Knižní úlovky – září 2017


Jsme zpátky v období utahování opasků, milí knihomilové. Alespoň v tom symbolickém. Knižní rozežranost je pasé, vrací se období diet. Ani tak vás ale nemůžu ochudit o těch pár kousků, které v září ozdobily moji knihovnu (i kdyby jen na chvíli). 

Navíc mě Chensie opět překvapila a koupila mi dárek! Ještě teď si lámu hlavu nad tím, co za to bude chtít. Jelikož v poslední době zvýšila psychický teror vůči mojí maličkosti, začíná mi být to její navenek milé (ve skutečnosti vypočítavé) gesto naprosto jasné. :D


NÁKUPY

Znáte malé nakladatelství Dybbuk? Vydává okrajové žánry, takový literární underground chcete-li. Jestli máte hlavního proudu plné zuby, doporučuju vám podívat se právě na stránky Dybbuku. Najdete tam opravdu netradiční kousky. V únorových úlovcích jsem vám z jejich produkce ukazovala islandský román Letní světlo a pak přijde noc a o necelé dva měsíce později jsem si koupila novelu Světýlko

V září padla volba na dotisk knihy Můj život s úzkostí a určitě nebude poslední, kterou si koupím. Ještě že budou za chvíli Vánoce. :) „Úzkost“ je pořádná bichle. Jedná se o autobiografii jednoho amerického novináře, který trpí úzkostnou poruchou a každodenně bojuje s mnoha fobiemi. Sám sebe se snaží analyzovat a zjišťovat, kde se v jeho případě stala chyba, takže je v knize i dost teorie navzdory tomu, že Stossel není žádný odborník a podle všeho si na něj ani nehraje. 
ANOTACE: Můj život s úzkostí


DÁREK
Teď si dáme něco pro dětičky. :) Čím jsem starší, tím mám větší tendenci vracet se k dětským knížkám. Taky máte pocit, že je teprve jako starší dokážete pořádně ocenit? :) Původně jsem si tuhle chtěla přečíst nejdřív jako e-knihu, ale pak vznikly nějaké zmatky a nepodařilo se.

Jaké bylo moje překvapení, když mi Chensie řekla, že mi Zloděj luridia za pár dní přistane ve schránce. Neberte to prosím doslova. Přinesla mi ho pošťačka. Nezvládla bych pohled na knížku vecpanou do toho úzkého prostoru... brrr. Tím spíš, že jako obyčejný balíček by ke mně možná nikdy nedoputovala. :P Takhle mám ale netradičního hlavního hrdinu, bezvadného luštitele šifer a dědečka ztraceného v londýnském metru (a já prostředí metra můžu.) v úhledném balíčku s norským jménem na obálce pěkně ve svojí knihovně. :)
ANOTACE: Zloděj luridia


KNIHOVNA
Poslední úlovek nemusím představovat. :) Papírová princezna hýbe... ne oprava: série o zazobaných Royalech hýbe poslední dobou celou blogosférou a čtou ji i tací, kteří podobný žánr běžně nevyhledávají. Ano, také jsem se nechala zlákat. :D. 

V krátkém příspěvku jsem ji už hodnotila na našem FB, takže se budu opakovat, když napíšu, že je to neskutečná pohádka a čtení čistě pro zábavu, relax a holčičí snění. Je to psaní čistě pro holky/ženy, které se chtějí aspoň na chvíli přenést do světa bohatých a žít v luxusním paláci s pěti bratry, kteří spíš než naštvané a promiskuitní náctileté, připomínají namakané chlápky, co většinu času chodí do půl těla svlečení a sála z nich živočišnost. Ano, je to ohrané a mnoha ohledech mi to připomíná jinou sérii, ale devizou téhle knihy je, že je napsaná chytlavě a jiskrně a jednoduše vás přiková k jednotlivým stranám, takže ji velká část z vás odloží až při poslední stránce, u kterého si nejedna čtenářka bude rvát vlasy... ;) Přečtěte si recenzi Chensie.

Zatím jsem ale toho názoru, že by autorky udělaly lépe, kdyby příběh neměl pokračování. Na začátku druhého dílu mi padla brada, protože psaní z pohledu hlavního hrdiny jim vůbec nešlo a působilo šíleně amatérsky. Hlavní hrdinka to pak vytáhla trochu výš, ale už to pro mě nemělo tu pomyslnou jiskru a spousta věcí o to více vyznívala jako přitažená za vlasy. Prokletého prince jsem tak četla mnohem déle a k pár stránkám z rozečteného Paláce lží se nemám ani moc nutkání vracet. Přečtu si ho, ale to „posednutí“, v němž jsem jedničku dala bez přestávek za necelého půl dne už je pryč. Recenze Chensie: Prokletý princ, Palác lží.
ANOTACE: Papírová princezna (Royalové 1)



Jak jste na tom s Royaly vy? :)