Recenze: NEZKOUŠEJ NA MĚ ZAPOMENOUT (Petr Heteša)


Smrtonosný humor,  strhující akce a nezapomenutelný Chris Stowall!

Nezkoušej na mě zapomenout! Ani v pekle! 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brokilon.

Brokilon na FB.

Chci zakoupit titul Nezkoušej na mě  zapomenout! 



Horká novinka od nakladatelství Brokilon přilákala fanoušky sci-fi žánru. Petr Heteša je skvělý autor, není divu, že jste si Nezkoušej na mě zapomenout zamilovali. I já jsem tomuto samostatnému románu přišla na chuť a doporučuji vyzkoušet i jiné autorovy knihy. Já si nemohu vynachválit třeba originálitku Infico. 

V ich-formě minulého času se autor rozhodně nežinýruje a směle se vykecává, protože Petr Heteša není vůbec žádný stručný spisovatel, ale vkládá do svých románů osobitost, kterou poznáte na první pohled. Proto také titul skrývá strhující dobrodružství na 422 stranách. Vtipná a neobyčejná přirovnání, strhující děj a jiskřivá atmosféra, která mně osobně připomněla detektiva ze Sin City, vás zaručeně dostane. Kapitoly jsou dlouhé, ale obsahují krátké textové části, díky kterým je kniha čtivá. Ne všechny části jsou z pohledu hlavního hrdiny, několik málo jich poukazuje na něco jiného, neobvyklého, co nejdříve může čtenáře zmást, ale postupem času už víc a víc bude tušit, co se děje.

Máš-li duši v močálu, odevzdej se astrálu. Na tvé nové oživení mám veškeré vybavení. (Str. 125)

Žádné pomalé oťukávání se nekoná. Jakmile otevřete knihu a začtete se, stojíte v opuštěné továrně a pohled vám padá vzhůru na sympaticky vyhlížejícího šedesátníka. Možná vás pohled trochu vyděsí, chlapík totiž visí za ruce a z podříznutého hrdla mu odkapává krev, kterou mlsné kočičky slízávají a rvou se o ni. Ano, vítá vás vražda. Jenže tento zločin není obyčejný, tohle vypadá na rituální vraždu a detektiv se při pátrání pořádně zapotí! 

Upřímně, nějakých šedesát stran mi trvalo, než jsem se začetla, protože zvyknout si na upovídaný styl pana Heteše mi vždy chvíli trvá. Pak už to šlo jako po másle. Skvělá atmosféra, kterou vytváří nejen výstižnými popisy, ale hlavně surovým humorem, akcí a záhadným případem, si vás rozhodně získá.

Chris Stowalle je těžký pohodář. (Ne)Typický mužský, který má rád ženy, Jacka Daniellse a své camelky. Občas zapomene důkazní materiál tam, kde ho vrah nechal a ne vždycky se žene kupředu za řešením případu, ale rozhodně nezapomene trousit ironické poznámky a dát to sežrat všem, kteří se k němu přiblíží. Je zábavným takovým tím drsným způsobem, kdy je schopný ukázat všem vztyčený prostředníček na právě utržené ruce. 

Na hlavním hrdinovi si dal autor opravdu záležet, vykreslil ho surově, upřímně a hlavně ne černobíle. Není to klasický hrdina, který je ve všem dokonalý. Chris má své dobré, špatné a ještě horší stránky a je snadné vnímat jeho skutečnou osobnost. Vedlejší postavy už natolik vykresleny nejsou, což je obvyklé. Díky některým podobným jménům či příjmením se občas můžete i zaseknout, ale nic závažného.

„U vás v Chincoteague snad vedete opilost až od dvou promile výš?“„To nevedeme, vážená dámo. Ale je to tam trochu drsnější než tady, víte?“ (Str. 46)

Děj je spíše jako skutečně se odehrávající příběh, ve kterém prakticky nic není vynecháno. Až tedy na ty úplně nepodstatné části, které nejsou zajímavé a nevytváří atmosféru. Jinak se autor rozhodl líčit prakticky vše, protože pak kniha skutečně ožívá ve vašich dlaních. Chrisova drsná životní příhoda se odehrává kousek od Města, které využívá úchvatnou/děsivou technologii a všechno má až do puntíku zmapované - tedy to si myslí vladaři města. Ale na drsné místo, jakým Chinco bezesporu je, jsou všichni krátcí až na domorodce, kteří znají nepsaná pravidla a proto neskončí na krchově. 

Humor je drsný, zábavný, hrubý a někomu může přijít i přehnaný nebo kýčovitý. Opravdu záleží, jaké vtipné poznámky máte v oblibě, protože Petr Heteša stylově sloučil několik nejtvrdších stylů a beze studu vám je servíruje. Pokud chcete něco svěžejšího, klidějšího a jemnějšího, přečtěte si dětskou pohádku. Tady jste v příběhu pro dospělé a nikdo se s vámi mazlit nebude! Buď zatnete zuby a vydržíte někdy až protivné poznámky a peprné urážky nebo v Chincu nemáte vůbec co dělat. 

Násilí, utržené údy a nebezpečí v ulicích nejhorší čtvrti. Citlivější duše budou vyděšené, jak snadno autor líčí vraždy a podobně nechutné kousky. Musím uznat, že jsem důmyslně vyrobené nebožtíky opěvovala. Líbily se mi způsoby, kterými vznikaly, bylo to hrubé a promyšlené, ale nikoliv přes čáru.  Podle mého je to výstižné, nepřehnané a možná by neuškodilo pro tvrdší nátury klidně trochu přidat.  Takhle je jistota, že Petr Heteša hranici nepřekročí a vhodně všechno zkombinuje ve skvělou četbu. 

Čeho se týká hlavní zápletka? Ale no tak, vážně si myslíte, že bych vám ji prozradila? To by si na mě taky někdo mohl počkat a sejmout mě, což v Chincu nejspíš umí už tříleté ratolesti. Faktem zůstává, že žánr je sci-fi, takže můžete očekávat něco tohoto stylu. Upřímně jsem rozuzlením nebyla překvapená, spíše jsem ho přijala a dál nerušeně hltala probíhající akci, která vygradovala v závěrečné části v ohňostroj. Závěr knihy může být pro někoho lehce zmatený. Autor měl důvod, proč to sepsal právě takhle. Neměla jsem s tím žádný problém, proto věřím, že ani vy mít žádný nebudete.

Zajímavostí pro mě bylo, že jsem v tomto titulu objevila prvky z předchozích knih, které jsem od autora četla - Démoni jsou věční a Infico. Vůbec to není na škodu, je pouze vidět, že autor má svůj vlastní styl a nebojí se rozvíjet skutečnosti, které jsou pro jiná jeho díla podstatné. Jako čtenářka a "hetešistka" jsem to ocenila a věřím, že pokud máte v oblibě romány Petra Heteše, budete se mnou souhlasit.

„Chci klíčky od pout, nebo ti přísámbohu teď hned vystřelím obě oči z hlavy.“ (Str.137)

Co může čtenářům vadit? 
* Petr Heteša má svůj vlastní styl a jeho díla mohou být pro někoho díky zdlouhavosti méně stravitelná. Důkaz, že i muži dokážou pohřbít slovo stručnost a řečnit. Tento způsob líčení příběhů někteří autoři využívají, není to žádná chyba, pouze vás to může zaskočit než si zvyknete. 
* Vulgární slova, hromádky střev a podobných chuťovek. Nebuďte srabi! 

Co si o Nezkoušej na mě zapomenout myslí Chensie? 
Začátek byl těžký, pak mě to opravdu strhlo a moc jsem si příběh užila se vším všudy. Pravdou je, že ačkoliv byl skvělý, unikátním pro mě i nadále zůstává Infico, které mělo opravdu jedinečný námět. Petr Heteša mě nezklamal, ačkoliv jsem se ze začátku obávala, že to asi nebude pro mě to pravé. Ukázal mi, že dokáže vymýšlet nové věci, vkládat do knih zajímavosti a hlavně si získat své čtenáře neuvěřitelnou akcí a především skvostně vykreslenými hrdiny. 

Komu bych titul doporučila? 
Všem, kteří mají díla Petra Heteše v oblibě - tahle novinka vám nesmí uniknout. Toužíte po akčním sci-fi, které má šťávu? Možná je kniha spíše pro muže, protože ty erotické narážky mohou možná některé ženy trochu urazit (to byste musely být hodně urážlivé a beze smyslu pro humor), ale podle mého si tuhle show prostě užije i žena až do posledního výstřelu. 


Knižní obálka: 
Infico má boží obálku a když teď vlastním oboje a ono nádherně ladí s Nezkoušej na mě zapomenout, tak jsem z toho v sedmém nebi. Jednoduché, úderné a prostě perfektní. Na první pohled si mě ilustrace získala. Mám v plánu pořídit si z Brokilonu další tituly, které mi budou ladit a fakt se z nich posadím na zadek. 




Anotace: 
Chinco není čtvrť pro rozmazlené hraběnky a zhýčkané citlivky s implantovanými enzymatickými zesilovači, neurotransmiterovými urychlovači a dalšími podpůrnými mozkovými biotechnologiemi. Chinco je přirozený stav věcí ve své původním podobě, v jaké byl svět ještě před iPhonem 6. Chinco je městská rezervace se zakonzervovaným technickým vývojem. Z hlediska zpovykané civilizace jde ovšem o nádor uprostřed technologického megaměsta, které blaho svých obyvatel kontroluje a usměrňuje čidly, kamerami a senzory. Proč se ale ta úžasná civilizační technická struktura rozhodne řešit jeden ze svých problémů zrovna v zaostalém Chincu? Pochopili konečně, že jedinou cestou je návrat k původnímu a přirozenému, nebo jde naopak o velký skok na vyšší level, mimo jakékoli lidské vědomí? V podstatě by mi to mohlo být úplně ukradené, kdyby mi ty kusy mrtvol s černými svíčkami okolo nezhoršovaly statistiky. Nesnáším ty namyšlené pablby z Města s implantovanými mobily, kteří si naivně myslí, že Kriminálka Chinco nemá vlastní mozek. Má. A nepotřebuje žádné neurotransmiterové urychlovače, aby jí (tedy mně) došlo, že tady jde o víc než o brutálně uřezané ruce nebo hlavy. Samostatný román.

Nakladatelství: Brokilon
Rok vydání: 2017
Žánr: Sci-fi
Počet stran: 422
Vazba: brožovaná




Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.