i sama nad sebou.
Jak už je této autorky zvykem, v knize sledujeme přítomnou a minulou linku. Ta minulá se v tomto případě skládá pouze z chatových konverzací mezi nám utajenými postavami. A pokud se v ději nachází něco, co celkem dost pomáhá spojit si jednotlivé dílky dohromady, je to právě tato linka. Přesto není tak přímočará jako např. v Nehodě. Jednoho z pisatelů uhádnete určitě brzy, na toho druhého budete potřebovat nejspíš víc času. Ani to ale nezapříčiňuje, že byste neměli chuť číst dál. Díky ní uvidíte některé události i hrdiny v novém světle.
Navíc C. L. Taylor umí jednoduše udržet vaši pozornost, a to i co se týče popisu běžných událostí, a není to jen zvolenou ich-formou. Dávkuje vše podle potřeby. Jak už jejím zvykem, zanechává za sebou více či méně patrné stopy, a i když je plno z nich falešných, nejsou samoúčelné. Autorka má všechno promyšleno a každý detail má v ději svoje místo. Zakombinováním disociativní amnézie dodala do knihy důležitý prvek. Claire, která odjakživa potřebovala mít nad vším kontrolu, doslova podrazila a dostala ji na úroveň ostatních postav. Už nešlo jen o Claire, která nevěří okolí a chce zjistit pravdu. Najednou byla jednou z nich. Jako by nestačilo uvědomění, že vůbec neví, kdo jsou její synové zač. Náhle netuší, kdo je ona sama a čeho je schopná.
V ději se tak stupňuje napětí i nejistota. Netušíte, co se na další stránce může stát, kde se Claire probere, v jaké situaci se ocitne, aniž by tušila jak se do ní dostala. Do toho zasahují i ostatní postavy, ať už svými činy, názory a domněnkami a předkládají vám tak hned několik verzí příběhu. Líbilo se mi, že posedlost kontrolou, kterou autorka vtiskla hlavní hrdince, měla svůj základ v jejím dětství a dospívání. Může se to zdát jako drobnost, ale ve výsledku to postavu dělá plastičtější, spoustu věcí i uvěřitelnějších a některé vedlejší postavy tak nejsou pouze do počtu.
Musím ocenit, že v ději nebyla potvrzena některá vztahová klišé, která se u manželství po x letech nabízejí a plno autorů jich využívá k tvoření otřepaných zápletek. A že ne každý, kdo se zdá být oběť, je doopravdy obětí. Co musím vyzdvihnout, je konečné rozuzlení, protože v předchozích knihách si autorka vytvářela viditelné berličky a reálnost snižovala béčkovými závěrečnými scénami. Tady se nic takového nekoná. Pro čtenáře, kteří si ve vyhrocených situacích libují, to bude možná trochu zklamání, ale já mohu jedině chválit. Odhalení a rozpletení všech nitek bylo až děsivě autentické. Úplný závěr byl pak povedenou tečkou bez použití cukru, po kterém by vám zbylo jen nepříjemné trnutí zubů.
C. L. Taylor se podařilo popsat příběh rodiny, se kterou není těžké se ztotožnit. Zvláště máte-li odrostlejší děti a vaše manželství už neprochází líbánkami. Hlavní hrdinka vlivem událostí dochází k poznání a přehodnocování a mám pocit, že jejím prostřednictvím mluví sama autorka, když zmiňuje, že ne všechno můžeme v životě ovlivnit a ne všechno můžeme mít pod kontrolou, ať už se snažíme být sebelepšími rodiči, partnery, lidmi... Někdy prostě nezbývá nic jiného než doufat.
Jako plus vidím i závěrečné poznámky autorky, ve kterých se dozvíte, čím se při psaní inspirovala, proč vytvořila některé postavy takové, jaké byly a hlavně vám objasní, jak se to má ve skutečnosti s poruchou, kterou Claire přiřkla. Někdy je nezbytné provést malé úpravy, i když se jinak snažíte zachovat co největší věrohodnost.
Zmizelého bych doporučila všem, kteří vyhledávají příběhy odehrávající se v rámci určité komunity, mají rádi napínavé knihy ze života v odlehčenější formě, anebo s thrillerovým žánrem teprve začínají. Jinak se jednoznačně jedná o psychothriller pro ženy, které už jsou matkami. Ty zasáhne určitě. A to nemyslím nijak hanlivě.
Knižní obálka je opět plastická a v podobném duchu jako Lež a Nehoda, takže k sobě všechny tři romány skvěle ladí. Tentokrát se vsadilo na tlumené barvy jako u Lži, což jenom podtrhlo atmosféru vyvolanou bouřkovými mraky a postavou zahalenou v mikině. Navíc se hodí i ke skupině starších čtenářů, pro něž je četba určena. Graficky ji jako u předešlých titulů zpracovala Rajka Marišinská.
Příběh nezačíná klišé v podobě dokonalé rodiny, která se vlivem událostí začne ukazovat v pravém světle. Clairina rodina nebyla ideální, přesto na problémech, které prožívala, nebylo nic netradičního. Odcizení mezi manželi, dohady, potíže s dospívajícími syny a rozbroji mezi nimi. A pak jedné noci zmizel mladší syn Billy. Ani po půl roce nemá policie stopu, které by se mohla chytit. Celých těch šest měsíců se jeho matka snaží úplně nezhroutit a udržet rodinu pohromadě. Jenže místo semknutí se v jejích vztazích objevují další trhliny. Aby toho nebylo málo, vlivem neustálého stresu začne hlavní hrdina trpět výpadky paměti a ztrácet kontrolu nejenom nad svou rodinou, ale i sama nad sebou.
Jak už je této autorky zvykem, v knize sledujeme přítomnou a minulou linku. Ta minulá se v tomto případě skládá pouze z chatových konverzací mezi nám utajenými postavami. A pokud se v ději nachází něco, co celkem dost pomáhá spojit si jednotlivé dílky dohromady, je to právě tato linka. Přesto není tak přímočará jako např. v Nehodě. Jednoho z pisatelů uhádnete určitě brzy, na toho druhého budete potřebovat nejspíš víc času. Ani to ale nezapříčiňuje, že byste neměli chuť číst dál. Díky ní uvidíte některé události i hrdiny v novém světle.
Navíc C. L. Taylor umí jednoduše udržet vaši pozornost, a to i co se týče popisu běžných událostí, a není to jen zvolenou ich-formou. Dávkuje vše podle potřeby. Jak už jejím zvykem, zanechává za sebou více či méně patrné stopy, a i když je plno z nich falešných, nejsou samoúčelné. Autorka má všechno promyšleno a každý detail má v ději svoje místo. Zakombinováním disociativní amnézie dodala do knihy důležitý prvek. Claire, která odjakživa potřebovala mít nad vším kontrolu, doslova podrazila a dostala ji na úroveň ostatních postav. Už nešlo jen o Claire, která nevěří okolí a chce zjistit pravdu. Najednou byla jednou z nich. Jako by nestačilo uvědomění, že vůbec neví, kdo jsou její synové zač. Náhle netuší, kdo je ona sama a čeho je schopná.
V ději se tak stupňuje napětí i nejistota. Netušíte, co se na další stránce může stát, kde se Claire probere, v jaké situaci se ocitne, aniž by tušila jak se do ní dostala. Do toho zasahují i ostatní postavy, ať už svými činy, názory a domněnkami a předkládají vám tak hned několik verzí příběhu. Líbilo se mi, že posedlost kontrolou, kterou autorka vtiskla hlavní hrdince, měla svůj základ v jejím dětství a dospívání. Může se to zdát jako drobnost, ale ve výsledku to postavu dělá plastičtější, spoustu věcí i uvěřitelnějších a některé vedlejší postavy tak nejsou pouze do počtu.
Musím ocenit, že v ději nebyla potvrzena některá vztahová klišé, která se u manželství po x letech nabízejí a plno autorů jich využívá k tvoření otřepaných zápletek. A že ne každý, kdo se zdá být oběť, je doopravdy obětí. Co musím vyzdvihnout, je konečné rozuzlení, protože v předchozích knihách si autorka vytvářela viditelné berličky a reálnost snižovala béčkovými závěrečnými scénami. Tady se nic takového nekoná. Pro čtenáře, kteří si ve vyhrocených situacích libují, to bude možná trochu zklamání, ale já mohu jedině chválit. Odhalení a rozpletení všech nitek bylo až děsivě autentické. Úplný závěr byl pak povedenou tečkou bez použití cukru, po kterém by vám zbylo jen nepříjemné trnutí zubů.
C. L. Taylor se podařilo popsat příběh rodiny, se kterou není těžké se ztotožnit. Zvláště máte-li odrostlejší děti a vaše manželství už neprochází líbánkami. Hlavní hrdinka vlivem událostí dochází k poznání a přehodnocování a mám pocit, že jejím prostřednictvím mluví sama autorka, když zmiňuje, že ne všechno můžeme v životě ovlivnit a ne všechno můžeme mít pod kontrolou, ať už se snažíme být sebelepšími rodiči, partnery, lidmi... Někdy prostě nezbývá nic jiného než doufat.
Jako plus vidím i závěrečné poznámky autorky, ve kterých se dozvíte, čím se při psaní inspirovala, proč vytvořila některé postavy takové, jaké byly a hlavně vám objasní, jak se to má ve skutečnosti s poruchou, kterou Claire přiřkla. Někdy je nezbytné provést malé úpravy, i když se jinak snažíte zachovat co největší věrohodnost.
Zmizelého bych doporučila všem, kteří vyhledávají příběhy odehrávající se v rámci určité komunity, mají rádi napínavé knihy ze života v odlehčenější formě, anebo s thrillerovým žánrem teprve začínají. Jinak se jednoznačně jedná o psychothriller pro ženy, které už jsou matkami. Ty zasáhne určitě. A to nemyslím nijak hanlivě.
Knižní obálka je opět plastická a v podobném duchu jako Lež a Nehoda, takže k sobě všechny tři romány skvěle ladí. Tentokrát se vsadilo na tlumené barvy jako u Lži, což jenom podtrhlo atmosféru vyvolanou bouřkovými mraky a postavou zahalenou v mikině. Navíc se hodí i ke skupině starších čtenářů, pro něž je četba určena. Graficky ji jako u předešlých titulů zpracovala Rajka Marišinská.
Anotace:
Pouto mezi matkou a dítětem je neprolomitelné. Co když ale matka cosi děsivého skrývá?
Čtrnáctiletý Billy uprostřed noci záhadně zmizel z domu. Každý člen rodiny to klade za vinu sobě samému. Wilkinsonovi jsou zkrátka tajnůstkáři, a tak není divu, že trvá celý rok, než díky veřejné prosbě o pomoc začne vyvstávat na povrch děsivá pravda.
Billyho matka Claire je na pokraji šílenství. V podivném stavu mysli se ocitá v omšelých hotelových pokojích nebo bloumá neznámými ulicemi, aniž by tušila, jak se tam vlastně dostala. V její kabelce se objeví předměty, které nikdy předtím neviděla. Claire ztrácí vědomí vlastní identity.
Když se to stane poprvé, lékař to připisuje neobvykle silné reakci na stres. Když se ale jednoho dne Claire probudí s krví na rukách, nikdo nechápe, jak se to mohlo stát. A nejméně ze všech tomu rozumí právě Claire...
C. L. Taylor: Zmizelý
Název originálu: The Missing
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2017
Počet stran: 432
Vazba: vázaná s přebalem
Žádné komentáře:
Okomentovat