Recenze: KOMNATA OZVĚN (John Boyne)

Velmi specifické drama jedné rodiny


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart
Chci zakoupit tento titul

Irský spisovatel John Boyne je populární spisovatel, který se zabývá závažnými tématy a velmi originálně je představuje ve svých dílech. I Komnata ozvěn je velmi speciální titul, který vás stejně jako jiné Boynovi knihy zaujme. Už jsem měla možnost vám představit román Poutník před branami či Skrytou zuřivost srdce, ale také jeho young adultku Můj brácha se jmenuje Jessica.

Komnata ozvěn je skutečně moderní román, zabývající se moderním pojetím našeho světa a moderních technologií, zejména sociálních sítí. V tomto případě se autor soustředil na Twitter a také sociální účet @Pravdajemec, který dokázal pohnout lidmi i svědomím. Kdo se za tímto účtem, jehož slova si neberou servítky, skrývá? Budete překvapení a stejně tak i nevyjde z údivu ani rodina Clevverlyových, jichž se příběh týká. 

V některých případech vás ve vypravování, vedeném v er-formě, zastihnou pasáže v kurzívě, které nahlíží na minulost a představují životní milníky. Je jich tolik, že je spočítáte na prstech jedné ruky. Sama kniha se dělí na několik částí, které však na sebe přímo navazují a vlastně ani není třeba je rozdělovat. 

Každá kapitola zprostředkovává náhled jiné osoby, a tak máte pět možných úhlů pohledu, jelikož i ústředních postav je tolik. Poznáváte tak hvězdu BBC, která sice pomalu stárne, a začíná se ve světě technologií ztrácet. Ve světle nových událostí, které mu připraví jeho milenka, se začíná ztrácet. A co teprve Beverly, ani ta není pozadu, a zatímco kdysi svého manžela skutečně milovala, nyní se snaží bojovat, jak proti stáří, tak i proti svému upadajícímu já. Zatímco kdysi byla skutečnou autorkou, teď už za ní píší jen ti stínoví a její rodina ji příliš nebere jako vzor literární scény. Achilles je její nejmladší dítě, třetí, které ji také málem stálo život a ani on nemá v úmyslu chovat se jako běžný mladík. Zdá se, že z rodiny Cleverlyových je nejpovrchnější. A pak je tu dcerka, která se nechává obletovat filantropy, a přitom si sama lže do očí a hraje si na pokrytce nebo ne? Kým vlastně je sama možná ani netuší. Jako poslední uzavírá tuto rodinu úzkostlivý mladík, který byl v dětství šikanován a nyní se nejraději schovává za uniformu, i když mu nepatří. 

Nesourodá pětice poutavých charakterů může na první pohled vyznívat velmi povrchně, především za to mohou rozvláčné dialogy, které někdy svou pointu skrývají až příliš nebo ji dokonce nemají a objevuje se až v další scéně. To všechno může čtenáře odradit od prožitku románu, který je situovaný do Londýna a představuje tak trochu i jeho infrastrukturu. Ovšem tento počin je opravdu speciální a nebude vyhovovat každému, ovšem ty, které si získá nadchne svou prostopášností a upřímností. Stejně tak je nad míru povedený i koncept, který má několik společných faktorů, jež příběh v závěru spojují. 

Milostných linií je hned několik, ale jelikož se jedná o společenský román, opravdu neočekávejte bouřlivou vášeň, ale spíše silně vytvořené mezilidské vztahy. Autor se zajímá mimo moderních technologií i o další zajímavá témata od loudění financí až po charitu, homosexualitu, úzkosti a jiné psychické obtíže, bezdomovectví, lepru, dokonce i poukazuje na některé polské tradice a showbusiness. Co se týče želvy, která je na obalu, tak se dá říct, že je to komický prvek, který ovšem v zásadě říká mnoho věcí a je to až smutné, jak to dopadlo s tímto zvířetem. Ustym patří mezi nejupřímnější postavy a mně osobně si získal nejvíce. 

Jak již tušíte, tak od prvních stran se dění začíná postupně svažovat směrem dolů a v závěru už rodinka jede sešupem a nesvede zastavit to, co na ni všechno padá a kam míří. Prakticky je to předvídatelné, a přesto velmi upřímné rodinné drama, které svým způsobem v jakémsi happyendu ukazuje i sílu rodiny jako celku. Je možné, že se vám jako mně bude zdát konec knihy urychlenější, a hlavně účelově se vše začíná dít ve stejných okamžicích, takže máte pocit, že je možná až příliš hutný. To je jedna z dalších zvláštností, která každému nemusí být při chuti. 

Příběh je vtipný a smutný zároveň, je trochu nadneseným odrazem dnešní společnosti, která se upíná k sociálním sítím a médiím a nechává se ovlivňovat svým okolím. Autor poukazuje na to, jak těžké je být skutečně sám sebou a mnoho dalších obtíží, které lidi různých let provází. Komnata ozvěn skutečně není pro každého, ale kdo si ji přečte, nebude litovat. Jedná o další osobité dílo se silnými základy a propracovaným dějem. Mohu jen doporučit. 

Já osobně jsem někdy byla zaskočená přemírou dialogů, kdy mi některé přišly jako zbytečné plkání, a přesto jsem si uvědomovala, jak silně dokreslují celý obraz. Hrdiny jsem si neoblíbila, ale přesto mě oslovili a byla jsem zvědavá na jejich osud. Hodně jsem si oblíbila Ustyma a překvapilo mě, kde všude se dostal Phylype. Líbil se mi náhled na život v Polsku, i když si nejsem jistá, jestli to tak skutečně funguje. Nicméně dění kolem rodinky Cleverlyových i přišlo uvěřitelné a bavilo mě. Závěr sice byl možná až moc vyšponovaný, takže z toho byl ohromný výbuch, dala bych asi přednost postupnému odhalování, které by za mě měla větší sílu, ale i tak to bylo výstižné a výrazné. Komnata ozvěn sice nepřekonala jeden z mých pěti nejoblíbenějších děl, tedy Skrytou zuřivost srdce, ale i přesto si tuhle rodinku rozhodně budu pamatovat.

Žádné komentáře:

Okomentovat


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.